Bylo mi 15 let, když táta umřel. Takže už větší polovinu svýho života žiju bez něj. Nebyl to nijak extra člověk. Podle toho co si pamatuju, to byl celkem vocas. Povýšenej, náladovej, uřvanej, namyšlenej... a možná na to měl nárok, protože věděl a uměl všechno na světě. Přesto a nebo právě proto mám to slovo – táta – spojený se samýma pozitivníma věcma. Podpora, spolehlivost, bezpečí, útěcha, domov, láska. Táta je frajer, o všechno se postará, všechno zařídí. Můžu se na něj spolehnout a má mě rád...
Není vůbec jednoduchý bejt táta. Jsem jím už 4,5 roku a pořád se učím být tím vším, co chceš a potřebuješ. Ale ty si to zasloužíš! Už jen za to, jak si se rval na svět o 6 týdnů dřív a zvládnuls to za 15 minut. Občas si zapomínal dýchat, ale vždyckys to znova rozeběhnul. Byly to těžký začátky, ale tys zabojoval a teď je řada na mě.
A já vim, že je to se mnou těžký. Že místo toho, abych montoval lego, hrál na špióny a stavěl bunkry, tak jen čumim do mobilu a notebooku a furt nejsem doma. Ale věř mi, že s tebou chci jezdit na kole. Že tě chci naučit dělat třísky a opravit prodlužovačku, až ji přesekneš sekačkou na trávu. Až budeš starší, řeknu ti pravdu o ženských a zkusím na tebe neřvat, až mi odřeš v 18ti auto. A vždycky ti zvednu telefon a půjdu s tebou na pivo.
A na věky budu v srdci nosit vzpomínku na tvoje první golfové krůčky. Na dobu kdy to nebylo o výsledcích, počtu ran a STB bodů. Ale o zábavě, o radosti. O štěstí malého golfisty, který při svém hlasitém “Gggggggggg“ odpaluje své první rány a kouká na tátu, jestli ho pochválí. A při několikáté hře ses už hodnotil sám: “Málo“!
Holema asi házet nikdy nepřestanu a občasný peprnější výraz k mému golfu asi taky bude vždycky patřit. Ale ta výchovná lekce, kdy jsem si po nevydařeném odpalu zabrblal pod vousy: “To si snad děláš kozy...!!!“ a slyšel jen tvé nevinné: “Meeeee!!!“, ta tu bude napořád.
Takže Štófajz, budu tu pro tebe, když budeš potřebovat. A potáhnu do háje, když ne. Budu ti tátou, kterým ten můj neměl možnost být...nejlepším tátou na světě!
Není vůbec jednoduchý bejt táta. Jsem jím už 4,5 roku a pořád se učím být tím vším, co chceš a potřebuješ. Ale ty si to zasloužíš! Už jen za to, jak si se rval na svět o 6 týdnů dřív a zvládnuls to za 15 minut. Občas si zapomínal dýchat, ale vždyckys to znova rozeběhnul. Byly to těžký začátky, ale tys zabojoval a teď je řada na mě.
A já vim, že je to se mnou těžký. Že místo toho, abych montoval lego, hrál na špióny a stavěl bunkry, tak jen čumim do mobilu a notebooku a furt nejsem doma. Ale věř mi, že s tebou chci jezdit na kole. Že tě chci naučit dělat třísky a opravit prodlužovačku, až ji přesekneš sekačkou na trávu. Až budeš starší, řeknu ti pravdu o ženských a zkusím na tebe neřvat, až mi odřeš v 18ti auto. A vždycky ti zvednu telefon a půjdu s tebou na pivo.
A na věky budu v srdci nosit vzpomínku na tvoje první golfové krůčky. Na dobu kdy to nebylo o výsledcích, počtu ran a STB bodů. Ale o zábavě, o radosti. O štěstí malého golfisty, který při svém hlasitém “Gggggggggg“ odpaluje své první rány a kouká na tátu, jestli ho pochválí. A při několikáté hře ses už hodnotil sám: “Málo“!
Holema asi házet nikdy nepřestanu a občasný peprnější výraz k mému golfu asi taky bude vždycky patřit. Ale ta výchovná lekce, kdy jsem si po nevydařeném odpalu zabrblal pod vousy: “To si snad děláš kozy...!!!“ a slyšel jen tvé nevinné: “Meeeee!!!“, ta tu bude napořád.
Takže Štófajz, budu tu pro tebe, když budeš potřebovat. A potáhnu do háje, když ne. Budu ti tátou, kterým ten můj neměl možnost být...nejlepším tátou na světě!
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 14. – Xichty!
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 12. – Košík na čumák!
