Aktuálně se cítím jak z paty vytaženej flusanec. Hodně vožmoulanej a přežvejkanej, trochu zelenej a je tam i malinko krve. Je 5:30 ráno a já sedím v mnichovském terminálu 1 a mám za sebou 5 hodin ve Flixbusu z Plzně. Na to, že je mi 33 a vážim 100 kg, dokázal jsem během cesty na autobusové sedačce vyšvihnout kompletní portofolio jógovejch asán včetně té finální, kterou jsem nazval nalomený shaft! Čeká mě 8 hodinové čekání a pak dalších pět v letadle na Kanáry. Ale jsem šťastný. Protože ještě před týdnem jsem neměl ani letenku...
Za poslední měsíc se můj svět opět několikrát v prdel obrátil. Od touhy vyškrábat teď už bývalé pokojské oči mne uchránila jen vidina vlastních dětí, jak navštěvují otce jedenkrát měsíčně ve věznici za vraždu prvního stupně. A navíc proužky mi nesluší. Ale těžko se mi divit po zprávě:
“Dobry den, Martine, nezlobte se na me, ale zitra prijdu naposled....vím není fér to řešit přes sms, ale nevím zda jste doma...“
Řešit nebylo co, slečna se den před nájezdem celého hotelu rozhodla slova zodpovědnost a spolehlivost vyřadit ze slovníku. Zajímavé, slovo výplata jí tam zůstalo...Trochu mě děsí představa, že “vychovává“ dvě děti.
Byl jsem si dvakrát zahrát naši úterní HCP tour a dospěl k několika zásadním prozřením:
Manželka měla letenky už od ledna. Proto zcela logicky dostaly obě děti 4 dny před odletem tuberu, zápal plic, zánět slepého střeva, rýmu, průjem a horečku omladnic. A protože letěly o den dřív, musela to s nimi moje statečná a úžasná žena absolvovat sama. A byť patrně nakazily celé letadlo, jsou v pořádku na místě.
A proč jsem šťastný? Pokojskou jsem sehnal obratem a před 14ti dny dorazila i nová servírka Martina. Která je veselá, milá, šikovná a spolehlivá. A já tak můžu po třech letech na dovolenou. Takže přátelé, pořádně zachrchlat, nasát, poválet na jazyku a vyflusnout!
Za poslední měsíc se můj svět opět několikrát v prdel obrátil. Od touhy vyškrábat teď už bývalé pokojské oči mne uchránila jen vidina vlastních dětí, jak navštěvují otce jedenkrát měsíčně ve věznici za vraždu prvního stupně. A navíc proužky mi nesluší. Ale těžko se mi divit po zprávě:
“Dobry den, Martine, nezlobte se na me, ale zitra prijdu naposled....vím není fér to řešit přes sms, ale nevím zda jste doma...“
Řešit nebylo co, slečna se den před nájezdem celého hotelu rozhodla slova zodpovědnost a spolehlivost vyřadit ze slovníku. Zajímavé, slovo výplata jí tam zůstalo...Trochu mě děsí představa, že “vychovává“ dvě děti.
Byl jsem si dvakrát zahrát naši úterní HCP tour a dospěl k několika zásadním prozřením:
- Nevim proč lezu na turnaje, když absolutně netrénuju. Jediný co zvládám bezchybně je hod 7kou do lesa...
- Negativama naplněný šourek vám způsobí disbalanci ve švihu!
- Máte-li barák u hřiště, absolutně vám nedělá problém jít po 7mi jamkách domů.
- Moje míra snášenlivosti a snahy o smířlivý přístup je dovršena po 4 jamkách, kdy spoluhráč hlásí číslo pravidelně o 3-4 rány nižší, než skutečně zahrál.
Manželka měla letenky už od ledna. Proto zcela logicky dostaly obě děti 4 dny před odletem tuberu, zápal plic, zánět slepého střeva, rýmu, průjem a horečku omladnic. A protože letěly o den dřív, musela to s nimi moje statečná a úžasná žena absolvovat sama. A byť patrně nakazily celé letadlo, jsou v pořádku na místě.
A proč jsem šťastný? Pokojskou jsem sehnal obratem a před 14ti dny dorazila i nová servírka Martina. Která je veselá, milá, šikovná a spolehlivá. A já tak můžu po třech letech na dovolenou. Takže přátelé, pořádně zachrchlat, nasát, poválet na jazyku a vyflusnout!
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 25. – Vývar s knedlíčkama
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 23 - Podpupíčí
