Deníček golfového manažera 50. - Tisíce malých zážitků
Váhavými kroky se spouštíme po prudkém svahu rokle, která lemuje říčku Bradavu přímo u golfového hřiště. Opatrné našlapování vynucuje kluzké listí mohutných dubů, jejichž koruny tlumí paprsky horkého letního slunce a my pomalu klesáme na dno údolí. Hluboké ticho narušuje jen občasný šustot kamene, který uvolněn prudkým došlápnutím peláší opřekot do hloubky pod námi. Pohled jako zkopírovaný z foglarovek – nepropustné houštiny kopřiv a ostružin obklíčené smyčkami řeky, která je nepravidelně poseta popadanými kmeny a balvany. Jakoby tudy nikdo neprošel nejmíň 20 let…
Táborová cesta za pokladem protkaná úkoly a soutěžemi právě začíná. Na tváři a ve výrazu každého lze rozeznat, co si o výpravě myslí. Petra, Vojtu, Honzu, Pavla nebo Vildu jde jen těžko zastavit a i kdybych jim naházel do batohů cihly, pořád budou hnát dopředu za dobrodružstvím. Julie a Bětka jdou poslední a přestože mají kecky mokré durch a bláto až na stehnech, své náhradní holinky si neoblomně nesou v taškách přes rameno.
Adélka pořád zaujatě o něčem brebentí a dle mého ani nevnímá šlehání kopřivami přes bosé nohy. Vašek je první, kdo po kluzkém kmeni poslal salto přímo do potoka. Kryštof se zaujetím zkoumá každý kořen, zda neskrývá další úkol či nápovědu. Alice věrná své povaze řekla za celých 6 km výletu dohromady tři slova. A to tu je ještě vždy skromná a tichá Vaness, kterou by si člověk s vílou splet. Pokušitel Víťa, Lea ve svých vždy růžových ponožkách, obratná sportovkyně Niky, žádnou srandu nekazící Kuba s Davidem,…
Moje oči těkají z jednoho na druhého a přemýšlím, jestli si za 20 let vzpomenou na tenhle výlet? A jestli se jim stejně jako mě vybaví stejné pocity? Jasně, soutěžíme v rychlosti, obratnosti, důvtipu. Ale mnohem víc než o body jde o to, že jsme spolu. Máme tisíce malých zážitků, které jsou tak propletené jeden s druhým, že nám je nikdo nikdy nemůže vzít.
S úsměvem na rtech se probírám svými vzpomínkami na první plavecké nebo lyžařské závody. Jak jsem těsně před startem nemohl najít brýle nebo v cíli netrefil poslední branku. Jak jsme se skauty za bouřky stavěli stany nebo rozehřívali promrzlé ruce o vařící plecháčky s čajem. A tak nějak vnitřně doufám, že podobným nesmazatelným zážitkem bude malým hořehledským golfistům i výprava do údolí říčky Bradavy…
Že vám tento článek nepřijde jako odpovídající zhodnocení hořehledské golfové sezóny? Že je tu málo statistik, snížených hendikepů a vyhraných pohárů?
Nebojte, těch máme za letošní rok plné skříně. Ale žádný z nich se ani zdaleka nevyrovná tomu, když můžeme být spolu…
Váhavými kroky se spouštíme po prudkém svahu rokle, která lemuje říčku Bradavu přímo u golfového hřiště. Opatrné našlapování vynucuje kluzké listí mohutných dubů, jejichž koruny tlumí paprsky horkého letního slunce a my pomalu klesáme na dno údolí. Hluboké ticho narušuje jen občasný šustot kamene, který uvolněn prudkým došlápnutím peláší opřekot do hloubky pod námi. Pohled jako zkopírovaný z foglarovek – nepropustné houštiny kopřiv a ostružin obklíčené smyčkami řeky, která je nepravidelně poseta popadanými kmeny a balvany. Jakoby tudy nikdo neprošel nejmíň 20 let…
Táborová cesta za pokladem protkaná úkoly a soutěžemi právě začíná. Na tváři a ve výrazu každého lze rozeznat, co si o výpravě myslí. Petra, Vojtu, Honzu, Pavla nebo Vildu jde jen těžko zastavit a i kdybych jim naházel do batohů cihly, pořád budou hnát dopředu za dobrodružstvím. Julie a Bětka jdou poslední a přestože mají kecky mokré durch a bláto až na stehnech, své náhradní holinky si neoblomně nesou v taškách přes rameno.
Adélka pořád zaujatě o něčem brebentí a dle mého ani nevnímá šlehání kopřivami přes bosé nohy. Vašek je první, kdo po kluzkém kmeni poslal salto přímo do potoka. Kryštof se zaujetím zkoumá každý kořen, zda neskrývá další úkol či nápovědu. Alice věrná své povaze řekla za celých 6 km výletu dohromady tři slova. A to tu je ještě vždy skromná a tichá Vaness, kterou by si člověk s vílou splet. Pokušitel Víťa, Lea ve svých vždy růžových ponožkách, obratná sportovkyně Niky, žádnou srandu nekazící Kuba s Davidem,…
Moje oči těkají z jednoho na druhého a přemýšlím, jestli si za 20 let vzpomenou na tenhle výlet? A jestli se jim stejně jako mě vybaví stejné pocity? Jasně, soutěžíme v rychlosti, obratnosti, důvtipu. Ale mnohem víc než o body jde o to, že jsme spolu. Máme tisíce malých zážitků, které jsou tak propletené jeden s druhým, že nám je nikdo nikdy nemůže vzít.
S úsměvem na rtech se probírám svými vzpomínkami na první plavecké nebo lyžařské závody. Jak jsem těsně před startem nemohl najít brýle nebo v cíli netrefil poslední branku. Jak jsme se skauty za bouřky stavěli stany nebo rozehřívali promrzlé ruce o vařící plecháčky s čajem. A tak nějak vnitřně doufám, že podobným nesmazatelným zážitkem bude malým hořehledským golfistům i výprava do údolí říčky Bradavy…
Že vám tento článek nepřijde jako odpovídající zhodnocení hořehledské golfové sezóny? Že je tu málo statistik, snížených hendikepů a vyhraných pohárů?
Nebojte, těch máme za letošní rok plné skříně. Ale žádný z nich se ani zdaleka nevyrovná tomu, když můžeme být spolu…
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 49. - Šperk budoucích šampionů
