V Egyptě jsem byl snad desetkrát. Ale nikdy nezapomenu na první návštěvu. Mamce doběhlo stavební spoření a protože veškeré rodinné závazky i budovatelské plány byly v té době dovršeny, rozhodla se pozvat celou family na poznávací zájezd k pyramidám. Koupání v Hurgádě, autobus do Gízy, vlak, lodí s bazénem do Asuánu,... Čtrnáct dní úžasnýho relaxu, neuvěřitelnejch historičností a dechberoucího písku. A velbloudů. Úžasná dovolená...
Samozřejmě jsme se na první návštěvu afrického kontinentu vydali řádně připraveni. Živočišné uhlí, nepít vodu z kohoutku, nevěřit ničemu a nikomu a smlouvat.
Takže hned po výlezu z hotelu nás čapnul uplně první ziskuchtivec svým srdečným “Helou frénds, wér ár yú from? Áaaa, ček republik. Petl Ček, Paul Nedved, Karlsbridž,...“ a hned nás cpal do krámu. My se na základě naučených znalostí dokázali bránit asi 20 vteřin, načeš následovala smršť lákadel našeho nového nejlepšího přítele. Krom našich rodných čísel z nás ten člověk patrně dostal vše, vyřešil nám veškeré dárky a ještě v nás dokázal zanechat pocit, že jsme skvěle ušetřili. Ten vydržel asi 200 metrů, než nám další podnikavec nabídnul totožné zboží za polovinu toho, co nás stálo před tím...
Fenomén smlouvání mi byl zprvu proti srsti, ale čím více Egyptu jsme zbrázdili, tím víc jsme se v něm spolu s bratrem orientovali a stávali se z nás přeborníci. Takže poslední den pobytu jsme si vyhradili celý pro nákup vodních dýmek (ta, co jsme koupili hned první den u Petla Čeka totiž zásadně nesplňovala nově poznaná kritéria).
Prošli jsme snad 100 krámů a zkušeným okem odborníků a správně volenými výrazy “Not intristyd“ jsme dráždili Egypťany ve snaze z nich vymačkat maximum. Výsledkem byly 2 suprové dýmky a loďák tabáku za cenu žvýkaček koupených první den.
A vždy si u cenotvorby položek naší nabídky na Egypt vzpomenu. Jaká je škoda, že tenhle systém u nás nefunguje. Přijít na recepci a “1 800 Kč vám nedám, ale za 1 000 Kč si u vás rád zahraju a po hře si ještě dám oběd!“ Recepční po chvilce koumání “Za 1 200 Kč jsme domluvený a ještě vám dám 50 míčů na driving“.
Každopádně to letos zkusím někde prubnout...co vy?
Samozřejmě jsme se na první návštěvu afrického kontinentu vydali řádně připraveni. Živočišné uhlí, nepít vodu z kohoutku, nevěřit ničemu a nikomu a smlouvat.
Takže hned po výlezu z hotelu nás čapnul uplně první ziskuchtivec svým srdečným “Helou frénds, wér ár yú from? Áaaa, ček republik. Petl Ček, Paul Nedved, Karlsbridž,...“ a hned nás cpal do krámu. My se na základě naučených znalostí dokázali bránit asi 20 vteřin, načeš následovala smršť lákadel našeho nového nejlepšího přítele. Krom našich rodných čísel z nás ten člověk patrně dostal vše, vyřešil nám veškeré dárky a ještě v nás dokázal zanechat pocit, že jsme skvěle ušetřili. Ten vydržel asi 200 metrů, než nám další podnikavec nabídnul totožné zboží za polovinu toho, co nás stálo před tím...
Fenomén smlouvání mi byl zprvu proti srsti, ale čím více Egyptu jsme zbrázdili, tím víc jsme se v něm spolu s bratrem orientovali a stávali se z nás přeborníci. Takže poslední den pobytu jsme si vyhradili celý pro nákup vodních dýmek (ta, co jsme koupili hned první den u Petla Čeka totiž zásadně nesplňovala nově poznaná kritéria).
Prošli jsme snad 100 krámů a zkušeným okem odborníků a správně volenými výrazy “Not intristyd“ jsme dráždili Egypťany ve snaze z nich vymačkat maximum. Výsledkem byly 2 suprové dýmky a loďák tabáku za cenu žvýkaček koupených první den.
A vždy si u cenotvorby položek naší nabídky na Egypt vzpomenu. Jaká je škoda, že tenhle systém u nás nefunguje. Přijít na recepci a “1 800 Kč vám nedám, ale za 1 000 Kč si u vás rád zahraju a po hře si ještě dám oběd!“ Recepční po chvilce koumání “Za 1 200 Kč jsme domluvený a ještě vám dám 50 míčů na driving“.
Každopádně to letos zkusím někde prubnout...co vy?
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 20. – Navy SEALs
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 18. - Hasta la vista baby
