Všichni, co čtete moje deníčky, víte, že chválu ze sebe vyloudím se stejnou elegancí a lehkostí jako Václav Klaus ml. bezchybný úsměv. A nijak se netajím názorem, že kdyby byla ČGF firma, tak dopadne jako GolfProfi už po měsíci fungování. Je naším národním sportem nacházet pitomce všude kolem sebe a převzetí odpovědnosti se bráníme jako Jágr důchodu. A tak všichni stále hledají nová témata, nové důvody a nové viníky. A ČGF je tak snadný cíl.
Dvakrát za rok se skupinka velevážených prezidentských velkovezírů sejde na některém luxusním resortu nad kávou, rakvičkama a Bohemkou a pár hodin vytváří iluzi prudce inspirativní diskuze, která konečně posune český golf do středu světového zájmu. Vyváženě se pochválí i pokárají a pak si svorně zahrají golf, aby se pak zase 6 měsíců nic nestalo.
Neberte mne za slovo, nikdy jsem tam nebyl, ale tak nějak si to představuju. Ze svého okolí pak slýchám odborné i laické názory, jak ta ČGF pro ten golf zase nic nedělá. Že golfistů ubývá, že sucho ničí hřiště, která jsou předražená, že děti se válí u počítače místo běhání na hřišti,...A musím jim dát za pravdu, pokud od těch pupkatých strejdů a hubených tetek čekáte spásu českého golfu nebo nedejbože peníze, tak zcela zbytečně.
Ale co kdybychom konečně přestali ČGF vnímat jako někoho, kdo má za český golf převzít odpovědnost? Já ČGF beru mimo jiné jako tržiště možností, jako jejich katalyzátor nebo filtr. A je na každém z nás, na hřištích, klubech, golfistech nebo novinářích, abychom si vzali to, co je pro nás přínosné a využili to ve svůj prospěch nebo zkázu.
Projekty Se školou na golf a Bav se golfem mají spousty chyb a určitě stojí spoustu peněz, nad jejichž efektivním využitím se můžeme dohadovat donekonečna. Ale díky Tomášovi Přikrylovi jsem sebral odvahu zajít do škol v okolí Hořehled. Bez jeho impulzu bych to patrně nikdy neudělal. A byla by to škoda.
Jirka Novosad využil ČGF k prezentaci svých Pyšeláků a my je s drobnými úpravami zkopírovali do Kokšíňáků. Další myšlenka, která mi ležela v šuplíku a bez tohoto pošťouchnutí by dost možná nikdy na hladinu nevyplula. A byla by to škoda.
Nadace Hanuše Goldscheidera pod ČGF vás zdarma vybaví širokou škálou golfových holí a pomůcek pro tréninky těch nejmenších, kteří by se jinak ke golfu asi nikdy nedostali. A byla by to škoda.
Statistika pomalu končící sezóny mi říká, že jen výše zmíněné akce mi přinesly dvojnásobný počet nových členů klubu oproti minulým letům. Penězma změřeno se to tak nějak zaplatilo. Ale na úžasné rány malého Romana, který drží hůl sotva 6 měsíců nebo na první pohár pro Kokšíňáckou Moniku cenovku nedáte. To jsou zážitky a přátelství, které budu mít v srdci navěky.
Určitě můžeme ČGF dál tepat jak prvňáka z šišatej kruh za její zoufalou práci v médiích nebo za neexistující golfově-turistický incoming. Ale zcela určitě jsou oblasti, kde lze bič pověsit na hřebík a smočit hubu v cukru!
Dvakrát za rok se skupinka velevážených prezidentských velkovezírů sejde na některém luxusním resortu nad kávou, rakvičkama a Bohemkou a pár hodin vytváří iluzi prudce inspirativní diskuze, která konečně posune český golf do středu světového zájmu. Vyváženě se pochválí i pokárají a pak si svorně zahrají golf, aby se pak zase 6 měsíců nic nestalo.
Neberte mne za slovo, nikdy jsem tam nebyl, ale tak nějak si to představuju. Ze svého okolí pak slýchám odborné i laické názory, jak ta ČGF pro ten golf zase nic nedělá. Že golfistů ubývá, že sucho ničí hřiště, která jsou předražená, že děti se válí u počítače místo běhání na hřišti,...A musím jim dát za pravdu, pokud od těch pupkatých strejdů a hubených tetek čekáte spásu českého golfu nebo nedejbože peníze, tak zcela zbytečně.
Ale co kdybychom konečně přestali ČGF vnímat jako někoho, kdo má za český golf převzít odpovědnost? Já ČGF beru mimo jiné jako tržiště možností, jako jejich katalyzátor nebo filtr. A je na každém z nás, na hřištích, klubech, golfistech nebo novinářích, abychom si vzali to, co je pro nás přínosné a využili to ve svůj prospěch nebo zkázu.
Projekty Se školou na golf a Bav se golfem mají spousty chyb a určitě stojí spoustu peněz, nad jejichž efektivním využitím se můžeme dohadovat donekonečna. Ale díky Tomášovi Přikrylovi jsem sebral odvahu zajít do škol v okolí Hořehled. Bez jeho impulzu bych to patrně nikdy neudělal. A byla by to škoda.
Jirka Novosad využil ČGF k prezentaci svých Pyšeláků a my je s drobnými úpravami zkopírovali do Kokšíňáků. Další myšlenka, která mi ležela v šuplíku a bez tohoto pošťouchnutí by dost možná nikdy na hladinu nevyplula. A byla by to škoda.
Nadace Hanuše Goldscheidera pod ČGF vás zdarma vybaví širokou škálou golfových holí a pomůcek pro tréninky těch nejmenších, kteří by se jinak ke golfu asi nikdy nedostali. A byla by to škoda.
Statistika pomalu končící sezóny mi říká, že jen výše zmíněné akce mi přinesly dvojnásobný počet nových členů klubu oproti minulým letům. Penězma změřeno se to tak nějak zaplatilo. Ale na úžasné rány malého Romana, který drží hůl sotva 6 měsíců nebo na první pohár pro Kokšíňáckou Moniku cenovku nedáte. To jsou zážitky a přátelství, které budu mít v srdci navěky.
Určitě můžeme ČGF dál tepat jak prvňáka z šišatej kruh za její zoufalou práci v médiích nebo za neexistující golfově-turistický incoming. Ale zcela určitě jsou oblasti, kde lze bič pověsit na hřebík a smočit hubu v cukru!
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 35. - Homosexuální swingerspárty v GolfGearu
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 33. - Hypertrofovaný smysl pro spravedlnost
