Lidská nátura je potvora a rozlousknout její vrtochy je jeden z dalších bodů mojí práce. Skoro bych řekl, že nejdůležitější. Postřiky a povlečení neodmlouvaj, ale rozlousknout oříšek vnitropodnikové i klientské komunikace chce pořádnou veverku.
V posledních dnech jsem na základě víkendového impulzu o nekvalitním hřišti vedl na tohle téma řadu diskuzí. A o mnoho moudřejší jsem z nich nevyšel. Osobně vnímám několik problémů...
Nesmyslná kritika vs objektivní zpětná vazba
Hořehledy považuju za vlastní. Byť mi tu fyzicky nepatří ani stéblo trávy, přirostl mi tenhle kus země k srdci a z toho principu velmi obtížně snáším, když mi na moji hroudu někdo držkuje. A byť si uvědomuji, že si musím od každé komunikace vzít odstup, zamyslet se nad ní a teprve pak vyvozovat závěry, vždy tíhnu k rychlému odmítání negativních zpráv. “Vždyť on neví o čem mluví...“, “Bych ho chtěl vidět na mým místě...“, “Chytrák ani netrefí balon, ale greeny mu přijdou moc pomalý...“, atd.
A kde je ta hranice mezi snahou klienta pomoci provozu a hodnotnou zpětnou vazbou ho rozvíjet a tím, že jen zahrál blbě/ pršelo/ manželka nezůstala doma a potřebuje to na něco hodit? A to úzce souvisí s následujícím...
Priority
Je důležitější super hotel nebo hřiště? Má se nejdřív měnit toaleťák nebo snížit výšku roughů? Bude pro lidi a pro peněženku mít větší efekt nová závlaha nebo wellness? Mám si oholit hlavu nebo tvář?
Neříkám že jsou to Sofiiny dramata, ale často tíhnu k tomu, že když dostanu intenzivní zpětnou vazbu, chci všeho nechat a jít hned ten problém řešit. Aby klient viděl, že mu nasloucháme a věci řešíme. A to vede k další oblasti...
Svádění viny
Moderně tomu říkáme delegace. Umět určité procesy a úkoly hodit na někoho, kdo to 1. udělá a 2. za to ponese odpovědnost. Jenže nejdřív někoho takového musíte mít. A když ho máte, tak mu musíte věřit. A když mu věříte, jak moc?
Nedávno jsem měl pocit, že víc času trávím kontrolou práce ostatních než svojí vlastní. Nebo je snad mojí prací kontrola ostatních?
Takže až se příště ukážete v Hořehledech, zastavte se na chvilku a koukněte kolem sebe. A pak mi prosím na recepci nechte vzkaz, co se vám u nás líbilo a co ne. Zkuste najít jednu věc, jednu jedinou, která by se u nás měla udělat/ změnit, protože nikdo není dokonalý (díky @requo)...
V posledních dnech jsem na základě víkendového impulzu o nekvalitním hřišti vedl na tohle téma řadu diskuzí. A o mnoho moudřejší jsem z nich nevyšel. Osobně vnímám několik problémů...
Nesmyslná kritika vs objektivní zpětná vazba
Hořehledy považuju za vlastní. Byť mi tu fyzicky nepatří ani stéblo trávy, přirostl mi tenhle kus země k srdci a z toho principu velmi obtížně snáším, když mi na moji hroudu někdo držkuje. A byť si uvědomuji, že si musím od každé komunikace vzít odstup, zamyslet se nad ní a teprve pak vyvozovat závěry, vždy tíhnu k rychlému odmítání negativních zpráv. “Vždyť on neví o čem mluví...“, “Bych ho chtěl vidět na mým místě...“, “Chytrák ani netrefí balon, ale greeny mu přijdou moc pomalý...“, atd.
A kde je ta hranice mezi snahou klienta pomoci provozu a hodnotnou zpětnou vazbou ho rozvíjet a tím, že jen zahrál blbě/ pršelo/ manželka nezůstala doma a potřebuje to na něco hodit? A to úzce souvisí s následujícím...
Priority
Je důležitější super hotel nebo hřiště? Má se nejdřív měnit toaleťák nebo snížit výšku roughů? Bude pro lidi a pro peněženku mít větší efekt nová závlaha nebo wellness? Mám si oholit hlavu nebo tvář?
Neříkám že jsou to Sofiiny dramata, ale často tíhnu k tomu, že když dostanu intenzivní zpětnou vazbu, chci všeho nechat a jít hned ten problém řešit. Aby klient viděl, že mu nasloucháme a věci řešíme. A to vede k další oblasti...
Svádění viny
Moderně tomu říkáme delegace. Umět určité procesy a úkoly hodit na někoho, kdo to 1. udělá a 2. za to ponese odpovědnost. Jenže nejdřív někoho takového musíte mít. A když ho máte, tak mu musíte věřit. A když mu věříte, jak moc?
Nedávno jsem měl pocit, že víc času trávím kontrolou práce ostatních než svojí vlastní. Nebo je snad mojí prací kontrola ostatních?
Takže až se příště ukážete v Hořehledech, zastavte se na chvilku a koukněte kolem sebe. A pak mi prosím na recepci nechte vzkaz, co se vám u nás líbilo a co ne. Zkuste najít jednu věc, jednu jedinou, která by se u nás měla udělat/ změnit, protože nikdo není dokonalý (díky @requo)...
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 5. – Kolik to stojí?
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 3. - Být či být golfovým manažerem
