Pane, pojďte si hrát ... A co takhle na Floridě?

Když jsem začal koketovat s myšlenkou tohoto svého „veledíla“, myslel jsem, že napíšu pět, šest, možná deset kapitol a vida, kam to dospělo. Říká se ale, že v nejlepším je třeba skončit. Číslo 21 je navíc šťastné číslo mé celoživotní lásky, takže i to beru jako znamení neodvratného konce mého povídání. Ještě jeden díl ale přeci jen musím vypustit. Z pochopitelných důvodů bude samozřejmě neočíslovaný. Možná za to, že těch oficiálních dílů bylo přesně 21, získám nějaký bodík. O co v této poslední kapitole půjde, je zřejmé již z názvu. Tak jdem na to ... Někteří ženatí (???) kolegové mě upomínali, že jsem vynechal téma „Ženy“. Bylo to úmyslně, ale když to chcete ... Kdybych byl buran, hulvát nebo jiné nekorektní individuum, řekl bych...

Tak se zdá, že už jsem zhodnotil úplně vše, co mi uvízlo na mysli, kromě toho posledního. Toho nejzásadnějšího, kvůli čemu jsme na Floridu vlastně vyrazili. Jak se tedy hraje golf na Floridě? Golf na Floridě má podle mého dva zásadní aspekty, kterými se vše řídí a vše je jim podřízeno. Těmi aspekty jsou : Podnebí a gerontografické složení obyvatelstva. Vyrazit na golf na Floridu můžete celoročně. Skutečný smysl to má ale pro nás středoevropské golfové blázny zhruba od listopadu do března. U nás se moc hrát nedá a tam jsou pro to ideální podmínky ohledně teplot i srážek. U mě osobně se komfortní golfová teplota pohybuje mezi 15 a 20 °C, což je přesně ten rozsah, který najdete v teplotních statistikách oblasti Tampy pro měsíc leden až...

Jirka je tak trefně nazval hned první den a už jim to zůstalo. Neberte, prosím, toto označení jako projev naší neúcty nebo hrubosti vůči nim. Naopak k nim chováme obrovský obdiv. A to nejen kvůli tomu, že jsou ve svém věku neuvěřitelně aktivní. Při čekání jsme často viděli opravdu nádherné rány. Vzpomínám na jednu tříparovou jamku. Vlajka zhruba 140m z kopce, těsně před grýnem voda a na odpališti čtyři geronti mezi 65 a 75. Ten nejzdatnější hrál dřevem, ostatní vytáhli driver. Výsledek byl šokující. Jeden skončil do dvou metrů, dva do pěti od vlajky. Z hlediska plynulosti a rychlosti to ale obvykle bylo utrpení, utrpení,utrpení. A kdybych nezobal AD, přidal bych to inkriminované slovo ještě minimálně třikrát. Nebudu se o tom nějak...

Jako jediný z padesáti států USA má Florida tropické podnebí: Slunce tam svítí v průměru tři tisíce hodin ročně a od počátku tisíciletí byly zaznamenány jen dvě desítky sněhových přeháněk. Není proto divu, že poloostrov proslul mimo jiné jako idylické místo, kde strávit důchod. To je citace z časopisu 100+1 (https://www.stoplusjednicka.cz/florida-prosluneny-stat-vytouzeny-raj-duchodcu). Dále se tam dočtete, že pouze 25% obyvatel je mladších než 20 let a 17% starších 65 let. To jsou fakta, která ale neříkají nic o tom, jak to je celé rozděleno geograficky. Dovolil bych si tvrdit, že na Floridském venkově je možná i 60% stálých obyvatel starších 65 let. Vše je tomuto faktu přizpůsobeno. Cestou na 15 km vzdálené hřiště projedete kolem...

Na základě pozorování odhaduji, že maximálně polovina Američanů jezdí v „normálních autech“ v našem evropském pojetí tohoto slovního spojení. Jsou jen tři možnosti tak zoufalého počinu, jako je řídit něco menšího než je to, čemu v Evropě říkáme velké SUV. Řidič má auto z půjčovny, protože je z Evropy nebo je jen na výletě. Je to mimoň a exhibicionista, který chce za každou cenu na sebe upozornit. Je chudý. I když si do konce života budu kupovat a prolistovávat všechny motoristické časopisy, které u nás vychází, nikdy už neuvidím tolik Mustangů, co jsem potkal za ty tři týdny na Floridě. Je to tam v podstatě nudně běžné auto. Jsem z Mostu, takže jsem zvyklý potkávat na silnicích „brutální šachťácké teréňáky“. Kdyby jeho řidič viděl, v...

Předchozí mé příspěvky byly víceméně časosběrné. Ty následující budou spíše tématické. Předem čtenáře upozorňuji, že půjde o mé čistě subjektivní pohledy, takže mě prosím berte s rezervou. Když tedy například napíšu že „nejhnusnější pizza, kterou jsem kdy strčil do huby je polotovar z Walmartu“ , neznamená to, že si ji nemáte kupovat. Koprovku taky jeden zbožňuje a druhý nesnáší. Jen mi pak ale nevyčítejte, že jsem vás nevaroval. Cokoliv si dáte v jakémkoliv fastfoodu, bude chutnat vždy podezřele podobně s tím, co jste si dali včera v jiném. Nezáleží na jménu řetězce ani na jménu jídla. Vždy to bude namleté nebo natrhané „cosi“ v nasládlé housce nebo něčem jiném nasládlém s všudypřítomným americkým žlutým sýrem. Jediné co se v menu...

Tak jsem uhasil ty nejhořlavější pracovní požáry. To co jen doutná, to chvíli počká. Potřebuji si trochu „vorazit“. Myšlenek k psaní pokračování „zájezdopisu“ je spousta ale musím je nejprve utřídit, pak napsat, pak přerovnat pak přečíst, znovu přerovnat a pak to snad bude ke zveřejnění. Zatím připravím alespoň jednoduchý předkrm. Pamatuji si, když jsem byl ještě panelákové děcko, trávil jsem hodně času u babičky na vesnici. Byla to bodrá vesnická žena, na parádu si nijak zvlášť nepotrpěla, ale jedna její hláška z oboru módní policie mi utkvěla v mysli. Mnohem raději tedy vzpomínám na její husu, knedlíčkovou polévku, koblížky a domácí „Rumcajs salát“ , to by ale bylo jiné povídání. Jednou jsem se podle ní nevhodně oděl a ona to...

Během období čekání na neznámou zkušenost prožívám takovou zvláštní směs netrpělivosti, obav a nespokojenosti z nezodpovězených otázek. Jednou z takových nezodpovězených otázek byla pro mě povinnost buggy na zdejších hřištích. Měl jsem v hlavě nějaké dedukce ale žádnou odpověď. Prostupnost hřiště, moc teplo, dlouhé přechody. Zadat do vyhledávače heslo „proč je na golfových hřištích na Floridě povinná buggy“ se také ukázalo býti naivním. Po návštěvě pouhých tří hřišť jsem to ale pochopil. V podstatě všechny mé dedukce asi mířily správným směrem ale pravým důvodem je demografická struktura místní golfové populace. Jako hráči jsme tu zdaleka nejmladší. A to ne o něco, ani ne o parník, nýbrž o generaci. Průměrný věk návštěvníka místního...

Naše prázdninová vilka je velmi prostorná a luxusně vybavená. Na každém kroku je tu citelná taková ta americká velkorysost až nabubřelost spojená s jistou tupostí. Například mikrovlnka. Nesnáším,když má mikrovlnka víc ovládacích prvků než dvě kolečka. Jedním nastavím výkon a druhým ji současně s nastavením času zapnu. Ta zdejší je dvakrát tak velká, než ta co mám doma a má 33 tlačítek s popisy pro tupouny(např. „Beverage“, „Popcorn“, atd...). Elektrická trouba je opět obrovská (asi kvůli krocanovi) a má 4 kolečka (hurá). K tomu ale ještě dalších 29 tlačítek. Některá vůbec nic nedělají a asi ani nemají dělat. Podle mě je to tak, že pokud má zařízení na přípravu jídla méně ne 33 ovládacích prvků je neprodejné. Lednice? Jak jinak než...

Po obvyklých potížích s pronajmutím auta na letišti se mi fakt stýskalo! Vy, co už jste to absolvovali, víte o čem mluvím. Ošklivý hispánec na druhé straně pultu, zneužívajíc vaší otupělosti po dlouhé únavné cestě, se z vás snaží vyždímat co se dá. Nejdřív vás přesvědčí, že potřebujete větší auto. Pak že potřebujete předplacenou kartu na dálniční poplatky a předplacený deposit na čerpání pohonných hmot a já nevím co ještě. Výsledek je, že máte kromě kauce navíc zaplatit 600 USD. Naštěstí má skrblík limit na kartě, který něco takového naprosto znemožňuje. Ošklivý hispánec nakonec po zhruba čtyřiceti minutách vyjednávání kapituloval, strhnul si povinnou kauci 200 USD a přestože se za námi vytvořila slušná fronta čekatelů na vozidlo...

"To je skvělý, že jedeš v sobotu za ségrou do Prahy. Kubík nemusí přijet domů z Plzně, aby mě odvez na letiště." Vyděšený výraz ... Nerada mě vozí autem, protože je ze mě nervózní. Já přitom ani neceknu, i když bych nejraději plakal jak nesmyslně řadí. Že prý vždycky podrážděně funím. Musím si na to dávat větší pozor. "Neumím jezdit na letiště" Vyděšený výraz cinknutý hranou naivitou. "Neboj, na letiště pojedu já a ty pak z letiště k ségře." Měl jsem připravenou reakci. "Jenže já z letiště netrefím, já tam trefím jen z Mostu" V tento okamžik už jsem znal výsledek hry, ale nechtěl jsem to kazit a tak jsem pokračoval. "Máš navigaci" "Jenže na tom letišti jsou určitě závory s nějakým automatem." V tento okamžik jsem z tónu hlasu vytušil...

Právě jsme nad Atlantickým oceánem. Ty poslední dny před odjezdem, jsem byl dost pracovně vytížen, tak jsem si psaní této kapitoly naplánoval až na palubu A340. Mám tady na to spoustu volného času. Dovolím si místní jazykozpyty upozornit, že od tohoto článku již neprobíhá korektura gramatických jevů. Je tedy pravděpodobné, že kvalita textu v tomto ohledu mírně poklesne. Zkuste se nad to prosím povznést ... ;) Balení je z principu celkem nezáživná činnost. Dokonce i balení na tři týdny na Floridu je celkem nezáživná činnost. Jediné, čím jsem si to oživil bylo to, že jsem se rozhodl využít tento trip k vyčištění šuplíků a polic v šatní skříni. Nevím jestli to máte taky tak, ale vždy dlouhá léta se mi plní skříň věcmi, co už nenosím, jen...

Nastal teď okamžik, kdy malinko naruším časovou posloupnost příspěvků, abych vložil jeden, který se paralelně prolíná vším napsaným v celé délce příběhu. Jsem z generace jejímž druhým jazykem byla ruština. Jako správný vizionář jsem se samozřejmě pokoušel naučit anglicky, ale díky tomu, že mě k tomu vlastně nikdy nic nenutilo a taky trošilinku kvůli své lenosti, pohodlnosti a nedůslednosti jsem nikdy nepřekročil kategorii, které se říká „Věčný začátečník“. Jsem za to na sebe naštvaný. Jako neplánovaný užitečný bonus své floridské pošetilosti beru tedy i to, že mě donutila asi k nejintenzivnějšímu pokusu o překročení svého stínu v této oblasti mé osobnosti. V principu se obecně dá říci, že jsem takovým účelovým jazykostudentem. Když...

Jsem soutěživý typ. Páni, jak já byl vděčný, že se termín letošní jamkařské rozlučkové taškařice kryl s termínem maturitního plesu Lukášovy dcerky. Jestli se v mém provedení tak golfově neúspěšný rok bude opakovat, budu muset zatlačit na Michala, aby vyhlásil i cenu za nejvíc nesplněná golfová předsevzetí. Nebo alespoň cenu za nejvíc okousané nehty při vyhlašování vítězů. Samozřejmě si dělám legraci, mrzelo mě i Lukáše, že jsme se tentokrát nemohli zúčastnit, ale s tou soutěživostí to myslím vážně. Hraji golf, protože je to i přes veškerý stres z pokažených ran, zlámaných holí a poztrácených míčků balzám na duši a nervy. Kouzelné je to, že i jedna jediná fakt podařená rána za den ti vynahradí všechny ty krtky, šlajsy a gagariny za...

Ti, co mě znají osobně nebo si mě nezablokovali na 19.jamce si všimli, že nefotím. Měl jsem kdysi dávno takové testovací období, za éry kinofilmu. Spíš mě ale interesoval ten proces vzniku fotografie než ta její dokumentační hodnota. Určitě si mnozí z vás (co jste také 50+) v paneláku v improvizované temné komoře zkoušeli to kouzlo vzniku vlastní fotografie. Jako každý jsem si samozřejmě prošel i obdobím digitálních automatů. Na tom mě zase ale vzrušovala spíš ta nezvyklá jednoduchost zaznamenání čehosi na cosi a stejně jednoduché vymazání, pokud to nedosahuje nároků autora na uměleckou hodnotu. Žádná jiskra ale nepřeskočila. Když jsem pak svůj úžasný pětimegapixelový automat ztratil při saltu na snowboardu v Italskách Alpách, nový už...

Říkávalo se o mě, že jsem skrblík. Někteří to o mě říkají stále, ale na svojí obranu musím říci, že to bývávalo mnohem horší. Zlepšuje se to. Hlavně je to asi tím, jak nám postupně ubývají vyživovací a jiné mandatorní výdaje. Jedno dítě už je samostatné, druhé tak napolo. Hypotéku jsme před pár lety částečně splatili a přefinancovali, takže už je splátka poloviční. Před lety jsem musel začít zobat AD. Příbalový leták jsem raději nečetl, ale určitě tam musela v odstavci o vedlejších účincích být poznámka o utlumení skrblictví. Žena je nezávislá (myslím finančně, jinak beze mne samozřejmě nemůže být) a moc toho nesní. Já už taky nejsem ve vývinu, takže jediná finanční položka v běžných výdajích, která mě trápí ,jsou kapsičky pro kočky...

Ne vše, co bylo nutné, bylo ale již zajištěno. První věc, kterou jsme museli vyřídit byla takzvaná ESTA. „Registrace ESTA umožňuje cestování do USA bez víz. Stačí vyplnit jednoduchý internetový formulář, uhradit poplatek a můžete vycestovat do Ameriky“. To je citace ze stránek www.chcidoameriky.cz , které vřele doporučuji všem prvocestovatelům do USA podrobně prostudovat. To co se prezentuje jako velice jednouché a snadné, mívá obvykle nějaký ten "fly in the ointment". V tomto případě tomu tak není. Vyplnění ESTA je v češtině a opravdu to je vcelku jednoduchá záležitost a pokud nejste teroristou, islamistou nebo jiným podobným živlem, druhý maximálně třetí den máte vyřízeno. Další problém k řešení jsou hole. Vzít, či nevzít si s sebou...

Jako asi většina lidí i já mám v sobě to, že mi dělá dobře, když udělám něco, za co mě mají ostatní rádi. A tak jsem byl často ten, co s chutí zajišťoval akce pro své kamarády. Tak nějak jsem se prostě nominoval do role kapitána a snažil se zařídit vše tak, aby to klapalo a všichni jsme si to užili. Pozor , nepouštěl jsem se do žádných větších akcí. Na zařízení svatby si mě nezkoušejte objednat. Maximální akce, kterou jsem měl v režii, byla pro osm jedinců. Bavím se tím už dlouhá léta a dovolím si tedy tvrdit, že pro toto malé měřítko mám jistou zkušenost, která mě opravňuje řešit některé věci po svém a trvat na určitých parametrech. Jednou z těchto věcí je složení výpravy. Pokud máte vyrazit někam na 4 dny do 4*+ hotelu, tak řešíte jen...

Říká se, že nejlepší akce jsou ty neplánované, spontánní. S tím rozhodně souhlasím. Nicméně v případě výletu našince skoroseniora do cizí země ,a ještě k tomu za velkou louží, to nevidím, jako správnou cestu k úspěchu. Možná bez vidiny ještě stále tří let hypotéky na krku, bych byl poněkud dobrodružnější, ale takhle? Hypotékový milionář prostě stále musí alespoň z takového toho rodinného makropohledu brát v ohled následky svých neuvážených, byť potencionálně „legendárních“, činů. A tak jsem se pustil do práce. Zprostředkovatele jsem měl předběžně vybraného už z dřívějších průzkumů (https://www.oktours.cz/golf) . Spousta golfových cestovek nabízí pobyty v USA ,ale většinou, když kliknete na příslušný odkaz s bannerem „USA“, napíše to...

„To si se zbláznil, na tak dlouho? A kolik to bude stát? Na podbití střechy nemáš a na výlet do Ameriky jo? To tady jako budu tři tejdny sama? Vždyť se tu budu bát. „ Nebude. Ta poslední větička je jen její notoricky otřepanou frází, jež je narážkou na to, že jsem neoblomný a pevný jak skála při odrážení jejích pokusů o svolení s pořízením pejska. Ví, že to nevyjde, ale stále to zkouší. Když se její reakce takhle napíše, vypadá to, že se jí to moc nezamlouvá. Opak je ale pravdou. K zhodnocení situace totiž nezasvěcenému čtenáři chybí několik základních parametrů. Tón a modulace hlasu zdánlivého oponenta, jeho výraz obličeje, způsob gestikulace, atd... Všimli jste si například, že když s vámi ten na druhé straně nechce hledat kompromis...

Moje žena je inteligentní, zkušená dáma a na souboj s jedincem takového kalibru je třeba se připravit a postupovat při tom strategicky a systematicky. Výhodou je, že ji znám poměrně dlouho a poměrně dobře. Poznali jsme se na nižším stupni základní školy a už tehdy jsme si padli do oka. Tedy spíš já jsem dost zásadně padl do oka jí. Po mnoha a mnoha letech jsem se dozvěděl, že už během prvního roku naší koexistence na škole a sídlišti se svěřila kamarádkám se svou vizí, že jednou budu inženýr, budu vydělávat deset tisíc a že si mě vezme za muže. Z hlediska dnešního pohledu na svět a moderního jazykového výraziva by jste ji mohli označit za zlatokopku, protože deset tisíc měsíčně bylo v roce 1977 fakt dost peněz. Ona ale tou výší výplaty...

Všechno to začalo jednoho letního odpoledne po osmnáctce v Pyšelích. Byl jsem v rozverné náladě. Jednak jsem vyhrál svůj zápas v jamkovce a jednak při tom i nějaké to „price money“. Nedalo by to ani na kofolu, ale o to nejde. Jde o to, že má člověk v kapse kalhot nějaký hmatatelný výsledek úspěšné rundy. Hrajeme o 5 Kč na jamku. Seděli jsme se švagrem na terásce, slunko svítilo, obsluha byla pohotová a usměvavá a tlachali jsme o samých důležitých záležitostech. Rozbory právě dohrané hry, státotvorné podněty ohledně domácí politiky, zasvěcené postoje k politice zahraniční, chlast a děvčata ... Zkrátka taková ta klasická golfová pohoda. No a tak není divu, že mě napadaly samé geniální myšlenky. Bylo jich určitě spousta, ale jedna z nich...