Nové
  • Prohlížíte si 19.jamku jako neregistrovaný uživatel s omezeným přístupem.
    Pro vytvoření nových témat, přístupu do neveřejných částí fóra, možností reakcí atp. se zdarma zaregistrujte nebo se přihlašte.

Florida 2020 - Dodatky, nevyřčené postřehy a jiné výkřiky vytržené z kontextu

1585151350475.png


Když jsem začal koketovat s myšlenkou tohoto svého „veledíla“, myslel jsem, že napíšu pět, šest, možná deset kapitol a vida, kam to dospělo. Říká se ale, že v nejlepším je třeba skončit. Číslo 21 je navíc šťastné číslo mé celoživotní lásky, takže i to beru jako znamení neodvratného konce mého povídání. Ještě jeden díl ale přeci jen musím vypustit. Z pochopitelných důvodů bude samozřejmě neočíslovaný. Možná za to, že těch oficiálních dílů bylo přesně 21, získám nějaký bodík.

O co v této poslední kapitole půjde, je zřejmé již z názvu. Tak jdem na to ...

Někteří ženatí (???) kolegové mě upomínali, že jsem vynechal téma „Ženy“. Bylo to úmyslně, ale když to chcete ... Kdybych byl buran, hulvát nebo jiné nekorektní individuum, řekl bych znechuceným tónem v hlase asi toto : „Ženský jsou tam buď starý nebo tlustý“. Poněvadž je tato temná strana mé osobnosti velmi upozaděna, říkám, že ženy jsou tam zralé a dobře živené. Abych byl korektní, musím říci, že velmi zřídka jsme přeci jen narazili na pohlednou mladou ženu. Jsem ale přesvědčen, že to povětšinou byly turistky z Evropy.

Myslím, že Jirka se zamiloval do recepční Justiny. Při jednáních, kterých jsem se zúčastňoval, jsem si nevšiml, že by vyzvídal cokoli ohledně jejího rodinného stavu. Přesto věděl, že má manžela …??? V kontextu s předchozím odstavcem by se mohlo zdát, že má Jirka jistou sexuální úchylku, ale není to tak. Justina byla sice trošinku baculka ale mladá (pro nás), usměvavá a velmi sympatická.

Pes, který štěká, nekouše … zato pije. Lukáš v jednom kuse „držkoval“, jak je místní pivo hnusné. Přesto ho lemtal zdaleka nejvíc z nás všech. Asi to bylo z žalu. Nějaký dobrák mu ještě v Čechách nakukal, že v USA není problém koupit Plzeň. Tak až zas bude mít někdy někde kecy, že bude raději pít zázvorovou limonádu, když nemají Plzeň, připomeňte mu Floridu. Bude rád.

Při nákupu alkoholu si prodávající nakupujícího vždy pečlivě prohlíží. Jednou jsem dokonce musel ukázat pas. Jsou tak zblblí z těch místních důchodců, že si i u padesátiletého borce potřebují ověřit zletilost. Jenom Indovi s tečkou na čele ve večerce bylo úplně jedno, komu tu basu piv prodává.

Za dlouhých večerů jsme si krátili chvíli hrou v karty. Lukáš měl „namachrovaný řeči“, jakoby hrál mariáš závodně za TJ Vysoký újezd. Dokonce tvrdil, že počítá karty. Nedošlo mu ale, že hraje proti dvěma diletantům, kteří nerespektují jakékoli léty prověřené mariášové pravdy a tak nám každému na konci odevzdal 200,- Kč. A to jsme mu jeho hořkost, že prohrál s takovýma „budižkničemama“, ještě lehce snížili tím, že jsme své výhry zaokrouhlili na celé stokoruny dolů.

Pokud máte rádi veverky, jeďte na Floridu. Je jich tam snad víc než u nás myší, krys a potkanů dohromady. Dalo by se říct, že je to tam něco jako živočišný plevel.

Už jste někdy všichni členové domácnosti v jeden a týž den prošli jedněmi a těmi samými zavřenými dveřmi? Naše dočasná floridská domácnost byla této vpravdě historické události svědkem. Nutno podotknout, že to byly celoskleněné šoupačky s jen drobným orámováním. Já byl první a prošlo to bez újmy. Druhý byl Jirka. Ten si skřípl prst do notebooku a narazil si obočí. A kdopak byl největší „geroj“? No Lukáš. Ten rozbil hrnek s kávou a rozsekl si ret a obočí. Je zvláštní, že na rypák si nestěžoval. A ještě zvláštnější je, že i přes tuto zkušenost, si to asi o tři dny později zopakoval. Jen tentokrát bez viditelných ztrát na majetku a zdraví. A pak že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš.

O tom jak zkrouceně trpěli mí spolucestující při přepravě pronajatým vozem z Tampy do Inverness jsem psal. Zpět jsme ale měli jet navíc čtyři. Bylo tedy nabíledni, že zpět budeme muset jet nadvakrát. Jak se ale blížil čas návratu, začalo mi docházet, že se mi to asi nebude moc líbit, že budu muset jako jediný oprávněný řidič poslední den najezdit skoro 400 km. Kdybyste sháněli největšího žijícího odborníka na skládání zavazadel čtyř golfistů (golfové bagy byly naštěstí jen tři) do sedanu Ford Focus, obraťte se s důvěrou na mne. Narval jsem tam všechno. Všichni seděli na svých „prdelích“ a Lukáš s Verunkou se navíc jako bonus mohli k sobě tisknout bez vynaložení jakéhokoliv svalového úsilí.

Za celý pobyt jsme nepotkali jediného volně žijícího aligátora. Jirka se při každé příležitosti na jejich existenci v místních vodách každého ptal. Odpovědi ale nebyly natolik uspokojivé, abychom nakonec nenabyli přesvědčení, že jsou to jen pohádky pro turisty. Až poslední den nás startér trošku zviklal. Odlétali jsme až po osmé hodině večer. V den odletu jsme tedy cestou zpět do Tampy navštívili poslední hřiště. Bylo krásné počasí a bylo tam přeplněno. Dokonce tak, že jsme na prázdném parkovišti bugin čekali ve frontě, až je končící flihgty vrátí. Jirka se pustil do hovoru se startérem. Na otázku ohledně aligátorů odpověděl nejnadějněji ze všech. Zrovna před čtrnácti dny prý museli na hřišti jednoho odchytit a odvézt pryč. A minulý týden prý ráno našli na břehu kolo a oblečení a dosud se o ty věci nikdo nepřihlásil.

Při zpáteční cestě jsem v letištních budovách měl nějaký podivný útlum já. Jednou jsem momentální seřadiště opustil bez mikiny, jednou bez kufru a jednou bez travell bagu. Víc zavazadel jsem neměl.

A tímto tedy definitivně uzavírám vyprávění o našem floridském dobrodružství. Letos už žádnou cizinu neplánuji. Zlatí by chtěla zrevitalizovat balkón našeho domu. Tak mi držte palce, ať se mi to zdaří a zacinká mnoho nových bodíků na mém účtu. Mám už v hlavě nový plán.
 
Upraveno moderátorem:
VELKÝ dík za spolupráci a podporu 19.jamky patří těmto Jamkařům a
Back
Nahoru Bottom