Nové
  • Prohlížíte si 19.jamku jako neregistrovaný uživatel s omezeným přístupem.
    Pro vytvoření nových témat, přístupu do neveřejných částí fóra, možností reakcí atp. se zdarma zaregistrujte nebo se přihlašte.

Florida 2020 - 12. Hurá přes Atlantik ...

1580040342506.png
"To je skvělý, že jedeš v sobotu za ségrou do Prahy. Kubík nemusí přijet domů z Plzně, aby mě odvez na letiště."
Vyděšený výraz ... Nerada mě vozí autem, protože je ze mě nervózní. Já přitom ani neceknu, i když bych nejraději plakal jak nesmyslně řadí. Že prý vždycky podrážděně funím. Musím si na to dávat větší pozor.
"Neumím jezdit na letiště"
Vyděšený výraz cinknutý hranou naivitou.
"Neboj, na letiště pojedu já a ty pak z letiště k ségře." Měl jsem připravenou reakci.
"Jenže já z letiště netrefím, já tam trefím jen z Mostu"
V tento okamžik už jsem znal výsledek hry, ale nechtěl jsem to kazit a tak jsem pokračoval.
"Máš navigaci"
"Jenže na tom letišti jsou určitě závory s nějakým automatem."
V tento okamžik jsem z tónu hlasu vytušil, že i Zlatí už zná výsledek a taky je jí jen líto to nedohrát do konce.
"No to jsou, ale na letiště přeci pojedu já."
"A z letiště bude taky závora."
"No to bude."
"A co když mě ta závora nepustí ven?"
"Proč by tě nepustila?"
"Nevím, stát se to může."
S Kubíkem jsme v autě probrali nesmyslnost histerie okolo elektromobility a několik dalších podobně významných problematik. Zvládli jsme úspěšně nástrahy všech závor a já se octl na terminálu 2 Ruzyňského letiště.
Čtenářky mě možná napadnou, že ze své manželky pokouším naprosto bezostyšně dělat blbou blondýnu a mají pravdu. Dost hodně jsem to přibarvil, aby to bylo zábavnější čtení, ale nosný princip zůstal zachován. Bála se mě zcela iracionálně odvézt na letiště a já to s předstíraným pochopením v klidu akceptoval. Stálo mě to jen půl balíku stravenek pro Kubíka. Čtvrt za odvoz a čtvrt za to, že nebude mít "blbý keci", kterýma by dráždil matinku. Takhle se pánové dělaj BODY.

Na letišti jsem byl první a posadil jsem se na sedačky kousek bokem. Jirka přišel chvíli po mě, nevšiml si mě. Netrpělivě přešlapujíc u vstupu do páskového bludiště k odbavení mi volá, kde jsme, že už je tady a můžeme se jít odbavit. Když jsem mu řekl, že Lukáš ještě nedorazil, ucítil jsem v jeho povzdechu pocit smutku, zklamání až zmaru, kterou bych vyjádřil výrazem "no to sem si moch myslet". Chvilku tam u to vstupu ještě přešlapoval, jako by si myslel, že tím Lukáše urychlí, ale nakonec to vzdal a přišel si přisednout. Bude se muset smířit s tím,že Lukáš je tak trochu bohém, který věci řeší, až když přijdou a nebo i chvilku po tom. Kamkoliv spolu jedem, říká, že to má all-inclusive, protože já všechno obstarám a on jen pošle příslušný obnos. Za to, že se nedostává do nějakých zásadních malérů podle mě vděčí jen nějaké své podprahové intuici, která mu říká kdy a kde se ocitnout aby s něčím buď úplně "vyjebal" , hrozícímu maléru se "po dvou kolech" zázračně vyhnul, nebo ho alespoň uspokojivě vyžehlil. Příkladem budiž i dnešek. Když po čtvrthodince dorazil Lukáš s Veronikou postavili se k tomu vstupu, co byl předtím Jirka a volá kde jsme. Vyhnul se pěstí na solar tím, že naštěstí nezkusil použít vtípek v tom smyslu, kde se couráme, že na nás čeká. Veroniku jsem viděl poprvé a kdybych nebyl šťastně ženatý, záviděl bych. Milé, pohledné, sympatické děvče, výrazně mladší než "strejda" Lukáš. Došli jsme k nim, přivítali se seznámili, rozloučili, odbavili a odletěli. Tady musím uvést na pravou míru jeden ze svých předešlých článků. Veronika neletí s námi nýbrž přiletí později. Let se trošku opozdil. Přestup v Curychu nebyl úplně na paniku, ale velká rezerva tam nebyla. Poprvé se nám Lukáš ztratil, když si šel koupit cigára. Chvíli jsme čekali, ale pak jsme se vydali ke „gejtu“. Nějak záhadně nám prošel, protože když jsme se postavili do fronty u Gate34 uviděli jsme ho jak rukama nohama rozpráví s obsluhou v kiosku vpředu u „gejtu“. Šel jsem ho zachránit. Pokecali jsme s paní o tom kde už jsme všude byli na golfu a vrátili se do fronty. Když jsme došli na řadu, Lukáš prošel a nás dva poslali k tomu kiosku, abychom znovu krátce pokecali s paní a vysloužili si tak od ní razítko na palubní lístek. Nedalo mi a musel jsem to okomentovat: "Nejblbější sedlák má holt vždycky největší brambory". "A nejmladší milenku" dodal suše Jirka.

Jo a místenky jsem koupil dobře. Místa na nohy bylo hafo. Jirka seděl v boční řadě a měl asi o 20cm méně, ale my s Lukášem jsme mohli natáhnout nohy až jak to šlo a stejně jsme nedosáhli na stěnu oddělující nás od těch zbohatlíků před námi. Let byl naprosto v pohodě a v 18:30 místího času ta naše obluda dosedla na plochu tak hladce, jak jsem to ještě nezažil.
 
Upraveno moderátorem:
VELKÝ dík za spolupráci a podporu 19.jamky patří těmto Jamkařům a
Back
Nahoru Bottom