Nové
  • Prohlížíte si 19.jamku jako neregistrovaný uživatel s omezeným přístupem.
    Pro vytvoření nových témat, přístupu do neveřejných částí fóra, možností reakcí atp. se zdarma zaregistrujte nebo se přihlašte.

Florida 2020 - 17. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej

1582135924490.png
Předchozí mé příspěvky byly víceméně časosběrné. Ty následující budou spíše tématické. Předem čtenáře upozorňuji, že půjde o mé čistě subjektivní pohledy, takže mě prosím berte s rezervou. Když tedy například napíšu že „nejhnusnější pizza, kterou jsem kdy strčil do huby je polotovar z Walmartu“ , neznamená to, že si ji nemáte kupovat. Koprovku taky jeden zbožňuje a druhý nesnáší. Jen mi pak ale nevyčítejte, že jsem vás nevaroval.

Cokoliv si dáte v jakémkoliv fastfoodu, bude chutnat vždy podezřele podobně s tím, co jste si dali včera v jiném. Nezáleží na jménu řetězce ani na jménu jídla. Vždy to bude namleté nebo natrhané „cosi“ v nasládlé housce nebo něčem jiném nasládlém s všudypřítomným americkým žlutým sýrem. Jediné co se v menu mění, je tvar, velikost, barva a konzistence přiložených hranolků. To mě dost překvapilo. V jednom a tom samém podniku (golfovém baru) na nás pod názvem „fries „ jednou vykoukly tenké silně připálené hranolky připomínající vyschlé žížalky a jindy zas tlusté hranoly, které ale evidentně nebyly z brambor nýbrž z kaše ze včerejška. Ty mně paradoxně chutnaly nejvíc, protože připomínaly to, čemu moje venkovská babička říkala „škubánky“. Nikdo se tomu ale nedivil, tak jsme se ani my nedivili. Myslel jsem si , že nejvíc ze všeho mi vadí právě ta americká nasládlost housek k masu, ale zmýlil jsem se. Stejně jako funguje zákon zachování hmoty a energie, funguje i zákon rovnováhy slaného a sladkého. Při zkoušení typických amerických jídel jsme nemohli vynechat american pie. Nevím jestli jsme opravdu narazili na typical american pie, ale to co jsme nakoupili a i se tak jmenovalo, byla taková slaná křupavá buchta plněná marmeládou. To jsem fakt nedal. Evidentně to ale záleží na vkusu každého soudruha. Jirka je dal v pohodě. Naopak pravé americké mafiny byly vynikající.

Co se týká nákupů potravy v obchodech, tak Walmart je v každé větší vsi a nakoupíte tam vše, co potřebujete k normálnímu vaření a stravování. Jen ten chleba, tak jak ho známe v Česku, nehledejte. Bylo by to marné. Jako chleba se tam označuje to, čemu se u nás říká toustový chléb. Zkuste si na to namazat máslo čerstvě vyndané z lednice. Ceny jsou až na určité odchylky jen o málo vyšší. Tou výjimkou je například koření. Možná je to tím, že ho zásadně neprodávají v pytlících „alébrž“ ve skleničkách, nicméně za obyčejnou majoránku v množství potřebném do jedné porce bramboráků pro tři chlapy zaplatit 4,5 USD se vám fakt nechce. Vařbu bramboráčků a jiných výrazně kořeněných jídel jsem tedy odložil na poslední týden a Lukášova Verunka obdržela seznam koření, které má dovézt z Česka. Když už vezla koření, dostala za úkol přivézt i dva pytlíky bramborových knedlíků v prášku. To se neukázalo jako úplně prozíravé. Schválně kdo z čtenářů uhodne, proč je nedovezla v originálním obalu? … Správně – v naději, že odhalí vynalézavého drogového dealera je ochutnávali američtí celníci.

Jak už jsem psal, nakoupíte ve Walmartu stejné zboží jako u nás a dokonce za podobné ceny. Jedna komodita se ale dost výrazně odlišuje. Je to maso. Nemluvím však překvapivě o ceně, nýbrž o kvalitě. Když jsem poprvé zakrojil nůž do kuřecího prsa, lekl jsem se, že jsme nakoupili něco zkaženého. Ale vzápětí jsem se zase uklidnil. Naštěstí jsem si opět vzpomněl na mládí u své babičky, když ještě kuřecí maso nebyla jen jakási podivná téměř bílá hmota nejisté konzistence a chuti. Zkoušeli jsem kuřecí, vepřové i hovězí. Dovolím si tvrdit, že vím jak má chutnat dobré maso, ale tady chutnalo jinak, tak nějak víc masově. O to víc mi ale uniká jejich zvrácená potřeba ho mlít a trhat na kousky a vkládat do nasládlých housek. A co dál a hůře ? … Když už si dáte v opravdové restauraci opravdové maso za opravdovou cenu, dostanete ho nasáklé standardní nasládle pikantní BBQ kečupovou omáčkou, která to maso úplně zabije. Pro porovnání jsme koupili žebra ve Walmartu a udělali si je pomalu v troubě jen s kmínem a trochou soli. Výsledkem byla masová pohádka za zlomek restaurační ceny.

Při placení ve Walmartu nás pak zarazila ještě jedna věc. Teta u kasy má místo odkládací plochy pro nákup rotační držák na plastové pytlíky a do těch odkládá postupně odpípnuté položky. Jeden středně velký nákup tak obnáší něco mezi 10 a 15 pytlíky. Žádný „grýnpís“ na Floridě nemůžou nikomu dělat pakárnu, protože ti, co tam byli už určitě dávno spáchali hromadnou sebevraždu. Když už jme u toho vraždění … Po nákupu mafin a jogurtu si můžete v tom samém Walmartu zaskočit o pár uliček vedle a koupit si brokovnici i s nábojema. Pro jistotu ...A aby těch paradoxů nebylo málo, tak v tom samém Walmartu, kde jste nakoupili mafin, jogurt a flintu, nekoupíte ani kapku tvrdého alkoholu. Za účelem takového nákupu musíte navštívit speciální obchod se speciální licencí.

Chudina zde nakupuje v obchodech co se jmenují Dollar General. Ve skutečnosti tam není vše za dolar, ale dost se to blíží. Kromě čerstvého pečiva, zeleniny a masa tam nakoupíte téměř vše. Jen si nemůžete moc vybírat jestli chcete višňovo-kiwiový nebo ananasovo-malinový džus. Prostě vezmete ten, co je. To, že zde nakupuje místní chudina se nepozná jen podle cen, ale i podle vozidel na parkovišti a olejových skvrn, co po nich na asfaltu zůstávají.

Pokud bych to měl nějak celkově zprůměrovat a shrnout, musím říct, že kvůli jídlu bych tedy americkou píseň nezpíval. Rozhodně ne kvůli tomu, které si sám neuvařím.
 
Upraveno moderátorem:
VELKÝ dík za spolupráci a podporu 19.jamky patří těmto Jamkařům a
Back
Nahoru Bottom