Nové
  • Prohlížíte si 19.jamku jako neregistrovaný uživatel s omezeným přístupem.
    Pro vytvoření nových témat, přístupu do neveřejných částí fóra, možností reakcí atp. se zdarma zaregistrujte nebo se přihlašte.

Florida 2020 - 8. Hele, hele, tady jsem hrál ...

1579420121476.png
Ti, co mě znají osobně nebo si mě nezablokovali na 19.jamce si všimli, že nefotím. Měl jsem kdysi dávno takové testovací období, za éry kinofilmu. Spíš mě ale interesoval ten proces vzniku fotografie než ta její dokumentační hodnota. Určitě si mnozí z vás (co jste také 50+) v paneláku v improvizované temné komoře zkoušeli to kouzlo vzniku vlastní fotografie. Jako každý jsem si samozřejmě prošel i obdobím digitálních automatů. Na tom mě zase ale vzrušovala spíš ta nezvyklá jednoduchost zaznamenání čehosi na cosi a stejně jednoduché vymazání, pokud to nedosahuje nároků autora na uměleckou hodnotu. Žádná jiskra ale nepřeskočila. Když jsem pak svůj úžasný pětimegapixelový automat ztratil při saltu na snowboardu v Italskách Alpách, nový už jsem si nepořídil. Nebylo to tak úplně úmyslné salto a nebylo to vlastně ani tak úplně salto. Na poslední chvíli jsem si rozmyslel nadšené vrhnutí se ze sjezdovky do panensky nedotčené stráně přes noc čerstvě napadaného prašanu. Bohužel se ale ukázalo, že to nebylo na poslední chvíli ale těsně po. Navíc toho prašanu bylo cca 50 cm, takže i když jsem si ztrátu aparátu uvědomil ihned při vybagrovávání sněhu ze všech nedostatečně utěsněných zákoutí mého vybavení, bylo mi jasné, že hledat nemá smysl. Klíčové pro ukončení mé fotoamatérksé kariery bylo to, že ať už mé fotografie vznikly v komoře nebo byly jen uloženy na HD, nic mě pak následně nepudilo je zkoumat. Tudíž jsem to celé vyhodnotil jako pro mě postradatelnou kratochvíli. Konec konců už indiáni říkali, že fotografie kradou duše. Možná je to nějaké deformace, ale když se nad tím zamyslím, obecně nemám moc potřebu se vracet do minulosti, to by ale bylo na delší mé pseudopsychologické pojednání. Pokud se týká mé vizualizované minulosti, dá se můj přístup označit slovy „nemám potřebu“ . Pokud se týká prohlížení si minulosti jiných nebylo by toto slovní spojení plně vystihující můj stav. Trpím jak zvíře, když jsem okolnostmi nucen prohlížet si fotografie z dovolené kamarádky mé ženy. Opět zde musím svou drahou vyzdvihnout. Ví to o mě a dělá vše pro to, aby mě toho ušetřila. Naštěstí už to není tolik potřeba. Pochválen buď zázrak technického pokroku. Jistě znáte větu : „Počkej, ukážu vám to, mám to v telefonu“. To je pro mou duši jako balzám. Pevným stiskem pěsti rozdrtím v kapse brýle na čtení za 90,- Kč z Lidlu a se smutným výrazem a se slovy „já bez brejlí nic nevidim “ předám nakažený telefon dalšímu v pořadí.

Ti, co mě znají osobně nebo si mě nezablokovali na 19.jamce si všimli, že netočím. To sice není tak úplně pravda, protože točím, ale jen čistě účelově. Kromě golfu je mým velkým koníčkem až láskou argentinské tango. Velkolepé je na tom hlavně to, že moje Zlatí to má stejně. Téměř veškerou letní dovolenou trávíme na letních seminářích tanga. Je to fajn a další můj postřeh nebo rada, chcete li. Jestli chceš mít spokojený vztah musíš umět žít svůj život, respektovat život toho druhého a pak mít i něco hezkého společného. Hypotéku a starosti o děti do toho nepočítaje. Jak moje záliba v tanci souvisí s tím, zda točím či netočím? Kromě mnoha svých jiných nedostatků trpím abnormální filtrací vstupů. Taky se tomu dá ale říct, že si „prd pamatuju“ nebo lépe „hovno pamatuju“, což je výrazně častější interpretace daného jevu. A proto si vybrané úseky tangových kurzů nahrávám do tabletu nebo telefonu a zpětně i pak opravdu studuji.

Ti, co mě znají osobně nebo si mě nezablokovali na 19.jamce si všimli že jsem asociál ohledně sociálních sítí. Ne, že bych byl nějaký militantní odpůrce sociálních sítí. Ať si tam kdo chce, dává co chce, když ho k tomu nikdo nenutí, ale mě to prostě přijde úchylné. Ale co, jsem stará struktura, dnes se tomu říká myslím „geront“, tak mám na to nárok.

Ptáte se : „Proč to sem proboha píše, jak to souvisí s tématem golfového tripu na Floridu?“ Jednoduše. Považuji tento blížící se zážitek za tak jedinečný (když píšu „jedinečný“, tak myslím samozřejmě ze svého pohledu, náš generální všudehrál by to tak asi nenazval), že jsem odhodlán dočasně odložit svou apatii vůči tomuto druhu činnosti a budu fotit a možná i natáčet a světe div se, s vámi, milí jamkaři, to sdílet. Nemyslím si, že si to pak já osobně zpětně někdy budu prohlížet, ale kdoví. A vás , milí přátelé, tím možná potěším. „Fejsbůk“ si ale nezaložím, přes to vlak nejede.

Je tu ale ještě jedna naprosto vyjímečná věc, o které sním, že bych rád podnikl a následně si ji pak znova a znova připomínal. Nevím jestli to vyjde, ale rád bych si zahrál na hřišti PGA Copperhead v Innisbrook a pak při sledování turnaje Valspar Championship v televizi mohl každý rok, byť jen sám sobě (Zlatí v ložnici kouká na Ordinaci) říkat: „Hele, hele, tady jsem hrál ...“ . Není to zdaleka levná záležitost. Kdybych to chtěl aplikovat na naše české poměry, tak by na Albatrosu oproti běžnému public hřišti stálo fee mezi pěti a šesti tisící. Kdybych si teď chtěl zarezervovat fee na začátek února zaplatím cca 350 USD. Při sledování rezervačního serveru ale zjistíte, že ceny fee se mění jako ceny letenek. Kdybychom si chtěli zahrát dnes odpoledne (a volno tam je), stálo by to „jen“ 225 USD. No tak uvidíme ...
 
Upraveno moderátorem:
VELKÝ dík za spolupráci a podporu 19.jamky patří těmto Jamkařům a
Back
Nahoru Bottom