Casa Serena

No, skoro vše již bylo napsáno.
Vynikající stav všech hracích ploch, rychlé greeny atakující 10 stop, bunkery vzhledem k počasí mokré, ale bez kamení.
Takto navržené hřiště se mi líbí, i když první hra bývá složitější, spousta jamek slepá. Při znalosti kam hrát myslím, že vlastně není ani těžké. Jediné, čím se může bránit jsou dobře umístěné bunkery, nehratelný a nehledatelný rough a rychlé greeny.
Služby i personál na úrovni spíše výjimečné, vše dotaženo do posledního detailu. I ty jinde otravující informačně/buzerující obrazovky jsou z buggy odstraněny.
Opravdu rád si zahraji znovu, tentokrát už trochu budu vědět kudy kam.

Na hřišti jsem hrál poprvé a nezahrál jsem ho podle svých představ. Nemyslím si, že by za to však mohlo hřiště, které žádné snadné body ani neslibuje - takový pocit: mysli si o mě co chceš, já jsem tady, vypadám jak vypadám a buď to umíš, nebo ne. Nebudu ti to ulehčovat. Jsem spokojeno samo se sebou... líbit se ti nemusím. Najdi si ke mně cestu sám, ulehčovat ti to nebudu.

Areál je poměrně komorní, v sobotu velmi klidný. Personál ochotný, nenásilný, velmi profesionální - jako kdyby se tu zastavil čas. Velmi příjemné. Raději jsme před hrou seděli u snídaně a kávy, než se jít rozehrát - což možná byla chyba. Alespoň u mě. Takže jen pár kontaktních patů na cvičném grýnů a šlo se. Kupte si birdie kartu, pomůže to v navigaci a orientaci na hřišti. Cedulky next tee byste hledali těžko, a s ohledem na to, že nikdo před vámi a ani za vámi... k orientaci pomůžou ale i cesty pro bugy. A tady víc než jinde - je dobré u sebe mít někoho ve flajtu, kdo už hřiště hrál.

První devítka - jde se tunelem pod cestou poměrně daleko, na odpaliště jedničky, cesty pro bugyny jsou vydlážděné zámkovou dlažbou. Ani mě to nerušilo, jelo se po tom s vozíky velmi příjemně. Jamky mi ze žlutých odpališť nepřišlo nijak dlouhé, v celku bezpečně by se dalo odehrát celé i "neútočně" a konzervativně. Z červených odpališť je ještě kratší a úhly mi přišly výrazně lepší. První devítka - jamky 1 a 2 ok, no a potom jsem už měl jenom jednu velkou frustraci. Hodně se hraje na slepo, takže pokud nemáte naprosto přesné a rovné rány, i mírná odchylka od směru znamená po 150 a více metrech téměř jistě ztracený míček. Kolem všech vzorných fervejích a rafech jsou traviny. Velmi, velmi husté. Ani kousek není u dopadových zón milosrdně vysekán. Nic. Dokáže to být pěkně frustrující.

Druhá devítka mi přišla už mnohem lepší - možná kombinací více faktorů: viděl jsem většinou, kam hraju + už jsem si zvykl + a už jsem stejně měl strašidelné skóre z první devítky.

Grýny rychlé, hodně modelované. Bunkery místy tvrdší, ale to přičítám spíš teď těm dešťům. Překvapilo mě, že všechny hrábě byly striktně celé v bunkerech. A malé hrábě - ono je to asi šumák, když do bunkerů nehrajete, ale pro nás, co jsme jich navštívili více, je to z těch hran nad pískem uhrabat nějak rozumně pro vyššího člověka poměrně obtížné.

Vizuálně je hřiště ale krásné a obrovským benefitem je klid. Byli jsme na hřišti v jednom 4 flajtu skoro sami a je to skoro až takový zvláštní, nezvyklý pocit. Chyběli mi ti ostatní golfisti a takový ten golfový ruch! Zajímavý zážitek. A jak se vlní kolem ta vysoká tráva... připomínalo mi to scénu z Gladiátora, tu úplně závěrečnou, kdy už prochází hrdina za svoji rodinou těmi lány... věřím, že když by člověk šel sám, že by tu mohl strávit hodiny kocháním se a pozorováním těch vlnících se travin.

Hřiště mi přijde přísné, chyby neodpouštějící. Výrazně modelované, i na fervejích je problém najít místy rovné místo, všude boule. Heváče = ztracený míč, případně nehratelný. Grýny krásné, konstantní, rychlé. Layout - druhá devítka lepší, jak první, rozuměj: přehlednější a více vidíte dopadové plochy první rány, což je docela podstatné. Vlastně docela často se díky výrazné modelaci hřiště hraje na slepo.

Podle mě ale pořád je to krásné hřiště, které je potřeba s pokorou poznat a zahrát vícekrát. A pak věřím, že si člověk na něm hru užije a najde k němu ten správný klíč. Mně se to při první hře nepodařilo.

Včera jsem si říkal těsně po hře, že mě vlastně tam případná (pokud se někdy zadaří) další návštěva už neláká. Ale rozleželo se to. Láká. Nikoli proto, že by to byla výzva (což určitě je). Ale proto, že cítím, že pokud bych tu zahrál hezky, tak to bude zážitek, na který budu rád vzpomínat - protože bych našel klíč k harmonii tohoto klidného místa kousek od Kolína. Takže nikoli zdolat a pokořit, ale pokorně poznat a souznít. Protože tohle hřiště nejde zlomit a ani bych to nechtěl. Tohle jde jen hrát a hřiště vám musí dovolit na něm zahrát hezky. Tak třeba jednou. Bude mi ctí, pokud budu moci.

...a děkuju.