- Jméno
- Jiří
- Přijmení
- Mareček
- Klub
- Golf Hostivař
- HI (HCP)
- 50,1
27. 11. 2017 - Určitě už jste někdy sami zažili situaci, která se dá chápat jako zvláštní souhra náhod. I mě se něco podobného stalo, když mi sociální síť nabídla přímo pod sebou dva naprosto náhodné příspěvky ze světa golfu. Ten první se objevil na českém serveru a šlo o takzvanou "hero story", tedy klasický hrdinský příběh s dobrým koncem. Týkal se britského golfisty Johnatana Thompsona, který v dětství dokázal porazit leukémii a ve dvanácti pak začal hrát golf. A to tak dobře, že si letos v Q-School vybojoval kartu na European Tour. Člověk, který má aspoň špetku empatie si v tu chvíli musí říct: Jo! Jen tak dál! A soucítit s dojatou přítelkyní i otcem. Takto je to správně, tak to má být.
Hned pod článkem o Thompsonovi byl jiný, tentokrát z amerického serveru. Jeho titulek vás hned praštil do očí: They are going to kill me from the inside out. Jako by náhoda chtěla ukázat pověstné obě strany mince najednou, následující zpráva informovala o známém americkém profíkovi Jerrodu Lylovi. Pokud náhodou nevíte úplně přesně o koho jde, tak jen ve zkratce. V devatenácti letech mu doktoři dávali dvacetiprocentní šanci na přežití - diagnóza leukémie. Přežil a dostal se až na PGA Tour. V roce 2012 se ale nemoc vrátila právě ve chvíli, kdy se začal drát na špice leaderboardů. I v té době byly jeho šance na přežití žalostně malé. Stejně se ale nevzdal a dokázal se navíc na PGA Tour vrátit. Letos se zákeřná nemoc vrátila znova.
Lyle čeká na transplantaci kmenových buněk od svého mladšího bratra, protože lékaři nemohly najít vzorek dřeně, který by jeho tělo přijalo. Lékaři mu tentokrát dávají šanci na přežití 25 %. Brutální chmoterapii, která ho čeká, popsal jednou větou, která se stala titulkem celého článku. Lyle pak řekl: "Nevím jak moc mi zákrok zničí tělo, ale kdybych pak mohl odehrát aspoň jeden další turnaj, jdu do toho." Dva příběhy o dvou bojovnících se stejným nepřítelem. Oba si zaslouží vyhrát. Je to v jejich moci? Je život spravedlivý? Tím, že se tyto zprávy objevily hned vedle sebe, jako by jednotlivým příběhům přidaly další rozměr. Nikdy nevíme, co nás čeká, nikdy nevíme, zda obstojíme. To, na čem ve finále záleží, je naděje a láska v nás a našich blízkých. Tak zase v pondělí na viděnou.
Přílohy
Upraveno moderátorem: