Golf v Pákistánu


flesh

Nováček
17.10.2018
5
Hodnocení
21
3
#1
Zdravím ze země Evropanovi známé spíše svými problémy s terorismem, exportem kožených produktů nebo poetičností svých hor (záleží na tom, v jakém okruhu lidí se pohybujete). Měl jsem tu šanci několikrát hrát na hřištích kolem hlavního města Islámábádu a po několikaměsíční konzumaci 19. jamky cítím povinnost taky se o něco podělit; posledním "puttem" byl pro mě pondělní Mulligan. Bude to asi trochu delší článek a možná trochu obtížněji pochopitelný (hodně dojmů najednou), takže se omlouvám.

Golf v Pákistánu, resp. Indii je, „díky“ britské okupaci, velice tradiční záležitostí. Nejeden klub datuje svůj vznik do 2. poloviny 19. století a byly, stejně jako nespočetná hřiště na polo nebo třeba lihovar Muree Brewery (který mimochodem stále funguje uprostřed vojenské základny jako jeden z mála v muslimských zemích a prodává alkohol na export – včetně licenční výroby piva v ČR a křesťanům na povolenku), vytvořeny pro ukrácení chvíle britským vojákům. V současnosti je sice určitě (nedisponuji tvrdými fakty) méně populární než v ČR (per capita), ovšem v určitých vrstvách (důstojníci, podnikatelé, politici a všichni kolem) je alespoň ucházející golf téměř podmínkou; když už k ničemu jinému, tak alespoň pro „small talk“.

IMG-20180902-WA0005.jpg


Hraje se celoročně, i když s jistotou to můžu říci jen o Islámábádu. Na jaře po monzunech se hřiště zelenají, kvetou, jsou příjemná. Jak se přidávají teploty (květen - září), můžete počítat s přetlakem lidí po ránu (fadžr – ranní motlitba se zdá jako ideální budíček, po kterém není nic lepšího, než si jít zahrát) a mezi devátou ranní a čtvrtou odpolední tam potkáte málokoho – možná cizince a jiné „blázny“. Tráva bývá suchá až spálená (žlutá kola), ovšem když přijde letní monzun, krásně se zazelená. Pak bývá kombinace vlhka a horka stravitelná tak možná pro východoasiaty, kteří jsou na „prádelnu“ celkem zvyklí. K podzimu pak slunce ubývá a tráva pomalu umírá, i když podle našich měřítek by měla krásně kvést. Vlhká zima o teplotách kolem 15°C je pak (pro evropana) ideálním časem na hru, i když hřiště samotná bývají už za zenitem. Obecně nejsou tak v dobrém stavu jako v ČR, prochází neustálým „upgradem“ nebo rekonstrukcí, roughy bývají opravdu dlouhé a greeny špinavější nebo písčitější než na promo fotkách – i když jak kdy…

Celkově tady na hřišti, potkáte několik druhů lidí:
  • Cizinci – většinou ve flightech spolu, někdy i s bugy – 500 PKR za 9 jamek. Asiati bývají zakrytí od hlavy k patě, včetně roušek na obličej. Američani se vztekají.
  • Solo místní – profíci, nosí si sami klidně jen 4 hole, velice rychlí, dobří, caddies na ně koukají jako na modly.
  • Důchodci – bývalí plukovníci, generálové s opravdu štědrými výsluhami, co se scházejí alespoň u hry a dělají něco pro zdraví. Mám s nimi pozitivní zkušenosti a zajímavé historky.
  • Zbytek – místní řekněme podnikatelé (rozhodně ne vždy), velké flighty (3-4), relativně pomalá hra, hodně caddies atd
  • Serving military – Když se generál (a je jich tu dost) rozhodne, že si jde zahrát, div že se neuzavře celé hřiště. Tak nad ním alespoň krouží vrtulníky nebo drony a vojáci hlídkují nejen na perimetru hřiště (jak je obvyklé), ale i mezi jamkami.
Jednotlivá hřiště, na kterých jsem měl šanci hrát, popíši později. Musím totiž zmínit ještě další obecné detaily, zajímavosti a specifika; Hra stojí kolem 1000 – 2000 PKR (200 – 500 CZK) a nepotřebujete žádné osvědčení. Prostě přijedete, vytáhnete hole, proderete se zástupem caddies, trenérů a forecaddies (tady tzv. „ball-boyů“). Je dobrým zvykem si alespoň jednoho najmout, cca 500 PKR – 100 CZK za hru není moc a můžete ho odměnit i více, případně si vzít caddyho a „ball-boye“, klidně čtyřicetiletého hledače míčků), zaplatíte fee a hrajete. Kromě letních rán se málokdy stane, že byste na někoho čekali nebo na vás někdo „útočil“ ze zadních pozic. Jako všechno v Pákistánu, i registrace funguje ad Hoc, takže vůbec. Pokud náhodou někoho dohoníte (klidně i „trojflight“), prostě se k nim přidáte (protože před sebe vás nepustí, pokud není nablízku altánek s občerstvením). Kupodivu to celkem funguje a člověk potká opravdu zajímavé lidi. Na každých devíti jamkách bývá podle profilu hřiště 1 – 3 občerstvovací stanice – někdy s vodou a lavičkami, jindy i s jídlem a kávou, nejvíce ale voda – cola/sprite – sušenky. A samozřejmě číšník.

Další věcí, které si všimnete, je pravděpodobně přezaměstnanost. Nejen v golfu, ale ve společnosti obecně. Práce je tu levná a lidé jsou rádi, že ji mají. Na venčení psa máte člověka, na bourání zdi tři, co buší palicí od rána do večera. To je ovšem nekvalifikovaná pracovní síla; nemůžu si odpustit popsat jeden zážitek, který ilustuje vznik „kvalifikované“ pracovní síly jako jsou caddies (500 PKR za 2 hodiny je opravdu nadprůměr, jen pro představu): Jednu dobu jsem chodil hrát s místním, opravdu dobrým golfistou. On byl rád, že má kontakty „na západ“, já měl zase zadarmo jeho rady (dobré). No a tenhle měl jednoho „známého“, co si chtěl vydělávat u golfu, u „cizinců a boháčů“, který přesvědčil golfistu, aby ho zaučil. V pětačtyřiceti-padesáti se už ale golfistou profi úrovně nestanete, tak alespoň jako caddy by se mohl uplatnit. A asi po měsíci, co golfista svého nového caddyho bral všude s sebou, neustále mu říkal, co má udělat, jak a proč, když už se naučil, že bagy se odkládají za green a že by měl putter přinést automaticky a ne, až mu řeknete, se rozhodl, že to je moc složité a že se po něm moc chce, tak se vrátil na vesnici. Dokonale to ilustruje dokument Pakistan: No Place Like Home (na youtube, rozhodně doporučuji).

Ale zpět k té přezaměstnanosti: U každé druhé jamky je zametač listů (koště z proutků), zalévač nebo prostě nějaký chlapík, co polehává poblíž a má něco na práci. Je slušností všechny pozdravit; nemusíte si potřásat pravicí, ale prosté hello s rukou na srdci stačí. Zmínil jsem se o caddies – jedním z nejhorších zážitků je jít poprvé hrát sám. Ihned po vystoupení z auta vás obklopí chumel lidí a začnou řvát, že teď „je jejich číslo“ nebo že „dnes ještě nebyli“, „minule jste s nimi byl spokojen“ (Pákistánci mají asi nejlepší paměť na obličeje, jakou jsem kdy viděl) a tak podobně. Už jsem viděl i pranici o bag. To, že můžete jít za starším caddy masterem a zeptat se, prostě neřeší. Jde buďto o relativně mladé kluky, co zatím golf nezkoušejí (ale chtěli by) nebo o něco starší, kteří pravděpodobně hrají lépe, než vy (alespoň „jejich“ hřiště) a opravdu poradí – nebo vám do hry budou až moc kecat („look ball“, „you hit top“ a „relax sir“ jsou asi nejčastější „rady“ a opravdu vás uklidní).

Vyšší „kastou“ (i když všichni muslimové jsou „bratři“ neboli Brother či Bhai a 72% pákistánských svateb probíhá mezi bratranci a sestřenicemi, kastovní systém je tu prostě v žilách) jsou pak učitelé. U těch se také trochu zastavím, protože golf jsem se učil hrát právě v Pákistánu:

Pokud v Pákistánu řídíte, všimnete si relativní absence pravidel. To je někdy přínosné (odbočování vlevo i na červenou, ze dvou pruhů jsou tři), ale rozhodně ne vždy. A tak je tomu i s dodržováním jiných pravidel, včetně golfových; úleva je skoro od každého stromku, nepovedené rány, které opravíte, se nepočítají (samozřejmě mimo turnaje) – několikrát jsem musel caddieho napomínat, že to opravdu nebyl par nebo bogey a že hraju vážně. Reálné vody moc není a tak se často stane, že můžete hrát i zpoza kolíků, ovšem když už hrát nemůžete, spouští se blíže jamce, na greenu. Často se stane, že vám caddy signalizuje, že ví, kam míč letěl. Pak se ovšem odkutálel do outu a tak se „hraje jak leží“, případně z úrovně, kde míč skončil. Místní pravidla nejsou vystavena a pokud ano, nečtou se – od toho je tu caddy a pokud caddy říká „freepick“, má určitě pravdu a vy nemusíte zatěžovat svoje svědomí myšlenkami o podvodu… A to se „vyplatí“…

Margalla Golf Club (MGC)

Mé „mateřské“ hřiště. Vlastní ho PAK NAVY, takže všichni (důležití) vysloužilí námořníci dostanou členství. Rozkládá se poblíž vojenského komplexu v Islámábádu (E-8), na dohled od slavné Faisalovy mešity. Přístup do ní přes několik checkpointů, ale stačí říct, že jedete na golf (ostatně jako kdekoliv jinde na checkpointech) a nebudete mít problém.
Relativně malé parkoviště obejdete přes hlavní silnici a ocitnete se u recepce. Cena Green Fee pro cizince – 1000 PKR (je jedno, jestli hrajete 9 nebo 18 jamek, jak je tu zvykem), pro členy (nebo místní, nejsem si jistý) 300.

Hřiště má driving (donedávna na něm bylo zakázáno používat dřeva, nyní je v rekonstrukci a prodlužuje se) a 18 jamek, zasazených do kopcovitého terénu. Některé jamky jsou dlouhé a táhnou se rovnoběžně s hřebenem pohoří Margalla (pohoří bez úvozovek, protože i když jde relativně o kopečky, má stejnou nadmořskou výšku jako Sněžka), u jiných chodíte nahoru a dolů… Místní toto hřiště považují za zimní – kromě fyzické náročnosti tu totiž není moc vysokých stromů a tak se v létě moc neschováte ve stínu. Můžete si půjčit vozík (500PKR za půjčení), ale smí se s ním jezdit jen po cestičkách nebo vyznačených fairwayích, takže ho moc nevyužijete. O moc víc se vám bude hodit caddy, který nasměruje k dalšímu odpališti (směr není označen vždy) a pomůže ukázat směr hry (občas i tabule chybí nebo je nečitelná). Na tomto hřišti se hraje jeden z nejdůležitějších turnajů Pákistánu, proto bývá na začátku sezóny hodně rozkopané. To ale samozřejmě nestojí v cestě hře a tak se setkáte s „falešnými greeny“ – označená díra, vykopaná do tvrdé horské fairwaye s o něco více posekaným okolím. Jindy jsou greeny „přepískované“. Moc vody tu nenajdete a když už, bývá zarostlá vysokou travou nebo keři (takže stejně míček „nevylovíte“). Celá plocha je obehnaná dvojitým plotem a věžemi s vojáky, na 9. jamce uvidíte i psinec (nevím, jestli psy na noc pouštějí na hřiště), takže OOB = ball lost. Jednotlivé fairwaye na sebe ale přímo doléhají (s občasnou hranicí z křoví), takže i s horším drivem máte šanci na par. Ale ta hra do kopce a z kopce – tady pochopíte, že driving je od reality vzdálen…

V okolí je malá vesnička, takže hodně caddies jsou kluci, co golf nehrají (nemají na to), ale přesto je fascinuje. Hole ale podávat umí a anglicky se relativně domluví, takže proč ne? Samozřejmě jsou tu i hrající caddies a profíci, členem je dokonce jeden z nejlepších amatérů (něco jako naše Dukla) v Pákistánu. Jen zajděte na Driving a uvidíte, kolik profíků s titulem z US se tam najednou ukáže.

Hřiště patří mezi moje nejoblíbenější – jak hezkým terénem, tak (časovou) krátkostí. Samozřejmě i z naprosto osobních důvodů, jako že tu jamky znám dobře a celé to mám asi 10 minut od domu…

Islamabad Club

Nejrozlehlejší a asi nejhonosnější hřiště v Islámábádu. Patří klubu, ve kterém se scházejí ti nejvlivnější Pákistánci (členství stojí asi tolik, co nové auto a nová auta jsou tu asi o 300% dražší než v ČR – je to jeden z mála způsobů pro stát, jak získat daně – auto totiž na importu propašujete jen těžko). Členství je opravdu exkluzivní a kromě golfu nabízí restaurace, knihovny, hřiště na polo, projížďky na koních, tenis, bazén, kino i vlastní McDonald’s. Cizincům vstup povolen, alespoň na golf, takže bez obav… Navíc je opravdu blízko diplomatické enklávě a hotelu Serena, takže pokud někdy budete v Islámábádu, budete to mít asi velice blízko.

Místních 27 jamek je víceméně rovných, fairwaye poněkud užší (ale někdy i hodně odpouští). Poblíž je jezero - (Rawal Lake) jedna z hlavních atrakcí Islámábádu – takže i vody je o poznání více. Jde asi o nejlépe udržované hřiště (taky chtějí 2000 – no považte, 400 korun! za vstup), které neustále někdo zalívá, hrabe greeny atd. Hodně stromů se zdá ideální na léto, ale mě osobně se tu (v horku) nehraje moc příjemně – kvůli vodě a zalévání je tu v létě nesnesitelná vlhkost. Fairwaye a greeny jsou ale obecně měkké a někdy dokonce můžete opravit pitch mark (je patrný). Na hrabání bunkerů jsou tu lidi, to neděláte vy ani caddy (ti místní jsou něco jako elita, když má vlézt do křoví, moc se mu nechce – i když samozřejmě výjimky tvoří pravidlo – od toho je tu ball boy). Každou třetí jamku narazíte na občerstvovací stanici (nebo se najednou zjeví číšník ve „fraku“ a s tácem sklenek vody).

Jinak sem chodí asi nejvíce cizinců i lidí obecně, kvalita je na místní poměry opravdu nadstandartní a to včetně drivingu (až na to, že z levé strany sousedí s dálnicí, takže pokud jste levák jako já a máte čas od času pěkný slice, choďte hrát napravo) a cvičných greenů (opravdu zapeklité) a bunkerů. Všechny tyto bývají obsazeny od rána do večera, ale místo se vždy někde najde, takže nebojte a neobjednávejte se. Vzhedem k počtu cizinců se ale projevují i nešvary; jednou se mě snažili caddies přesvědčit, že si je musím najmout i na driving (což opravdu není neobvyklé – chlapík pak hodinu podává míčky na tee), což ovšem nikde nařízené není, caddies vás vždy po příjezdu nepříjemně obklopí a celkově cítím „tlak“ na to, aby člověk hodně utrácel.

Za mě určitě nejprofesionálnější hřiště, převládají ale rovné čtyřpary (i když některé jamky jsou opravdu nápadité) a vzhledem k obsazenosti není moje nejoblíbenější. Jednoznačným plusem je ale počet jamek a kvalita zpracování i obsluhy.

Bahria Golf Heights City – Muree

Developerský sen. Jde o projekt, vzdálený asi 30km od Islámábádu – u hlavní silnice na Muree (oblíbenou horskou turistickou destinace) vyrostlo v horách „malé“ městečko pro bohatší vrstvu lidí – ne pro ty, co denně dojíždějí „na šestku“. Protože krajina na sever od Islámábádu je celkem hornatá, přirozený profil byl využit tak, že na vrcholcích stojí obří betonové bloky (chrání proti zemětřesením) s domy / byty / apartmány a v údolí se klikatí golfová devítka, respektive osmnáctka, pokud přistoupíme na hru developerů a reklamy. Vše samozřejmě doplněno „spa“, „state-of-the-art“ (ano, také nesnáším to sousloví) restaurací a tak dále. Zní Vám to jako vrchol našeho podnikatelského baroka a nevkusu? Ani se nedivím. Ale musím uznat, že hřiště je opravdu nádherné.

Odbočíte z hlavní silnice, projedete závorou, jedete skoro až na vrchol kopce (přičemž zatím stále nic kromě domů a „street art“ ozdob nevidíte) k recepci, zaparkujete, zaplatíte 1000 za 9 jamek, 500 za vozík, sjedete o nějakých 50 výškových metrů dolů a začnete se kochat. Hrajete, ze tří stran vás obklopují hory a jen před sebou vidíte greeny, sahající až k horizontu a dál jen příroda. Kvůli prostorovému omezení má hřiště sice celkem jednoduchý profil (zhruba: nalevo se jde z kopce a naproti zase zpátky do kopce), ale i tak se mi jamky velice líbí jak architekturou (i když se velice silně doporučuje najmout si kromě caddyho i vozík, je to opravdu dlouhé hřiště) tak údržbou. Voda tady není tak vzácná a tak se jí moc nešetří. Mezi fairwayemi (jak jsem již poznamenal, jsou vedle sebe skoro vždy jen dvě) teče potok, který se různě klikatí a jsou z něj zásobovány i větší rezervoáry, včetně opravdové a (zatím pro mě v Pákistánu) jedinečné vodní jamky („klasický“ poloostrov, kde jsem ztratil už hodně míčů).

Hřiště má ovšem i další výhody. Zaprvé je skoro vždy prázdné. Stane se, že vidím i jiný flight, ale většinou jdou v protisměru (takže o 3-5 jamek přede mnou / za mnou) a nikdy se mi nestalo, že bych musel čekat. Jen jednou mě poněkud zklamali – hrál se nějaký turnaj a tak jsem odešel bez golfu (na hřiště se jede zhruba 40 minut, podle provozu ovšem) – tomu šlo ovšem předejít jednoduchým telefonátem, takže celou věc považuji spíše za svůj mínus. Dále se mi líbí, že většina caddies jsou křesťané, takže podporujete celkem utlačovanou menšinu. Greeny jsou hezky zelené, i když jsem i zažil (v době spalujících veder), že byly tvrdé jako beton. Obecně se hrají hezky, ale 3 jsou v nepříjemném svahu a tak rychlé, že když si nedáte pozor, tak i když máte míček 40 cm od jamky, můžete zapsat i o 5 víc.

S vozíky můžete jezdit kamkoliv po fairwayích (kromě greenů), na vyseknuté řízky jsem byl několikrát upozorňován, ať neuklízím, že na to jsou tu lidi. Prý po každém flightu chodí uklízeči a opravují drny, odklízejí odpadky (Pákistánci obecně zásadně nechodí ke košům - na hřištích je to o něco lepší, ale nedopalky a odpadky mě opravdu rozzlobí celkem často, hlavně v plošně rozlehlém Islamabad Clubu) a hrabou bunkery. Nevím, jestli tomu mám věřit, protože jsem v Pákistánu už celkem dlouho a tak mám tendenci nevidět, co vidět nechci… Když hrajete ve „správný“ čas, chodí kolem děti z / do školy. Protože chodí pomalu a nemají co na práci, sloužíte jim jako televize a sledují vás třeba 4 jamky. Na druhou stranu ale často nosí míče, ztracené OOB (opět je tu plot) a nabízejí je k prodeji – Titleist Pro V1 za 100 PKR (20 Kč) se odmítá těžko J
Celkově jde o jedno z mých oblíbených hřišť. Sice jsem zatím neobjevil driving, to ale může být jen mou línou hubou. Taky si musím odmyslet tu „luxusní“ restauraci, ale tak to v Pákistánu chodí – čím přeplácanější, tím lepší. Drobným záporem je vzdálenost, ale bez ní by bylo hřiště určitě přeplněné. Architektovi se povedlo vytvořit zajímavé a mnohdy napínavé jamky, další přidanou hodnotou je procházka v opravdu krásné přírodě.

Bahria City Golf course

Jak název napovídá, jde o další developerský projekt. Za městem Rávalpindí vyrostl jakýsi přílepek se vším všudy – namísto stísněných uliček prostorné paneláky naplocho i se zahrádkami, rovné ulice, kina, nákupní střediska. A samozřejmě že mezi těmi kavárnami, zoologickou zahradou a naprosto importovanými prázdnými podniky (jako tetovací studio, posilovna, dojo atd) nesmí chybět ani golfové hřiště. To je postavené solidně, tak říkajíc z gruntu, na pruhu země s odvodňovacími kanály (časté záplavy v době monzunů). Za (tuším 1500 PKR) dostanete celkem zábavných 18 jamek a hezkou procházku (bohužel ne moc zastíněnou stromy, hřiště je relativně nové). Jde se i kolem výběhu lvů, takže palec nahoru. Hrál jsem tu (zatím) jen jednou, doplním po více zkušenostech…

Rawalpindi Golf Club

Nejstarší hřiště (est. 1885) v „Twin cities“ Islámábádu a Rávalpindí, jedno z nejstarších v celém Pákistánu. Hrál jsem jen jedenkrát devět jamek z 27 a tak o něm ani nemám co říct, protože bylo horko a tak byla tráva spálená a země tvrdá. Vzhledem k umístění doprostřed města nehrozí tekoucí voda a tak si dovolím poznamenat, že tu povrch nebude moc měkký ani v menších vedrech (můžu se ale plést). Na hřišti je vidět jeho stáří a omezené možnosti stavby v minulosti. Je víceméně rovné, řekl bych parkového typu, se stromy, keři, bažinami. Nechci říct, že by nebylo nápadité, ale dnes je standart opravdu někde jinde. Je ovšem dobře udržované a je super pocit hrát tam, kde dříve britští generálové. Generálové na něm ostatně hrají i dnes – Rawalpindi je skoro jedna velká základna (s asi 20 000 vojáky plus jejich rodinami), nachází se zde generální štáb a hned vedle hřiště je dům pro náčelníka tohoto GŠ. Paradoxně se mi zdálo, jako by tady byla bezpečnostní opatření nejmenší (celé hřiště je kolem dokola obehnáno silnicemi, jen z jedné strany přechází v park), ale to bude tím, že celé město je základna.

Mají tu jiné ceny pro cizince a místní, takže se zhruba 4000 PKR (900 Kč) se stalo mým nejdražším green fee v Pákistánu. Můžete ale hrát třeba celý den, takže nemůžu tvrdit, že je to moc. Poněkud mi ale vadila doba, kterou jsem strávil od příjezdu k prvnímu tee boxu. Čekání na bráně, čekání na recepci, čekání na caddies… To vše spolu s určitou jednotvárností způsobilo, že na hřiště sice pojedu dohrát i zbylé jamky, pokud se ale nestane něco opravdu zvláštního, asi nebudu opakovat příliš často.

---

0.jpg IMG_20180706_110059.jpg IMG-20180902-WA0000.jpg
 
Upraveno moderátorem:

flesh

Nováček
17.10.2018
5
Hodnocení
21
3
#3
Jan KostalCZE: práce a zase práce. Je to tu opravdu plné paradoxů, jsou dny, kdy chci vyvolat jadernou válku s Indií a jsou dny, kdy bych neměnil... Pokud se fotky líbily, budu rád doplňovat - moc jsem nefotil, ale začnu hned tuto sobotu :-D
 

JanKostalCZE

správce
Tým 19.jamky
12.2.2016
2,007
Hodnocení
1,672
123
Praha 7 - Holešovice
Jméno
Jan Košťál
#4
Jan KostalCZE: práce a zase práce. Je to tu opravdu plné paradoxů, jsou dny, kdy chci vyvolat jadernou válku s Indií a jsou dny, kdy bych neměnil... Pokud se fotky líbily, budu rád doplňovat - moc jsem nefotil, ale začnu hned tuto sobotu :-D
Copak fotky, hledam letenky a za chvili me tam cekej :D
Ted vazne, da se tam jet na golf na ,,dovolenou’’??
 

flesh

Nováček
17.10.2018
5
Hodnocení
21
3
#5
Jenom golf bych nedoporučoval; je tu tolik věcí, které stojí za to shlédnout; i když třeba v Islámábádu jsou to v podstatě zbytečnosti (mešita ani "dobré" restaurace nikoho nevytrhnou), jde o poznání kultury a "vychutnání si" kulturního šoku. Onehdy jsem se bavil s turisty, co jeli z Německa do Indie na kole; poté, co sjeli z hor, svůj plán změnili, protože osídlení Pákistánu je vlastně silnice, kolem níž jsou domy, lidi a odpadky. Ale pořád stojí za to, to zažít :-D A to nemluvím o horách, ty jsou opravdu dechberoucí. Ale to bychom asi mohli diskutovat na fórech s jinou tématikou...

Navíc, skoro všechno jde nějak udělat, ale hodně doporučuji průvodce nebo kamaráda, co se vyzná. Ono si na netu jde najít třeba jak jezdí autobusy do Lahore (prý taky super golf), ale pak trávit několik hodin ve smrdícím, rozpadajícím se vraku, zatímco se s vámi místní fotí, nabízí jídlo a mluví pořád o tom samém není moc extra :-D Oproti tomu když zavoláte "správnému člověku", pošle pro vás svého řidiče, zařídí VIP vstup do nejlepšího klubu a uspořádá večeři, jen tak, protože chce pohostit cizince (ano, mluvím obrazně, ale věřím, že se to může stát :) ). Prostě země plná paradoxů...

Osobně rád vezmu na golf v Islámábádu kohokoliv, kdo se tu vyskytne. Nechť mi zašle PM. Jsem tu do srpna 2019. PS: pivo taky nějaké najdu!
 
1.3.2016
1,781
Hodnocení
1,907
123
Jméno
Martin Kopčák
#9
Musím smeknout klobouk. Po dlouhé době parádní článek, který je nejen čtivý a vtipný, ale i plný zajímavých informací a postřehů. Kdyby začal psát @flesh nějaký seriál, budu moc rád!
 

Marta

Guru fóra
22.2.2016
1,030
Hodnocení
692
123
Jméno
Marta N.
#10
Tak tohle super čtení jsem včera přelouskala v čekárně u doktora a úplně jsem se do toho začetla, že mě málem začali lidi předbíhat. Fakt super :up:
 

DzejBee

Aktivní člen
20.8.2017
208
Hodnocení
302
73
Praha, Česko
Jméno
Jiří Bolehovsky
#11
Zdravím ze země Evropanovi známé spíše svými problémy s terorismem, exportem kožených produktů nebo poetičností svých hor (záleží na tom, v jakém okruhu lidí se pohybujete). Měl jsem tu šanci několikrát hrát na hřištích kolem hlavního města Islámábádu a po několikaměsíční konzumaci 19. jamky cítím povinnost taky se o něco podělit; posledním "puttem" byl pro mě pondělní Mulligan. Bude to asi trochu delší článek a možná trochu obtížněji pochopitelný (hodně dojmů najednou), takže se omlouvám.

Golf v Pákistánu, resp. Indii je, „díky“ britské okupaci, velice tradiční záležitostí. Nejeden klub datuje svůj vznik do 2. poloviny 19. století a byly, stejně jako nespočetná hřiště na polo nebo třeba lihovar Muree Brewery (který mimochodem stále funguje uprostřed vojenské základny jako jeden z mála v muslimských zemích a prodává alkohol na export – včetně licenční výroby piva v ČR a křesťanům na povolenku), vytvořeny pro ukrácení chvíle britským vojákům. V současnosti je sice určitě (nedisponuji tvrdými fakty) méně populární než v ČR (per capita), ovšem v určitých vrstvách (důstojníci, podnikatelé, politici a všichni kolem) je alespoň ucházející golf téměř podmínkou; když už k ničemu jinému, tak alespoň pro „small talk“.

Zobrazit přílohu 5820

Hraje se celoročně, i když s jistotou to můžu říci jen o Islámábádu. Na jaře po monzunech se hřiště zelenají, kvetou, jsou příjemná. Jak se přidávají teploty (květen - září), můžete počítat s přetlakem lidí po ránu (fadžr – ranní motlitba se zdá jako ideální budíček, po kterém není nic lepšího, než si jít zahrát) a mezi devátou ranní a čtvrtou odpolední tam potkáte málokoho – možná cizince a jiné „blázny“. Tráva bývá suchá až spálená (žlutá kola), ovšem když přijde letní monzun, krásně se zazelená. Pak bývá kombinace vlhka a horka stravitelná tak možná pro východoasiaty, kteří jsou na „prádelnu“ celkem zvyklí. K podzimu pak slunce ubývá a tráva pomalu umírá, i když podle našich měřítek by měla krásně kvést. Vlhká zima o teplotách kolem 15°C je pak (pro evropana) ideálním časem na hru, i když hřiště samotná bývají už za zenitem. Obecně nejsou tak v dobrém stavu jako v ČR, prochází neustálým „upgradem“ nebo rekonstrukcí, roughy bývají opravdu dlouhé a greeny špinavější nebo písčitější než na promo fotkách – i když jak kdy…

Celkově tady na hřišti, potkáte několik druhů lidí:
  • Cizinci – většinou ve flightech spolu, někdy i s bugy – 500 PKR za 9 jamek. Asiati bývají zakrytí od hlavy k patě, včetně roušek na obličej. Američani se vztekají.
  • Solo místní – profíci, nosí si sami klidně jen 4 hole, velice rychlí, dobří, caddies na ně koukají jako na modly.
  • Důchodci – bývalí plukovníci, generálové s opravdu štědrými výsluhami, co se scházejí alespoň u hry a dělají něco pro zdraví. Mám s nimi pozitivní zkušenosti a zajímavé historky.
  • Zbytek – místní řekněme podnikatelé (rozhodně ne vždy), velké flighty (3-4), relativně pomalá hra, hodně caddies atd
  • Serving military – Když se generál (a je jich tu dost) rozhodne, že si jde zahrát, div že se neuzavře celé hřiště. Tak nad ním alespoň krouží vrtulníky nebo drony a vojáci hlídkují nejen na perimetru hřiště (jak je obvyklé), ale i mezi jamkami.
Jednotlivá hřiště, na kterých jsem měl šanci hrát, popíši později. Musím totiž zmínit ještě další obecné detaily, zajímavosti a specifika; Hra stojí kolem 1000 – 2000 PKR (200 – 500 CZK) a nepotřebujete žádné osvědčení. Prostě přijedete, vytáhnete hole, proderete se zástupem caddies, trenérů a forecaddies (tady tzv. „ball-boyů“). Je dobrým zvykem si alespoň jednoho najmout, cca 500 PKR – 100 CZK za hru není moc a můžete ho odměnit i více, případně si vzít caddyho a „ball-boye“, klidně čtyřicetiletého hledače míčků), zaplatíte fee a hrajete. Kromě letních rán se málokdy stane, že byste na někoho čekali nebo na vás někdo „útočil“ ze zadních pozic. Jako všechno v Pákistánu, i registrace funguje ad Hoc, takže vůbec. Pokud náhodou někoho dohoníte (klidně i „trojflight“), prostě se k nim přidáte (protože před sebe vás nepustí, pokud není nablízku altánek s občerstvením). Kupodivu to celkem funguje a člověk potká opravdu zajímavé lidi. Na každých devíti jamkách bývá podle profilu hřiště 1 – 3 občerstvovací stanice – někdy s vodou a lavičkami, jindy i s jídlem a kávou, nejvíce ale voda – cola/sprite – sušenky. A samozřejmě číšník.

Další věcí, které si všimnete, je pravděpodobně přezaměstnanost. Nejen v golfu, ale ve společnosti obecně. Práce je tu levná a lidé jsou rádi, že ji mají. Na venčení psa máte člověka, na bourání zdi tři, co buší palicí od rána do večera. To je ovšem nekvalifikovaná pracovní síla; nemůžu si odpustit popsat jeden zážitek, který ilustuje vznik „kvalifikované“ pracovní síly jako jsou caddies (500 PKR za 2 hodiny je opravdu nadprůměr, jen pro představu): Jednu dobu jsem chodil hrát s místním, opravdu dobrým golfistou. On byl rád, že má kontakty „na západ“, já měl zase zadarmo jeho rady (dobré). No a tenhle měl jednoho „známého“, co si chtěl vydělávat u golfu, u „cizinců a boháčů“, který přesvědčil golfistu, aby ho zaučil. V pětačtyřiceti-padesáti se už ale golfistou profi úrovně nestanete, tak alespoň jako caddy by se mohl uplatnit. A asi po měsíci, co golfista svého nového caddyho bral všude s sebou, neustále mu říkal, co má udělat, jak a proč, když už se naučil, že bagy se odkládají za green a že by měl putter přinést automaticky a ne, až mu řeknete, se rozhodl, že to je moc složité a že se po něm moc chce, tak se vrátil na vesnici. Dokonale to ilustruje dokument Pakistan: No Place Like Home (na youtube, rozhodně doporučuji).

Ale zpět k té přezaměstnanosti: U každé druhé jamky je zametač listů (koště z proutků), zalévač nebo prostě nějaký chlapík, co polehává poblíž a má něco na práci. Je slušností všechny pozdravit; nemusíte si potřásat pravicí, ale prosté hello s rukou na srdci stačí. Zmínil jsem se o caddies – jedním z nejhorších zážitků je jít poprvé hrát sám. Ihned po vystoupení z auta vás obklopí chumel lidí a začnou řvát, že teď „je jejich číslo“ nebo že „dnes ještě nebyli“, „minule jste s nimi byl spokojen“ (Pákistánci mají asi nejlepší paměť na obličeje, jakou jsem kdy viděl) a tak podobně. Už jsem viděl i pranici o bag. To, že můžete jít za starším caddy masterem a zeptat se, prostě neřeší. Jde buďto o relativně mladé kluky, co zatím golf nezkoušejí (ale chtěli by) nebo o něco starší, kteří pravděpodobně hrají lépe, než vy (alespoň „jejich“ hřiště) a opravdu poradí – nebo vám do hry budou až moc kecat („look ball“, „you hit top“ a „relax sir“ jsou asi nejčastější „rady“ a opravdu vás uklidní).

Vyšší „kastou“ (i když všichni muslimové jsou „bratři“ neboli Brother či Bhai a 72% pákistánských svateb probíhá mezi bratranci a sestřenicemi, kastovní systém je tu prostě v žilách) jsou pak učitelé. U těch se také trochu zastavím, protože golf jsem se učil hrát právě v Pákistánu:

Pokud v Pákistánu řídíte, všimnete si relativní absence pravidel. To je někdy přínosné (odbočování vlevo i na červenou, ze dvou pruhů jsou tři), ale rozhodně ne vždy. A tak je tomu i s dodržováním jiných pravidel, včetně golfových; úleva je skoro od každého stromku, nepovedené rány, které opravíte, se nepočítají (samozřejmě mimo turnaje) – několikrát jsem musel caddieho napomínat, že to opravdu nebyl par nebo bogey a že hraju vážně. Reálné vody moc není a tak se často stane, že můžete hrát i zpoza kolíků, ovšem když už hrát nemůžete, spouští se blíže jamce, na greenu. Často se stane, že vám caddy signalizuje, že ví, kam míč letěl. Pak se ovšem odkutálel do outu a tak se „hraje jak leží“, případně z úrovně, kde míč skončil. Místní pravidla nejsou vystavena a pokud ano, nečtou se – od toho je tu caddy a pokud caddy říká „freepick“, má určitě pravdu a vy nemusíte zatěžovat svoje svědomí myšlenkami o podvodu… A to se „vyplatí“…

Margalla Golf Club (MGC)

Mé „mateřské“ hřiště. Vlastní ho PAK NAVY, takže všichni (důležití) vysloužilí námořníci dostanou členství. Rozkládá se poblíž vojenského komplexu v Islámábádu (E-8), na dohled od slavné Faisalovy mešity. Přístup do ní přes několik checkpointů, ale stačí říct, že jedete na golf (ostatně jako kdekoliv jinde na checkpointech) a nebudete mít problém.
Relativně malé parkoviště obejdete přes hlavní silnici a ocitnete se u recepce. Cena Green Fee pro cizince – 1000 PKR (je jedno, jestli hrajete 9 nebo 18 jamek, jak je tu zvykem), pro členy (nebo místní, nejsem si jistý) 300.

Hřiště má driving (donedávna na něm bylo zakázáno používat dřeva, nyní je v rekonstrukci a prodlužuje se) a 18 jamek, zasazených do kopcovitého terénu. Některé jamky jsou dlouhé a táhnou se rovnoběžně s hřebenem pohoří Margalla (pohoří bez úvozovek, protože i když jde relativně o kopečky, má stejnou nadmořskou výšku jako Sněžka), u jiných chodíte nahoru a dolů… Místní toto hřiště považují za zimní – kromě fyzické náročnosti tu totiž není moc vysokých stromů a tak se v létě moc neschováte ve stínu. Můžete si půjčit vozík (500PKR za půjčení), ale smí se s ním jezdit jen po cestičkách nebo vyznačených fairwayích, takže ho moc nevyužijete. O moc víc se vám bude hodit caddy, který nasměruje k dalšímu odpališti (směr není označen vždy) a pomůže ukázat směr hry (občas i tabule chybí nebo je nečitelná). Na tomto hřišti se hraje jeden z nejdůležitějších turnajů Pákistánu, proto bývá na začátku sezóny hodně rozkopané. To ale samozřejmě nestojí v cestě hře a tak se setkáte s „falešnými greeny“ – označená díra, vykopaná do tvrdé horské fairwaye s o něco více posekaným okolím. Jindy jsou greeny „přepískované“. Moc vody tu nenajdete a když už, bývá zarostlá vysokou travou nebo keři (takže stejně míček „nevylovíte“). Celá plocha je obehnaná dvojitým plotem a věžemi s vojáky, na 9. jamce uvidíte i psinec (nevím, jestli psy na noc pouštějí na hřiště), takže OOB = ball lost. Jednotlivé fairwaye na sebe ale přímo doléhají (s občasnou hranicí z křoví), takže i s horším drivem máte šanci na par. Ale ta hra do kopce a z kopce – tady pochopíte, že driving je od reality vzdálen…

V okolí je malá vesnička, takže hodně caddies jsou kluci, co golf nehrají (nemají na to), ale přesto je fascinuje. Hole ale podávat umí a anglicky se relativně domluví, takže proč ne? Samozřejmě jsou tu i hrající caddies a profíci, členem je dokonce jeden z nejlepších amatérů (něco jako naše Dukla) v Pákistánu. Jen zajděte na Driving a uvidíte, kolik profíků s titulem z US se tam najednou ukáže.

Hřiště patří mezi moje nejoblíbenější – jak hezkým terénem, tak (časovou) krátkostí. Samozřejmě i z naprosto osobních důvodů, jako že tu jamky znám dobře a celé to mám asi 10 minut od domu…

Islamabad Club

Nejrozlehlejší a asi nejhonosnější hřiště v Islámábádu. Patří klubu, ve kterém se scházejí ti nejvlivnější Pákistánci (členství stojí asi tolik, co nové auto a nová auta jsou tu asi o 300% dražší než v ČR – je to jeden z mála způsobů pro stát, jak získat daně – auto totiž na importu propašujete jen těžko). Členství je opravdu exkluzivní a kromě golfu nabízí restaurace, knihovny, hřiště na polo, projížďky na koních, tenis, bazén, kino i vlastní McDonald’s. Cizincům vstup povolen, alespoň na golf, takže bez obav… Navíc je opravdu blízko diplomatické enklávě a hotelu Serena, takže pokud někdy budete v Islámábádu, budete to mít asi velice blízko.

Místních 27 jamek je víceméně rovných, fairwaye poněkud užší (ale někdy i hodně odpouští). Poblíž je jezero - (Rawal Lake) jedna z hlavních atrakcí Islámábádu – takže i vody je o poznání více. Jde asi o nejlépe udržované hřiště (taky chtějí 2000 – no považte, 400 korun! za vstup), které neustále někdo zalívá, hrabe greeny atd. Hodně stromů se zdá ideální na léto, ale mě osobně se tu (v horku) nehraje moc příjemně – kvůli vodě a zalévání je tu v létě nesnesitelná vlhkost. Fairwaye a greeny jsou ale obecně měkké a někdy dokonce můžete opravit pitch mark (je patrný). Na hrabání bunkerů jsou tu lidi, to neděláte vy ani caddy (ti místní jsou něco jako elita, když má vlézt do křoví, moc se mu nechce – i když samozřejmě výjimky tvoří pravidlo – od toho je tu ball boy). Každou třetí jamku narazíte na občerstvovací stanici (nebo se najednou zjeví číšník ve „fraku“ a s tácem sklenek vody).

Jinak sem chodí asi nejvíce cizinců i lidí obecně, kvalita je na místní poměry opravdu nadstandartní a to včetně drivingu (až na to, že z levé strany sousedí s dálnicí, takže pokud jste levák jako já a máte čas od času pěkný slice, choďte hrát napravo) a cvičných greenů (opravdu zapeklité) a bunkerů. Všechny tyto bývají obsazeny od rána do večera, ale místo se vždy někde najde, takže nebojte a neobjednávejte se. Vzhedem k počtu cizinců se ale projevují i nešvary; jednou se mě snažili caddies přesvědčit, že si je musím najmout i na driving (což opravdu není neobvyklé – chlapík pak hodinu podává míčky na tee), což ovšem nikde nařízené není, caddies vás vždy po příjezdu nepříjemně obklopí a celkově cítím „tlak“ na to, aby člověk hodně utrácel.

Za mě určitě nejprofesionálnější hřiště, převládají ale rovné čtyřpary (i když některé jamky jsou opravdu nápadité) a vzhledem k obsazenosti není moje nejoblíbenější. Jednoznačným plusem je ale počet jamek a kvalita zpracování i obsluhy.

Bahria Golf Heights City – Muree

Developerský sen. Jde o projekt, vzdálený asi 30km od Islámábádu – u hlavní silnice na Muree (oblíbenou horskou turistickou destinace) vyrostlo v horách „malé“ městečko pro bohatší vrstvu lidí – ne pro ty, co denně dojíždějí „na šestku“. Protože krajina na sever od Islámábádu je celkem hornatá, přirozený profil byl využit tak, že na vrcholcích stojí obří betonové bloky (chrání proti zemětřesením) s domy / byty / apartmány a v údolí se klikatí golfová devítka, respektive osmnáctka, pokud přistoupíme na hru developerů a reklamy. Vše samozřejmě doplněno „spa“, „state-of-the-art“ (ano, také nesnáším to sousloví) restaurací a tak dále. Zní Vám to jako vrchol našeho podnikatelského baroka a nevkusu? Ani se nedivím. Ale musím uznat, že hřiště je opravdu nádherné.

Odbočíte z hlavní silnice, projedete závorou, jedete skoro až na vrchol kopce (přičemž zatím stále nic kromě domů a „street art“ ozdob nevidíte) k recepci, zaparkujete, zaplatíte 1000 za 9 jamek, 500 za vozík, sjedete o nějakých 50 výškových metrů dolů a začnete se kochat. Hrajete, ze tří stran vás obklopují hory a jen před sebou vidíte greeny, sahající až k horizontu a dál jen příroda. Kvůli prostorovému omezení má hřiště sice celkem jednoduchý profil (zhruba: nalevo se jde z kopce a naproti zase zpátky do kopce), ale i tak se mi jamky velice líbí jak architekturou (i když se velice silně doporučuje najmout si kromě caddyho i vozík, je to opravdu dlouhé hřiště) tak údržbou. Voda tady není tak vzácná a tak se jí moc nešetří. Mezi fairwayemi (jak jsem již poznamenal, jsou vedle sebe skoro vždy jen dvě) teče potok, který se různě klikatí a jsou z něj zásobovány i větší rezervoáry, včetně opravdové a (zatím pro mě v Pákistánu) jedinečné vodní jamky („klasický“ poloostrov, kde jsem ztratil už hodně míčů).

Hřiště má ovšem i další výhody. Zaprvé je skoro vždy prázdné. Stane se, že vidím i jiný flight, ale většinou jdou v protisměru (takže o 3-5 jamek přede mnou / za mnou) a nikdy se mi nestalo, že bych musel čekat. Jen jednou mě poněkud zklamali – hrál se nějaký turnaj a tak jsem odešel bez golfu (na hřiště se jede zhruba 40 minut, podle provozu ovšem) – tomu šlo ovšem předejít jednoduchým telefonátem, takže celou věc považuji spíše za svůj mínus. Dále se mi líbí, že většina caddies jsou křesťané, takže podporujete celkem utlačovanou menšinu. Greeny jsou hezky zelené, i když jsem i zažil (v době spalujících veder), že byly tvrdé jako beton. Obecně se hrají hezky, ale 3 jsou v nepříjemném svahu a tak rychlé, že když si nedáte pozor, tak i když máte míček 40 cm od jamky, můžete zapsat i o 5 víc.

S vozíky můžete jezdit kamkoliv po fairwayích (kromě greenů), na vyseknuté řízky jsem byl několikrát upozorňován, ať neuklízím, že na to jsou tu lidi. Prý po každém flightu chodí uklízeči a opravují drny, odklízejí odpadky (Pákistánci obecně zásadně nechodí ke košům - na hřištích je to o něco lepší, ale nedopalky a odpadky mě opravdu rozzlobí celkem často, hlavně v plošně rozlehlém Islamabad Clubu) a hrabou bunkery. Nevím, jestli tomu mám věřit, protože jsem v Pákistánu už celkem dlouho a tak mám tendenci nevidět, co vidět nechci… Když hrajete ve „správný“ čas, chodí kolem děti z / do školy. Protože chodí pomalu a nemají co na práci, sloužíte jim jako televize a sledují vás třeba 4 jamky. Na druhou stranu ale často nosí míče, ztracené OOB (opět je tu plot) a nabízejí je k prodeji – Titleist Pro V1 za 100 PKR (20 Kč) se odmítá těžko J
Celkově jde o jedno z mých oblíbených hřišť. Sice jsem zatím neobjevil driving, to ale může být jen mou línou hubou. Taky si musím odmyslet tu „luxusní“ restauraci, ale tak to v Pákistánu chodí – čím přeplácanější, tím lepší. Drobným záporem je vzdálenost, ale bez ní by bylo hřiště určitě přeplněné. Architektovi se povedlo vytvořit zajímavé a mnohdy napínavé jamky, další přidanou hodnotou je procházka v opravdu krásné přírodě.

Bahria City Golf course

Jak název napovídá, jde o další developerský projekt. Za městem Rávalpindí vyrostl jakýsi přílepek se vším všudy – namísto stísněných uliček prostorné paneláky naplocho i se zahrádkami, rovné ulice, kina, nákupní střediska. A samozřejmě že mezi těmi kavárnami, zoologickou zahradou a naprosto importovanými prázdnými podniky (jako tetovací studio, posilovna, dojo atd) nesmí chybět ani golfové hřiště. To je postavené solidně, tak říkajíc z gruntu, na pruhu země s odvodňovacími kanály (časté záplavy v době monzunů). Za (tuším 1500 PKR) dostanete celkem zábavných 18 jamek a hezkou procházku (bohužel ne moc zastíněnou stromy, hřiště je relativně nové). Jde se i kolem výběhu lvů, takže palec nahoru. Hrál jsem tu (zatím) jen jednou, doplním po více zkušenostech…

Rawalpindi Golf Club

Nejstarší hřiště (est. 1885) v „Twin cities“ Islámábádu a Rávalpindí, jedno z nejstarších v celém Pákistánu. Hrál jsem jen jedenkrát devět jamek z 27 a tak o něm ani nemám co říct, protože bylo horko a tak byla tráva spálená a země tvrdá. Vzhledem k umístění doprostřed města nehrozí tekoucí voda a tak si dovolím poznamenat, že tu povrch nebude moc měkký ani v menších vedrech (můžu se ale plést). Na hřišti je vidět jeho stáří a omezené možnosti stavby v minulosti. Je víceméně rovné, řekl bych parkového typu, se stromy, keři, bažinami. Nechci říct, že by nebylo nápadité, ale dnes je standart opravdu někde jinde. Je ovšem dobře udržované a je super pocit hrát tam, kde dříve britští generálové. Generálové na něm ostatně hrají i dnes – Rawalpindi je skoro jedna velká základna (s asi 20 000 vojáky plus jejich rodinami), nachází se zde generální štáb a hned vedle hřiště je dům pro náčelníka tohoto GŠ. Paradoxně se mi zdálo, jako by tady byla bezpečnostní opatření nejmenší (celé hřiště je kolem dokola obehnáno silnicemi, jen z jedné strany přechází v park), ale to bude tím, že celé město je základna.

Mají tu jiné ceny pro cizince a místní, takže se zhruba 4000 PKR (900 Kč) se stalo mým nejdražším green fee v Pákistánu. Můžete ale hrát třeba celý den, takže nemůžu tvrdit, že je to moc. Poněkud mi ale vadila doba, kterou jsem strávil od příjezdu k prvnímu tee boxu. Čekání na bráně, čekání na recepci, čekání na caddies… To vše spolu s určitou jednotvárností způsobilo, že na hřiště sice pojedu dohrát i zbylé jamky, pokud se ale nestane něco opravdu zvláštního, asi nebudu opakovat příliš často.

---

Zobrazit přílohu 5818 Zobrazit přílohu 5819 Zobrazit přílohu 5821
Super článek, díky.
 
Upraveno moderátorem:

flesh

Nováček
17.10.2018
5
Hodnocení
21
3
#12
Děkuji za super reakce, jsem rád, že se líbilo. O víkendu jsem byl hrát, takže jsem něco nafotil a něco našel. Jak na to koukám, vypadá to, že je tu tráva zelenější, než doopravdy, ale není to tak, nebojte... I když pokud vezmu v potaz, jaká je to země, jsem vlastně docela rád.

is1.jpg
Islamabad Club, pohled z drivingu na 18. jamku, cvičný putting a zázemí

IS2.jpg

Islamabad Club, "typický" pětipar. Rovný a dlooouhý. Je tu asi jeden na každé ze tří devítek, ale jinde nejsou vůbec...
ma1.jpg
Margalla Greens Golf Club, teebox hole No. 1. Stolek vlevo pokračuje dalšími stolky a restauraci, kde sedí manželky členů klubu, cesta v pravo vede k 10. odpališti rovnoběžně s fairwayí a dále vpravo je jen OOB. Super místo na mulligan...
ma2.jpg
MGGC, takhle to vypadá hezky, ale když "rakety" (jak říká moje dcera minaretům) spustí, je to ryk. Poblíž je také škola pro muezíny :) Foceno za krásného počasí...
IMG_20181021_085738.jpg
Bahria Golf City Heights, jamka č. 1 (pohled z poloviny pětiparu k teeboxu). V levo se vrací 9. jamka. Jen green a vy. A caddy. A neustávající staveniště. A děti, hrající si v nedalekých vesnicích. A kozy na pastvě. A děti, prodávající míčky. A řvoucí havrani, co přilétli do "teplých krajin". A stráže na perimetru, které nevidíte, ale slyšíte jejich chrchlání... Přesto to tady mám moc rád.
m2.jpg

Bahria Golf City Heights, jamka č. 3, vpravo se vracíte jamkou č. 6.
m3.jpg

Bahria Golf City Heights, Jamka č. 6, vlevo by byla č. 3. Spolu s 1. a 18. se zdají jako takové nudné nudličky (vzhledem k tomu, že hrajete pořád do / z kopce ale nejsou), ostatní jamky jsou přesto o dost nápaditější (třeba vodní č.5 nebo č. 6 na následující fotce)...
m1.jpg
Bahria Golf City Heights, jamka č. 7. Třípar, Vzdálenost asi 100 yardů, převýšení snad 50 (i když na fotce to není moc vidět). Už se mi podařilo to přestřelit i sandwedgí...
 

Petr M.

Aktivní člen
5.10.2017
323
Hodnocení
198
53
Karlovy Vary
Jméno
Petr Matoušek
#13
Skvělej článek. Abych se přiznal, vůbec bych netušil, že se teď v Pakistánu hraje golf. Dřív kvůli angličanům by se to dalo předpokládat, ale teď? My v Evropě máme o těchto vzdálených destinacích zkrátka hodně zkreslené představy.