Úvodem upozořuji, že text v kurzívě je ze zápisků šílence.
V dalším textu je reálný popis toho, co se doopravdy dělo...
Poprvé opravdu na hřišti
Jsem blázen. Jsem strašně utahaný blázen.
Dnes jsem jela do Hazlova.
A 5 hodin tam tahala vozík po hřišti a zkoušela hrát. Moje skóre je 226, a to jsem tři odpaly vlastně ani nerealizovala. Byly přes vodu a vzdala jsem to ve chvíli, kdy jsem utopila 3. míček.
Večer jsem nemohla pořádně chodit. V noci jsem nemohla spát. Nejvíc mě bolely svaly na levém stehně.
Ráno už je vše trochu lepší. Když si vzpomenu na včerejšek, je mi nádherně. Vybaví se mi krásná příroda. A ticho, jen občas přerušené vzdálenými hlasy a smíchem. Modrá obloha a slunce, na konci hřiště už s měkkými barvami. A moje houževnaté úsilí hřiště dohrát. I když mě napadlo u 16. jamky zbývající úsek už jen projet. Ne, byla by to škoda, šeptala mi do ucha moje úpornost.
Druhý den se na Hazlově z turnaje odhlašuji. To je jediná rozumná varianta. Počkám si. A až se do turnaje přihlásím, tak v kondici, kdy se dostanu na bednu.
A teď se podívejme na to, jak to vlastně bylo:
Ve vrtkavém dubnovém počasí přicestovala k nám na Hazlov nová členka klubu s čerstvou zelenou kartou. Bylo celkem chladno, pofukoval nárazový vítr a poprchávalo.
Na recepci jsme ji přivítali, ukázali, co kde je, upřesnili její odpolední teetime a popřáli jí hezkou hru.
Je nová, nicméně potíže by neměly nastat, další teetime je obsazený až po 20 minutách.
Manažer pobaveně pozoroval, jak se ta nová pere s rozložením vozíku a jak se neuvěřitelně komplikovaně vypravuje na hřiště. Nemá šanci se rozehrát...
Po hodině, kdy odešel flight, co šel po té nové, volají, že od třetí jamky čekají. Recepční radí, ať jí ukáží, že ji předejdou.Že to prý zkoušeli. Že jim na oplátku vždycky mává. Vysíláme maršála.
...
Setmělo se. Na parkovišti před klubovnou jsou už jen auta managementu klubu a obsluhy. A auto té nové.
Znovu vysíláme maršála. Vrací se a kroutí hlavou a divně se dívá. Prý s ní mluvil, ale chvíli ji musel hledat. Je v outu u 16 jamky, převrhl se jí už podesáté vozík. Trvá na tom, že chce hru dohrát.
Končíme v osm, když se do té doby neukáže, poradíme se, co dál...
Oddechli jsme si, když se ta nová okolo sedmé sama vrátila.
Moc jsme to neřešili.
Je z Prahy.
Tam jsou některý lidi fakt divný...
Upraveno moderátorem:
