Ja
ko jediný z padesáti států USA má Florida tropické podnebí: Slunce tam svítí v průměru tři tisíce hodin ročně a od počátku tisíciletí byly zaznamenány jen dvě desítky sněhových přeháněk. Není proto divu, že poloostrov proslul mimo jiné jako idylické místo, kde strávit důchod. To je citace z časopisu 100+1 (https://www.stoplusjednicka.cz/florida-prosluneny-stat-vytouzeny-raj-duchodcu). Dále se tam dočtete, že pouze 25% obyvatel je mladších než 20 let a 17% starších 65 let. To jsou fakta, která ale neříkají nic o tom, jak to je celé rozděleno geograficky. Dovolil bych si tvrdit, že na Floridském venkově je možná i 60% stálých obyvatel starších 65 let. Vše je tomuto faktu přizpůsobeno. Cestou na 15 km vzdálené hřiště projedete kolem minimálně 15 domů s poutači, v jejichž názvu se vyskytují slova jako „Health“ „Medical“ nebo „Pharmacy“. Povinnost buggy na hřištích je nezbytná, protože kdyby gerontíci chodili po svých, hřiště by se neuživila. Odbavili by za den možná sotva polovinu flightů. Ti, co by přežili osmnáctku, by museli na příštích čtrnáct dní do klidového režimu do medical centra. Takže zase úbytek klientely. Tak mladý a svěží, jako na Floridě, si už asi nikdy připadat nebudu.
Velká část obyvatelstva žije v jakýchsi satelitech nebo osadách. Začíná to cedulí s názvem osady při sjezdu ze čtyřproudovky. Ty lepší osady pak mají i vjezdovou bránu s ozdobnou cedulí. No a ty nejluxusnější jsou oplocené a mají ozdobnou vrátnici s vrátným v uniformě. Ten někdy dokonce i vyjde ven a uctivě a s úsměvem se zeptá , co vás do jejich village přivádí, než vám zvedne závoru. Domnívám se, že u těch nejluxusnějších se samo sebou předpokládá, že mají i své vlastní golfové hřiště. I osada, ve které jsme tři týdny žili, má své jméno a své hřiště. Nemyslím si ale , že je zrovna typická, protože ani to její jméno není typické „VanDerValk“ . Asi není náhoda, že to zní evropsky, protože značná část domů zde patří evropanům, kteří tam tráví v průměru 3 měsíce v roce a zbytek roku vily pronajímají. Jak už jsem psal, naše vila byla luxusně vybavená. Nebýt neexistence sprchové hadice ve vaně i sprchovém koutu, nebylo by co vytknout. Předpokládám, že na podobné úrovni budou všechny pronajímané vily. Satelity mají své servisní zázemí, které zajišťuje různé služby. Že domy obchází pravidelně čističi bazénů, to uvidíte v kdejakém americkém filmu. Že tam fungují sekači trávy, je logické. Že po bouřce jezdí údržba sbírat ze soukromých pozemků přítomných i nepřítomných majitelů popadané palmové listí, je očekávatelné. Ale existují i služby, které byste nečekali. Když jsme první den přijeli k naší vile, všiml jsem si vlaječek, náhodně rozmístěných na palouku za silnicí. Jsou to takové ty praporky na drátku, které zapíchne pořadatel k Mickelsonovu míčku po brutálním zátahu drajvu někam do „kopru“. Druhý den nějaké přibyly a za dalších pár dní všechny zmizely. Chvilku mě to trápilo ale pak jsem to pustil z hlavy. Jedno ráno před odjezdem na hřiště se mi ta záhada ale sama rozklíčovala. Všiml jsem si chlapíka s velkým kýblem ne kolečkách a lopatkou, jak jeden praporek sbírá. Byl ode mě daleko, tak jsem jakoby náhodně došel k nejbližšímu praporku a uviděl pod ním psí exkrement. Každý den se člověk dozví něco nového. Já od toho dne vím, že existuje profese „sběrač trusu“. Trošku jsem se s tím svým objevem doma zesměšnil. Zlatí mi oznámila, že něco podobného se děje i u nás v Mostě, jen bez těch praporků. Sběrač si svoje „hovna“ musí najít sám nebo po čichu.
Mám trošku chaos v tom, jak ohodnotit „people“ jako takové. Jak už jsem psal dříve, pokud pro vás někdo činí cokoliv placeného, usmívá se na vás, je úslužný, ochotný a velmi komunikativní. Všechno je good a všichni jsou happy. Otázka je , zda je to upřímné, nebo je to jen skvěle zahraná role. I na hřišti za vámi sám občas někdo přijde, protože je asi evidentní, že jsme odjinud a che si povídat. Pak jsem se ale na druhou stranu mnohokrát setkal s tím, že vám zamračený „geront“ ani neodpoví na pozdrav. Možná jsem ale měl jen smůlu na ty hluché. Za celou dobu jsme se setkali jen s jedním případem, kdy se k nám někdo choval neurvale a arogantně. Recepční nás na jednom hřišti poslal startovat od desáté jamky, protože od jedničky šel turnaj. Jakmile jsme dorazili k prvním odpáleným míčkům, začal na nás řvát nějaký „s prominutím kokot“, že jestli nevypadnem, bude nám pálit do zad. Na druhou stranu, zbytek osmnáctky, se nám pak v pravidelných intervalech jezdil omlouvat startér a maršál v jedné osobě. Nemáme si to prý brát osobně. Náš agresor je známý neurvalec, kretén a shodou nepříznivých okolností taky místní šerif.
Na to, že jsou Američany, jsou patřičně hrdí. A to bez ohledu na to, že každý druhý, s kým se dáte do řeči, vám řekne, že on sám, jeho rodiče nebo prarodiče pochází z Evropy. Buď to je hlavně tímto faktem, nebo na golf dochází spíš ta vzdělanější část obyvatelstva, protože málokdo netušil, kdeže je to naše Česko. Plápolající americká vlajka je naprosto běžný doplněk výzdoby domu. Příležitost zazvracet si na hřišti u plakátu s Trumpem jsme ale měli naštěstí pouze jednou.
Takže co na závěr? Asi bych si dovedl představit, že bych strávil sklonek života hraním golfu na Floridě, ale že bych kvůli tomu prodal dům nebo začal spořit na přiměřeně velkou dřevostavbu za 160.000 USD, to se určitě nestane. Jak zpívával už Pražský Výběr : „Lidi jsou různý a různý koníčky maj“. Na blbce narazíš tady i tam, jen tam jsou lidi obecně tak nějak „míň nasraný“. Co mi v Česku ale rozhodně chybí, je to, že vám tam v „tej“ Americe za každých okolností dávají najevo potěšení a vděk za to, že jste u nich utratili své peníze nebo jste jen o tom uvažovali, že byste je mohli utratit. Je jedno, zda je to z upřímné srdečnosti nebo je to dokonalý herecký výkon. Udělá vám to hezčí den. A já jsem si dal předsevzetí, že ty, co se v tomto ohledu chovají „po americku“, budu hlasitě chválit. A naopak kyselé „ksichty“, protivnosti a neochoty těch, co jim dobrovolně dávám ze své výplaty na jejich výplatu, nebudu napříště mlčky přecházet. Tedy s výjimkou úřadů … to by bylo jako si to rozházet s šerifem.
Velká část obyvatelstva žije v jakýchsi satelitech nebo osadách. Začíná to cedulí s názvem osady při sjezdu ze čtyřproudovky. Ty lepší osady pak mají i vjezdovou bránu s ozdobnou cedulí. No a ty nejluxusnější jsou oplocené a mají ozdobnou vrátnici s vrátným v uniformě. Ten někdy dokonce i vyjde ven a uctivě a s úsměvem se zeptá , co vás do jejich village přivádí, než vám zvedne závoru. Domnívám se, že u těch nejluxusnějších se samo sebou předpokládá, že mají i své vlastní golfové hřiště. I osada, ve které jsme tři týdny žili, má své jméno a své hřiště. Nemyslím si ale , že je zrovna typická, protože ani to její jméno není typické „VanDerValk“ . Asi není náhoda, že to zní evropsky, protože značná část domů zde patří evropanům, kteří tam tráví v průměru 3 měsíce v roce a zbytek roku vily pronajímají. Jak už jsem psal, naše vila byla luxusně vybavená. Nebýt neexistence sprchové hadice ve vaně i sprchovém koutu, nebylo by co vytknout. Předpokládám, že na podobné úrovni budou všechny pronajímané vily. Satelity mají své servisní zázemí, které zajišťuje různé služby. Že domy obchází pravidelně čističi bazénů, to uvidíte v kdejakém americkém filmu. Že tam fungují sekači trávy, je logické. Že po bouřce jezdí údržba sbírat ze soukromých pozemků přítomných i nepřítomných majitelů popadané palmové listí, je očekávatelné. Ale existují i služby, které byste nečekali. Když jsme první den přijeli k naší vile, všiml jsem si vlaječek, náhodně rozmístěných na palouku za silnicí. Jsou to takové ty praporky na drátku, které zapíchne pořadatel k Mickelsonovu míčku po brutálním zátahu drajvu někam do „kopru“. Druhý den nějaké přibyly a za dalších pár dní všechny zmizely. Chvilku mě to trápilo ale pak jsem to pustil z hlavy. Jedno ráno před odjezdem na hřiště se mi ta záhada ale sama rozklíčovala. Všiml jsem si chlapíka s velkým kýblem ne kolečkách a lopatkou, jak jeden praporek sbírá. Byl ode mě daleko, tak jsem jakoby náhodně došel k nejbližšímu praporku a uviděl pod ním psí exkrement. Každý den se člověk dozví něco nového. Já od toho dne vím, že existuje profese „sběrač trusu“. Trošku jsem se s tím svým objevem doma zesměšnil. Zlatí mi oznámila, že něco podobného se děje i u nás v Mostě, jen bez těch praporků. Sběrač si svoje „hovna“ musí najít sám nebo po čichu.
Mám trošku chaos v tom, jak ohodnotit „people“ jako takové. Jak už jsem psal dříve, pokud pro vás někdo činí cokoliv placeného, usmívá se na vás, je úslužný, ochotný a velmi komunikativní. Všechno je good a všichni jsou happy. Otázka je , zda je to upřímné, nebo je to jen skvěle zahraná role. I na hřišti za vámi sám občas někdo přijde, protože je asi evidentní, že jsme odjinud a che si povídat. Pak jsem se ale na druhou stranu mnohokrát setkal s tím, že vám zamračený „geront“ ani neodpoví na pozdrav. Možná jsem ale měl jen smůlu na ty hluché. Za celou dobu jsme se setkali jen s jedním případem, kdy se k nám někdo choval neurvale a arogantně. Recepční nás na jednom hřišti poslal startovat od desáté jamky, protože od jedničky šel turnaj. Jakmile jsme dorazili k prvním odpáleným míčkům, začal na nás řvát nějaký „s prominutím kokot“, že jestli nevypadnem, bude nám pálit do zad. Na druhou stranu, zbytek osmnáctky, se nám pak v pravidelných intervalech jezdil omlouvat startér a maršál v jedné osobě. Nemáme si to prý brát osobně. Náš agresor je známý neurvalec, kretén a shodou nepříznivých okolností taky místní šerif.
Na to, že jsou Američany, jsou patřičně hrdí. A to bez ohledu na to, že každý druhý, s kým se dáte do řeči, vám řekne, že on sám, jeho rodiče nebo prarodiče pochází z Evropy. Buď to je hlavně tímto faktem, nebo na golf dochází spíš ta vzdělanější část obyvatelstva, protože málokdo netušil, kdeže je to naše Česko. Plápolající americká vlajka je naprosto běžný doplněk výzdoby domu. Příležitost zazvracet si na hřišti u plakátu s Trumpem jsme ale měli naštěstí pouze jednou.
Takže co na závěr? Asi bych si dovedl představit, že bych strávil sklonek života hraním golfu na Floridě, ale že bych kvůli tomu prodal dům nebo začal spořit na přiměřeně velkou dřevostavbu za 160.000 USD, to se určitě nestane. Jak zpívával už Pražský Výběr : „Lidi jsou různý a různý koníčky maj“. Na blbce narazíš tady i tam, jen tam jsou lidi obecně tak nějak „míň nasraný“. Co mi v Česku ale rozhodně chybí, je to, že vám tam v „tej“ Americe za každých okolností dávají najevo potěšení a vděk za to, že jste u nich utratili své peníze nebo jste jen o tom uvažovali, že byste je mohli utratit. Je jedno, zda je to z upřímné srdečnosti nebo je to dokonalý herecký výkon. Udělá vám to hezčí den. A já jsem si dal předsevzetí, že ty, co se v tomto ohledu chovají „po americku“, budu hlasitě chválit. A naopak kyselé „ksichty“, protivnosti a neochoty těch, co jim dobrovolně dávám ze své výplaty na jejich výplatu, nebudu napříště mlčky přecházet. Tedy s výjimkou úřadů … to by bylo jako si to rozházet s šerifem.
Upraveno moderátorem:
