Na Floridu ještě nedorazila evropská vlna popularity kruhových objezdů. Za celou dobu jsme narazili pouze na dva a oba byly součástí vnitřních komunikací v rámci satelitní vesničky. Jejich známý pravoúhlý systém silnic je trošku otravný, nicméně praktický. V podstatě kdykoliv můžeš odbočit vpravo dřív než bys měl podle navigace, protože kdykoliv zas můžeš odbočit vlevo a dostat se ve stejném čase na stejné místo, jako bys odbočil vpravo podle původního plánu. Pozor musíte dát jen na cedulku „DEAD END“, což je slepá ulice. Další praktická vychytávka je křižovatka, kde všechny cesty jsou osazeny značkou „STOP“ s cedulkou „ALL WAY“. Znamená to, že všichni musí zastavit a odjíždí se v pořadí dojezdu na křižovatku. Je to velice častá záležitost a chvilku mi trvalo, než jsem se s tím srovnal. Představte si, že dojíždíte s tím svým legračním chudinským Fordem po relativně úzké cestě ke křižovatce. Po kolmé, podstatně širší silnici se valí odahem třítunový pickup, jehož vrchol pneumatiky je ve výši vašich očí. Budete mít odvahu řídit se pokynem „STOP-ALL WAY“? Ale opravdu všichni to respektují, a tak jsem to i přes občasné mrazení v zádech bez ztráty kytičky praktikoval i já. Další věc, která mě v dobrém zaujala, jsou semaforové křižovatky. Hlavně to, že vpravo můžeš odbočit i když má přímý směr červenou. Velmi praktické a prospívající plynulosti provozu. A pak také umístění vlastních semaforů. Jsou buď za křižovatkou nebo na ocelových lankách křížem přes křižovatku. Když jsem o tom četl v různých rádcích a průvodcích přišlo mi to padlé na hlavu. Praktičnost si ale uvědomíte, až když na semaforu vedle vás vpravo zastaví školní autobus a vlevo minidragster GMC (ten s těmi koly ve výši vašich očí). Vidíte na semafor bez toho, abyste se s vykloubenou hlavou opřenou o čelní sklo snažili přes vedlestojící Karosu čekat na rozsvícení oranžového světla a získali tak včasným startem na Karosu rozhodující náskok před zúžením za křižovatkou.
Veřejná doprava funguje pravděpodobně jen ve větších městech. Za celou dobu pobytu jsme v rádiusu třiceti mil, kde jsme se pohybovali, nepotkali jediný autobus, sloužící k přepravě neškolního obyvatelstva a jediný vlak. Jednou jedinkrát jsme přejeli nějaké podezřele zrezivělé koleje bez jakéhokoliv značení. Zato jsme v tom samém rádiusu narazili na tři až čtyři velké půjčovny stěhovacích vozů. Když už jsem se zmínil o dopravě školními autobusy do škol, nemohu nevzpomenout jednu záhadu, kterou jsem vyřešil až po návratu s pomocí pana Gůgla. U každé základní školy je parkoviště, které je přes den plné aut. Domníval jsem se, že v USA lze řidičák získat až od 16-ti let a tak jsem nechápal, co tam ty vozy dělají. Ale je to jinak. V USA existuje provizorní školní řidičák, který slouží jen pro cestu do školy a zpět. A ten můžete získat už ve 14-ti letech.
To by bylo asi všechno z mých postřehů ohledně dopravy a přepravy na Floridě. Snad jen ještě dvě takové doplňující vtipné záležitosti.
Občas tam narazíte na značku pozor zatáčka. Nenechte se tím znervóznit. Bývá to v místech, kde je znenadání narušen pravoúhlý systém obloukem o poloměru menším než padesát metrů.
Jak je všeobecně známo v Americe se jezdí téměř výhradně na automatickou převodovku. Je také pravda, že si na to člověk velmi rychle zvykne. Co se ale stane, když pak v pondělí ráno sednete do svého Suzuki S-cross s manuálem a chcete vyrazit na šichtu? Šlápl jsem podle zvyku pravou nohou na brzdu a chtěl tlačítkem nastartovat. Nic … Zkusím to tedy znovu. Zase nic …. Chvilku jsem zapochyboval o své milované ženě.: „že by mi Zlatí rozbila mazlíka a nepřiznala se k tomu?“ Až pak mi náhle došlo, že mám i levou nohu a vše se zase v dobré obrátilo.
Opět tedy hodnotící shrnutí. Až na to, že ti „magoři“ z nějakých mě nepochopitelných důvodů potřebují vlastnit nepochopitelně obrovské vozy, bych si na místní dopravní způsoby, zvyklosti a pravidla rychle zvykl. Řekl bych, že jsou praktičtější a efektivnější, než ta naše Evropská.
Upraveno moderátorem:
