Naše rodinná Moravská tour nás zavedla poprvé v životě do Šilheřovic. Na recepci pohodové odbavení, využili jsme dopolední slevy 30%, která platí do 13:30. Na jedničce probíhá rekonstrukce kašny, bylo tam plno dělníků a byla celá označená jako půda v opravě. No, ale střílet drajvrem do lidí, abych si pak mohl dropnout, to se mi zdálo přitažené za vlasy, tak jsme se tam plácali jak mamlasové, abychom se dostali ke grýnu. Při přechodu na jamku #2 jsme konstatovali, že jestli budou všechny jamky jako #1, tak to asi nedohrajeme (kdo tam nebyl, druhá rána se hraje naslepo a člověk nemá jistotu, že flajt před ním už je dost daleko). Naštestí už zbytek hřiště vypadal normálně a viděli jsme, kam hrajeme. Jamky jsou naskládané hodně natěsno, dost nám vadila blízkost odpališť od grýnů. Je tu spousta doglegů, kdy nejkratší cesta je přes sousední fervej. Protože skoro celé hřiště je uschlé (ale byla to většinou suchá tráva, ne holiny), míčky hodně dobíhají.
Nedokáži si představit, jak to vypadá v plném turnajovém obsazení, to asi pořád někdo křičí FOR a stromy duní jak tam-tam. Když už jsem to naťuknul - STROMY. To jsou opravdu nádherné staré obrovské stromy, staré několik století. Kdyby celé hřiště bylo zelené, zvedlo by to zážitek zase ještě o kus výš.
Na závěr jsme otestovali místní restauraci a byli jsme nadšeni. Každý jsme si dali něco jiného a všechno bylo skvělé.
Vím, že to hřiště je od nás (od Prahy) hodně daleko, ale kdo bude mít cestu tím směrem, tomu doporučuju si tady zahrát.
