- Jméno
- Jiří
- Přijmení
- Mareček
- Klub
- Golf Hostivař
- HI (HCP)
- 50,1
30. 9. 2019 - Proměněný dlouhý putt, chip-in, pitch-in, eagle na čtyřparu, to jsou všechno herní úspěchy, které pořádně rozbouří hladinu endorfinů v krvi golfistově. Tím nejmagičtějším a nejoceňovanějším však zůstává eso či hole-in-one. Samozřejmě, něco takového totiž dokáže pochopit i laik neznalý pravidel golfové hry. Každému je jasný princip rány, která pošle míček z odpaliště rovnou do jamky. Při sledování profesionálních turnajů na PGA Tour se sice může zdát, že je to úspěch celkem běžný - jen v sezóně 2018-2019 jich padlo 36, o rok dříve 31, a pokud vás to zajímá profesionálem s nejvíce turnajovými esy v kariéře je Robert Allenby, který v roce 2016 vyrovnal rekord Hala Suttona s 10 hole in one. Z matematického hlediska to však už tak jednoduše nevypadá, nejčastěji se uvádí, že šance na hole in one se pohybuje na úrovni 12 500 ku jedné. To zní sice zajímavě, ale pokud jste jako já měli matematiku naposledy na střední škole, dává tohle číslo jen velmi vágní představu. Zábavnější je například sledovat, jak se někdo pokouší tuto pravděpodobnost zlomit ve skutečnosti. Například tím, že si stoupne na týčko stopadesátimetrového tříparu s tím, že bude odpalovat ránu za ranou, dokud mu to eso nepadne. Jak to dopadlo se můžete mrknout tady. Je to prostě zkušenost zapeklitější, než by se mohlo zdát. Někdo jich během své golfové kariéry zahraje několik, a přitom nemusí být vůbec tak dobrý hráč jako ten, kterému se nepodařilo zahrát ani jednou. Může se to proto jevit, jako jaké si požehnání, mystický dotek golfových božstev.
A proč o tom píšu? Mám takové dilema. Teoreticky bych se mezi tyto šťastlivce mohl počítat, ale kdo mě zná, ví, že jsem v ohledu úspěchů poněkud zdrženlivý. Pokud by šlo prostě o to, zahrát z odpaliště tříparu rovnou do jamky, pak je to jasné. To se mi skutečně podařilo. Problémem, který poněkud kalí nadšení, je fakt, že šlo o třípar na akademii v Hostivaři. Konkrétně šlo o dnes již neexistující jamku číslo pět (mnozí z vás si pamatují její zákeřně skloněný green ve svahu parkoviště) s délkou pouhých 48 metrů. Ne že bych sám v tu chvíli měl kvůli tomu menší radost, kdyby toho byl někdo svědkem, asi by se divil, proč ten hráč na akademii zdvihá ruce nad hlavu, pumpuje pěstí a vůbec se chová podivně. Nikdo tam nebyl, ale užil jsem si to náramně, to vám s klidem řeknu. Otázkou však zůstává, je to skutečně hole-in-one? Proto se chci obrátit na vás, kamarády, spoluhráče, členy 19. jamky - jak se na to díváte vy? Nevykládejte si to špatně, nepotřebuju si nic dokazovat, byla to prostě hezká rána, a to je sama o sobě radostná událost. Dodnes si pamatuju, jak jsem ji zahrál šedesátistupňovou wedží, letěla metr a půl za vlajku a balón pak odroloval zpět přímo do jamky. Stejně mě ale zajímá váš názor. Stejně, jako mě zajímá vaše zkušenost. Zahráli jste už eso na tříparu? Jedno jestli v tréninku či turnaji. Podělte se o svůj zážitek v komentářích. Můžem si tu založit takové vlákno o našich hole-in-one
Budu se těšit a příště zase na viděnou.
