Nové
  • Prohlížíte si 19.jamku jako neregistrovaný uživatel s omezeným přístupem.
    Pro vytvoření nových témat, přístupu do neveřejných částí fóra, možností reakcí atp. se zdarma zaregistrujte nebo se přihlašte.

Golf.cz Vzpomínka na Antonína Krčmáře

Jamka R. Reader

Admin
19.jamka
Robot 19.jamky
Vzpomínka na Antonína Krčmáře (Golf.cz)

TonikParte2
Antonín Krčmář


Čas neúprosně letí. V neděli to bylo sedm let, co guru české golfové fotografie Antonín Krčmář podlehl zákeřné nemoci. Bylo to 3. března 2012 a bylo mu teprve 61 let. Odešel skvělý člověk a golfista tělem i duší. „Toníka“ Krčmáře znali všichni v golfovém prostředí. Měl vždy dobrou náladu a jeho vstup do každé klubovny znamenal hlasité vítání.

Antonín Krčmář byl všude v golfovém vesmíru. Fotil Master v Augustě, fotil čtrnáctiletou Kláru Spilkovou na Junior Solheim Cupu v Chicagu, fotil sedmadvacetiletou Janu Peterkovou na Womens U.S. Open v Severní Karolíně, fotil Ryder Cup a Tigera Woodse, Volvo ve Vaderramě. Fotil Jiméneze v Ostravě, Čejku na Zbraslavi, Langera na Roztěži, české hráčky v Itálii. Nechyběl na žádném českém amatérském nebo profesionálním mistrovství. Odevšad přivážel nádherné fotky, které najdete v dobových číslech golfových časopisů a golfových webů. Několik let fotil i pro náš server golf.cz.

Toník Krčmář byl skvělým fotografem, nikdo u nás neuměl zobrazit golf jako on. Jeho umění je v invenci, hluboké znalosti golfu, předvídavosti situace, citu pro krásy golfových hřišť a technické dokonalosti obrázků. Platí to dodnes. Úrovně jeho fotografií zatím nikdo nedosáhl. Možná proto, že na rozdíl od svých následníků byl Krčmář výborným hráčem s hendikepem 11. Věděl tedy, co hráč udělá, jak se bude pohybovat a co fotograf nesmí. Jako jediný se mohl postavit s teleobjektivem téměř do osy drivu profesionálního hráče a nikdo ho neodehnal. Maximálně hlesl: „Toníku bacha, abych tě netrefil.“ Každý český profesionál i amatér však věděl, že odměnou bude úžasná fotka. Po Tondovi to zkoušeli jiní fotografové a se zlou se potázali.

Byl výjimečný fotograf, ale nebyl dobrý obchodník. Své fotky doslova rozdával. Jeho přítomnost s fotoaparátem na každé golfové akci byla natolik samozřejmá, že se málokdo zajímal o jeho ekonomické ohodnocení. „Pošleš mi ty fotky, viď,“ byla nejčastější věta. Ale Toník se o honoráře nikdy nepral, neměl čas někoho upomínat, musel fotit. Občas se ozval, ale moc úspěchu neměl. Perlou je výrok jednoho golfového bafuňáře: „Přeci tě nebudu platit, když fotíš na naší akci.“

Poslední roky jeho života jsme jezdili fotit spolu. Nemohl řídit a já jsem ho rád vozil. Byl vynikajícím společníkem, sršel humorem a nepamatuji ho ve špatné náladě. A to ani v nejhorším období jeho nemoci. Snažil se mě něco naučit, ale brzy jsem pochopil, že nemůžu být ani trochu tak dobrý jako on. On to měl v sobě. Něco, co ho vyhnalo na nějaký kopeček, do bunkeru nebo do nějakého křoví a já jenom tušil, že ví co dělá. Pak mi fotky ukázal a já se utvrdil, že je opravdu jedinečný.

Nastavil laťku golfové fotografie vysoko. Zanechal po sobě hlubokou stopu a rozsáhlé dílo. V jeho archivu jsou tisíce negativů fotek z golfu od sedmdesátých let a terabajty elektronických fotek z posledních patnácti let jeho života.

Fotil jsem Toníka mnohokrát, ale nejlepší fotku mu stejně vytvořil Jirka Kubelík. Je v záhlaví tohoto článku. Dokonale ho vystihuje, plně ukazuje jeho dobrou a veselou náturu.

A takhle mi v paměti zůstane.

Ivan Paggio

Pokračovat ve čtení...
 
VELKÝ dík za spolupráci a podporu 19.jamky patří těmto Jamkařům a
Back
Nahoru Bottom