Jsou okamžiky, kdy se člověk zastaví a přemýšlí, jak se svým životem dál naložit.
Bývá to zpravidla u příležitosti kulatých narozenin a někdy i v mezidobí, když dosáhne v profesi, co chtěl a děti vyletí z hnízda a ... dosaďte si sami.
A tak se to nějak semlelo i se mnou.
Jedno teplé slunečné květnové dopoledne mi při mém ozdravném pobytu ve Františkových Lázních náhodný známý říká, že si chce jet zatrénovat na Hazlovském hřišti. Měla jsem v tu dobu lázně a okolí prochozené, a v malíku.
S golfem jsem měla pouze krátkodobou známost kdysi před lety. Zbyly mi po něm otřískané hole z druhé ruky, pokusy na jakési betonové pavlači a vzpomínka na ukrutnou bolest krční páteře. Ale kupodivu i vzpomínky na to, jak bezvadná rande to byla a jak jsem na ně natěšeně chvátala. Rozum ale tehdy zavelel a bylo po známosti.
Tak jsme se s pánem z Františkových lázní domluvili, že se svezu na trénink. Tuze jsem se těšila, golfové hřiště bylo cosi podobného tajuplnému zapovězenému zámku...
Nemá smysl se rozepisovat, byla to nádhera. Byl to dobrý golfista a já zírala, jak elegantní sport to je.
Na hřiště jsme nešli, to bylo za branou, viděla jsem z něj jen kousek, zeleň a tyčku s praporkem.
Tam za branou byl... však víte ...magický zelený svět
Ten nikoho, kdo tohle čte, nenechal na pokoji. Lákal, sváděl.Tak neuplynula dlouhá doba a o Vánocích jsem si začala hrát s myšlenkou, zda to s golfem nezkusit ještě jednou.
Věci vzaly rychlý spád. 22.2. jsem měla v rukách své vlastní, nové, krásné hole.
Nejen ty. Spolu s nimi jsem, aniž bych o tom věděla, do rukou dostala i nový (dočista zelený) život.
Dal mi loňské jaro plné oťukávání, levandulové léto v Čechii, první golfové známosti a nakonec i příležitost se potkávat s podobně postiženými na tomto fóru.
Berte můj blog s rezervou, nejsem žabec, jsem v nejlepších letech.
A nechce se mi řešit hlouposti. Chce se mi řešit ... GOLF
Upraveno moderátorem:
