Přestal jsem se bát...

[doktordee]

...hrát birdie! Ano. Je to tak. Vždy jsem byl "ve stresu" když jsem měl příležitost ho zahrát. Nic příjemného. Dobrá příhra a v hlavě "Jdeš do birdie". Strach, že to pokazím, že to nedám. A ve většině případů jsem byl rád za Par. Měl jsem to tak vlastně od začátku mého hraní. Chtěl jsem spíše hrát klidné Pary než neklidná Birdie. Birdie pro mě měla smysl snad jen při týmovém Birdie banku. 200,- zápisné a kdo z týmu zahraje nejvíce Birdie v kole, bere bank.

Letos to přišlo. Změna. Při Golf Digest Open na Zbraslavi jsem jich zahrál 5. U mě dosud nevídané. Ani jsem z toho neměl patřičnou radost bo jsem to vnímal spíše jako náhodu. Další hra probíhala v mém standard nastavení. Jenže minulou středu, v tom vichru, jsem jich zahrál 4. A tam se to zlomilo. Sice jsem celou dobu věděl, že Pat do birdie je jen další rána, ale v tu středu jsem to přijal. Přestal se stresovat. Přestal být pod tlakem, že to "musím" dát. Vědomí, že to umím, mě osvobodilo. Pat do birdie už opravdu hraji jen jako další ránu.

Co při hře stresuje vás? Z čeho máte strach?

 

[Paudr]

Mě stresuje že pokazím ránu z odpaliště. Ta když se v mezích možností povede, tak jsem relativně
v pohodě .

 

[Jerry]

Nemůžu říct, že by mě nějaká rána vyloženě stresovala, ale nejvíc se cítím pod tlakem před druhou ránou po luxusním (na mé poměry, samozřejmě) drivu. Stresem z birdie zatím rozhodně netrpím, protože se do takových příležitostí dostávám velmi, ale velmi zřídka. Když už ho dám, je to buď po podařené ráně na tříparu nebo náhodným dlouhým patem.

 

[Guarneri]

Od letoška chodím na hřiště se synem (8 let). Všiml jsem si, že když za náma není volno, hraju úplnou tužku, asi protože jsem ve stresu, že zdržujeme. Teď jsme byli v Terezíně, první 4 jamky 3 pary a jedno bogie, pak nás došel flajt, co šel o 20 minut později a od té doby jsem hrál jak ponocnej.

Když jdu s "dospělým flajtem", tak se mně to neděje.

 

[mkopcak]

Mám nervy skoro pokaždé, když hraju slušný výsledek. A je vcelku jedno, jestli jde o kamarádskou hru nebo turnaj. Jakmile začnu mít pocit, že mi to jde a že by to mohlo být někam k 70ti, tak se dostaví nezbavitelný pocit, že to nesmím zkazit. Už jsem se naučil přestat hrát defenzivně, protože to nefungovalo vůbec. Ale nedokážu zatím přemluvit hlavu, že o nic nejde. Naposledy hra předposlední víkend v srpnu - první 9ku jsem šel v PARu s tím, že na 4 jamkách jsem nedal 2 m putty do birdie. Takže vlastně naprosto luxusní pohodová hra. A jakmile se to přehouplo do druhé půlky, začal jsem se bát a přišly chyby.

 

[jan]

Jakmile si clovek uvedomi, ze dneska to celkem jde a mohl by z toho byt i vysledek, tak je to v ...

A birdie putt... to je kapitola sama o sobe.

 

[ligi]

Jakmile si clovek uvedomi, ze dneska to celkem jde a mohl by z toho byt i vysledek, tak je to v ...

A birdie putt... to je kapitola sama o sobe.

Pod toto se podepisuju v plném rozsahu......+ ještě bych u sebe doplnil putt do paru, to se taky rozklepu jak kdybych hrál o kartu na PGA na příští sezónu

 

[Romano]

Od letoška chodím na hřiště se synem (8 let). Všiml jsem si, že když za náma není volno, hraju úplnou tužku, asi protože jsem ve stresu, že zdržujeme. Teď jsme byli v Terezíně, první 4 jamky 3 pary a jedno bogie, pak nás došel flajt, co šel o 20 minut později a od té doby jsem hrál jak ponocnej.

Když jdu s "dospělým flajtem", tak se mně to neděje.

Mám úplně stejnou zkušenost...také s 8letým synem

 

[Romano]

Nedá se říct, že jsem ve stresu, ale nemám rád, když hraju z vedlejší FW a flajt z této FW na mě čeká a kouká...

 

[ligi]

Nedá se říct, že jsem ve stresu, ale nemám rád, když hraju z vedlejší FW a flajt z této FW na mě čeká a kouká...

Jj......to je taky chuťovka.

 

[ulilee]

Ještě se mi nestalo, že bych v turnaji nezkazil ( zbytečně ) aspoň jednu jamku a to hodně: +3 a více nad par, většinou více A TOHO se bojím! A taky se bojím, když mě někdo chválí, že se moje hra zvrtne. A to se taky obyčejně stane! V tomto ohledu jsem hodně pověrčivý a protihráčům taky chválím jen jednotlivé rány a vyhýbám se větám: "Ty dnes hraješ skvěle. Ty paty Ti jdou bezvadně. Máš krásné, rovné a dlouhé drajvy!" Moje hlavní heslo v golfu je: "Zajíci se počítají až po honu"
HLAVA je můj velký nepřítel!

 

[ulilee]

...hrát birdie! Ano. Je to tak. Vždy jsem byl "ve stresu" když jsem měl příležitost ho zahrát. Nic příjemného. Dobrá příhra a v hlavě "Jdeš do birdie". Strach, že to pokazím, že to nedám. A ve většině případů jsem byl rád za Par. Měl jsem to tak vlastně od začátku mého hraní. Chtěl jsem spíše hrát klidné Pary než neklidná Birdie. Birdie pro mě měla smysl snad jen při týmovém Birdie banku. 200,- zápisné a kdo z týmu zahraje nejvíce Birdie v kole, bere bank.

Letos to přišlo. Změna. Při Golf Digest Open na Zbraslavi jsem jich zahrál 5. U mě dosud nevídané. Ani jsem z toho neměl patřičnou radost bo jsem to vnímal spíše jako náhodu. Další hra probíhala v mém standard nastavení. Jenže minulou středu, v tom vichru, jsem jich zahrál 4. A tam se to zlomilo. Sice jsem celou dobu věděl, že Pat do birdie je jen další rána, ale v tu středu jsem to přijal. Přestal se stresovat. Přestal být pod tlakem, že to "musím" dát. Vědomí, že to umím, mě osvobodilo. Pat do birdie už opravdu hraji jen jako další ránu.

Co při hře stresuje vás? Z čeho máte strach?

Tak patovat do birdie se rozhodně nebojím! To je přece radost, když vím, že pokud nezahraju trojpat, tak je to krásný par. Ale bojím se patů do doublebogey z metru nebo kratší vzdálenosti!

 

[doktordee]

Ono to nějak záhadně funguje. Prostě se z toho ne

 

[requo]

Od letoška chodím na hřiště se synem (8 let). Všiml jsem si, že když za náma není volno, hraju úplnou tužku, asi protože jsem ve stresu, že zdržujeme. Teď jsme byli v Terezíně, první 4 jamky 3 pary a jedno bogie, pak nás došel flajt, co šel o 20 minut později a od té doby jsem hrál jak ponocnej.

Když jdu s "dospělým flajtem", tak se mně to neděje.

Mám to úplně stejně. Resp. celkově s rodinou. Snažím se dupat po sobě i ostatních, hlavně abychom nezdržovali. Dost se s tím peru. Jakmile nás někdo dožene, zvlášť, když jsme s Honzíkem, tak už mám pocit, že musíme nutně zrychlit a stresuju sebe i rodinu. Neumím se dobře od toho odstínit. Jakmile jdu jen sám za sebe, tak je to obecně mnohem víc v pohodě a dokážu se nějak plus minus srovnat. Ale s malým dítětem se neumím na svoji hru dobře soustředit, zvlášť, když to začnu kazit - což se stane pravidelně. Nějak mi to jde obtížně dohromady. Ale snažím se.

 

[JardaK]

Mám to úplně stejně. Resp. celkově s rodinou. Snažím se dupat po sobě i ostatních, hlavně abychom nezdržovali. Dost se s tím peru. Jakmile nás někdo dožene, zvlášť, když jsme s Honzíkem, tak už mám pocit, že musíme nutně zrychlit a stresuju sebe i rodinu. Neumím se dobře od toho odstínit. Jakmile jdu jen sám za sebe, tak je to obezně mnohem víc v pohodě a dokážu se nějak plus minus srovnat. Ale s malým dítětem se neumím na svoji hru dobře soustředit, zvlášť, když to začnu kazit - což se stane pravidelně. Nějak mi to jde obtížně dohromady. Ale snažím se.

Jako proč se snažit zrychlit? Dřepněte si na lavičku, vybal lízátko pro kluka, plechovku pro sebe a něco pro Týnku, nechte je jít před sebe, odpočiňte si...přece není ostuda někoho pustit..budete to mít na pohodu všichni..

 

[Guarneri]

To jo, když je poloprázdné hřiště, tak je to v pohodě. Ale když je za váma 5 flajtů za sebou, tak si dáš buď pauzu na hodinu, nebo to pouštěním zbrzdíš ještě víc.

 

[JardaK]

To jo, když je poloprázdné hřiště, tak je to v pohodě. Ale když je za váma 5 flajtů za sebou, tak si dáš buď pauzu na hodinu, nebo to pouštěním zbrzdíš ještě víc.

Ale nezbrzdím. Pokud jsou ti za mnou opravdu rychlejší než já. Odpálím, oni taky a mažou dopředu, já svým tempem pokračuju. Než se nachystám k další ráně, kterou dítě na green nedá, oni už patují. Když jsem začínal, hodně jsem pouštěl a nikdy to nic neucpalo. Jeden dva uspěchané flajty během tří jamek a pak byl zase klid. Ono těch rychlých je strašně málo, i když si to o sobě myslí každej druhej.
Edit: příklad z víkendu z Beřovic. K nám se přidala postarší dvojice na bugy, my pěšky. On HCP těsně pod 30, ona pinkala vpostate po zemi 50-70m. Před námi 4 "borci". Od druhé jamky jsme za nima viseli. Čas hry něco přes 4 hodiny. Druhý den jsme šli ve stejném složení, na pohodu žádnej spěch a 3.36. Kdyby nás frajeři pustili, utečeme jim během jedné jamky. Před sebou měli 3 jamky volné. Takhle kdyby za námi šly normální flighty, ucpali by hřiště. Ale za námi byl turnaj plný Japonců, naposled jsem je viděl z odpaliště 6.jamky jít na green 4.jamky. Takže opruz jen pro nás nakonec.
Stačí se držet flajtu před sebou, když to nedokážu a za mnou se čeká, tak pustit, hned. Jde to i plynule. Když to funguje v narvaném St.Andrews, musí i tady. Tam to vyžadují, tady se furt kecá, proč to nejde.