Poprvé

Každé plánované "poprvé" má své kouzlo.
Moment překvapení.
Moment k zamyšlení.
A další momenty podle naší osobnosti, podle povahy.

Výběr okolností našeho "poprvé" nám o nás samých lecos prozradí.
Jako lidé ovšem ovlivňujeme naše bytí jen omezeně.
Proto je potřeba se na vše v životě dívat nejen tak, že jsme si to nadělili. Můžeme to brát i tak, že nám to život tak nějak spolu-naservíroval.

Končím s filosofováním!

Mám za sebou první turnaj s úpravou HI (hendikepu).
A bylo toho na mě tolik, že si to budu asi ještě nějakou chvíli v sobě rovnat.
Tři dílčí závěry ale udělat už mohu:
1)
stres z cesty - opakoval se scénář, že se vyskytly problémy s dopravou a mě to ubralo na pohodě
komplikace s rozehráním - opět jsem měla málo času na rozehrání (přijela jsem pozdě) a málo místa na rozehrání (v areálu byla shodou okolností naprosto mimořádná spousta lidí).
Nestačila jsem tedy před turnajem "uklidnit", uvolnit napětí, že mi nepůjdou rány. Nestačila jsem odehrát počet míčků a ran, které já osobně v této fázi potřebuji odehrát, abych nastoupila v určitém potřebném módu na první odpaliště.

Závěr: vyčlenit si na rozehrání skutečně potřebný čas a větší časovou rezervu

2)
soustředěnost - určitě jsem byla nejsoustředěnější ze všech her, které jsem odehrála. I tak jsem nebyla ani v polovině svých současných možností. Po skutečně dlouhé době se mi podařilo jednu ránu na osmé jamce skutečně "zazdít". Několik ran jsem "odbyla a odspěchala".

Závěr: je to klíčová věc. Budu hledat vlastní metodu, jak soustředěnost podstatně zvýšit a jak s ní na hřišti pracovat

3)
soutěživost - potvrdil se můj předpoklad, že soutěžím sama se sebou a v míře, která mi přináší radost ze hry, z pohybu, přírody, společnosti ve flightu...

Závěr: turnaje budou můj golf obohacovat, nemusím mít obavy, že bych je psychicky nějak nezvládala, že by mě dokázaly otrávit.

Vím, že je to blogový příspěvek, ale nechce někdo uvést, jak to má v těchto a jiných bodech on a jak to řeší?
Hezkou každou hru!