Pondělní mulligan #8 - O (dalším) návratu krále

[JirMar]

6. 11. 2017 - Určitě už jste to slyšeli, Tiger se vrací! Zase! I když jeho sága připomíná nějakou nekonečnou sérii hollywoodských akčních filmů, jásají novináři, jásají hráči a hlavně jásají fanoušci. Vždyť proč ne, třeba čtvrtý díly Ramba byl taky lepší, než ty předchozí a třeba to tentokrát vyjde, myslí si mnozí. A mnozí mu také odpustí fakt, že taková Lassie se dokázala vrátit hned napoprvé a i Terminátor se odvážil zahlásit "I'll be back" jen v prvním díle. Nicméně, co si budeme povídat, Tiger je pojem, osobnost a pochodující peněženka v jednom a i když se téhle šrajtofli už trochu rozjíždějí švy, stejně je tento hráč pořád důležitý pro golfový průmysl a média sledují každé jeho usnutí za volantem. Ať chcete, nebo ne, Tiger je pořád pojem, kolem kterého se vedou rozohněné diskuze.

"Názor je jako díra do prdele, každej má nějakej...," je to sice jen parafráze hlášky z vietnamské džungle, ale na diskuze o Woodsovi myslím sedí velice přesně. Ano i já nějaký mám. A protože se tady každé pondělí pinožím s tím, abych vás pobavil, neřku-li poučil, tak mám prostor si jej tady vylít. Stručně a jasně, Tiger se vracet nemá a neměl, a v roce 2016 už bylo pozdě. Být velký, zavazuje. Palmer to věděl, Nicklaus to ví. Oni sice měli šanci odejít později, a proto to pro ně mohlo být o cosi jednodušší. Nicméně pro každou velkou sportovní osobnost přijde chvíle, kdy musí zhodnotit své schopnosti a také možnosti. Tiger by se podle mého stal opravdu velkým, kdyby na základě vleklých zdravotních problémů odešel z turnajového golfu už v roce 2014 a začal vracet golfu, to co mu dal, jiným způsobem.

Chápu, že člověk se snaží urvat, co to dá, že se nechce vzdát. Ale když šestý díl Rockyho vstoupil do kin s podtitulem "Nikdy to neskončí, dokud to doopravdy neskončí", bylo to tak trochu k smíchu a tak trochu k pláči. Asi tak, jako když sledujete největšího hráče v historii golfu, jak nejdřív topne čip, aby pak zahrál tlusťocha. Můj Woods odešel už dávno se vztyčenou hlavou člověka, který si nemusí nic dokazovat. To ale neznamená, že se 30. listopadu nebudu dívat a nebudu fandit. Budu a budu mu držet palce, dokud nebudou úplně dřevěné. Je to přece Tiger Woods. Tak zase na viděnou v pondělí.