- Jméno
- Jiří
- Přijmení
- Mareček
- Klub
- Golf Hostivař
- HI (HCP)
- 50,1
12. 3. 2018 - Médiím se skoro podařilo nás přesvědčit, že se na špici světového golfu vyměnily generace a budeme vídat s poháry nad hlavou už jen lepé dvacátníky, když tu z čistajasna bum ho. Old school strikes back či Return of the Jedi tak by se daly přejmenovat poslední turnaje na PGA Tour. Čytřicátníci prostě vrací úder. Když jsem minulý týden nadšeně psal o vítězství Phila Mickelsona, nečekal jsem, že o týden později zboří internet hlášky typu: Don't panic, but Tiger is on top again... Do poslední jamky to vypadalo, že má šanci na titul a těžko si představit, co by pak nastalo, kdyby Tiger Woods dokázal zvítězit týden po Philovi. Asi bychom měsíce nečetli o ničem jiném. Nakonec to tak nedopadlo a tak mnozí opomněli, že i přesto se tu odehrává cosi výjimečného. Tak předně, zatímco Phil čekal na své poslední vítězství pět let, Angličan Paul Casey zdvihl pohár nad hlavu po dlouhých devíti letech. A i když na fotkách s broušenou vázou vypadá opravdu lepě, dvacátník to není ani zdaleka. Mimochodem je o dva roky starší, než já a je mu tedy už rovných čtyřicet. Začínám cítit, že čím víc se této magické hranici blížím, tím víc mám potřebu fandit těm dříve narozeným. Ne, že bych tím omládl. Ale člověk začíná život vidět trochu z jiné perspektivy a představa, že svět patří jen dravému mládí, se mu začíná logicky trochu zajídat.
Dost ale pláče nad mlíkem, co je nejen rozlité, ale stačilo na podlaze už i zkysnout. Jsou tu totiž ještě další velice zajímavá fakta a úvahy. Tak třeba, věděli jste, že Phil čekal na vítězství přesně 1 687 dní? Asi těžko. Nikdy by to totiž neměl důvod takhle spočítat, kdyby nevyšlo najevo, že příští týden na turnaji v Bay Hill to bude přesně 1 687 dní, co na své vítězství čeká Tiger Woods... Amíci mají v takovou chvíli ve zvyku upřít na vás dlouhý pohled a dodat zasněně: Imagin' that... Jojo, představte si, že Tiger vyhraje a bude to po přesně stejně dlouhé době jako jeho dlouholetý rival Phil. To už je v pořadí třetí možnost, jak lze znovu zbořit internet. A není to přitom nijak nereálné. Po Tigerově druhém místě, rostoucí formě a také při vědomí toho, že v Bay Hill vyhrál už osmkrát (on sám v interview skromně řekl - fewtimes, tedy několikrát), jsou šance celkem vysoké. Co je ale hlavně potěšitelné je, že staré železo není vůbec tak rezavé, jak by se ve stínu džejtýho, Spiethe a dalších mohlo zdát. Já sám bych se vůbec nebránil pocitu déjà vu při pohledu na leaderboard, kde by na špici byla taková jména jako Jim Furyk, Steward Cink či Zach Jonson. O obou zmíněných legendách ani nemluvě. A co teprve při Masters! Jak se zpívá v jedné populární písničce: Neopouštěj staré známé pro nové...