To @mkopcak:
Znáš heslo Quis custodiet ipsos custodes? (ty jo, fakt stárnu, vytahuju citáty :-D - konkrétně aby se to nehledalo tak česky Kdo hlídá hlídače?
Téma správy osobních údajů je tak široké, že se jím dá strávit mnoho několikadenních konferencí a přelévá se od filozofického pohledu, k technickému, zasahují do toho rozdílné morální hodnoty, osobní zkušenosti atd. A určitě to přesahuje rámec tohoto konkrétního případu. Vždycky, když ptáčka lapají - tak hezky mu zpívají (kurňa, už druhé úsloví...)... aneb, jak je to úžasné a co všechno budeš moci a jak ti to ulehčí do budoucna život atp. Měl jsem připravený vcelku obsáhlý argumentační elaborát, ale... raději ne, shrnu to. Současné záměry se sběrem dat mohou jistě být čistě míněny jako přínosy a mohou tak určitý čas i být striktně používány. Dokud se nezmění situace a stejná data se nevyužijí k účelům úplně jiným, třeba i s primarním účelem, za kterým byla kdysi dávno v dobré víře získána, naprosto nesouvisejícím.
Nevím, jaká konkrétní data by měla být sdílena, třeba jen ta evidenční a má argumentace je čistě pak akademická - docházka plus suché počty, složil, nesložil. Pokud i ta, jak si vedl průběžně k jejich získání, kolikrát klopýtnul, kolikrát případně neuspěl... a na základě toho nabídnout možnost nějakého výkonnostního profilu. Mno, nevim. Předpokládám a doufám, že čgf jako správce dat a s k němu náležící kluby k nim přistupují všichni s péčí řádného hospodáře a selským rozumem a uvědomuje si všechna možná případná rizika. Doufám, že tomu tak je a že aktivně se snaží, aby jakákoli data, která někdo vidět nepotřebuje, skutečně neviděl a neměl k ním žádnou možnost přístupu a dělá všechny možné kroky k tomu, aby soukromí svěřence byla co nejvíce zachována. Tahle data jsou dle mého daty svěřence (jeho zástupce) a bez jeho konkrétního vědomí a pokynu ke každému konkrétnímu případu bych je neměl automaticky poskytovat nikam dál. A žádné hromadné zašrktávátko o informačním souhlasu toho moc nemění (ano, právně mě to možná trochu zbavuje případné odpovědnosti za způsobenou škodu, morálně dle mého názoru ne zcela...).
Pro mě jakýkoli vztah zákazníka a poskytovatele služby, v tomto případě tedy dítěte a trenéra je čistě důvěrný. Nedávám své dítě trénovat nějaké "anonymní" federaci, pro které jsem prakticky "jen číslo", rozuměj, jeden z mnoha, ale konkrétnímu klubu, konkrétní osobě. Stejně jako mezi lékařem a pacientem, pedagogem a žákem. A bez urážky k českému golfovému světu - trenéři a kluby co vím žádnou hippokratovu přísahu neskládají, a ano, existuje nějaký morální kodex... ale prostě, všichni jsme jen lidi. Zmíněný benefit, že když přejdu pod jiný klub, bude mít data mého dítěte od nadřazeného orgánu pohromadě je dvousečný. Může to sloužit, ale zároveň to může škodit. Co když původní trenér je teď na černé listině? Nebo co když mé dítě zrovna neměl rád a psal někam do centrálního registru své názory a hodnocení pod čarou? Proč by mé dítě nemělo mít rovnou šanci jen na základě toho, co umí a co konkrétně předvede? Případně, tenhle trenér a tenhle klub - odsud hráči nic neumí, tak ho taky raději neberem. No a podívej, vždyť ani nechodil na tréninky pravidelně... Můžeme vcelku úspěšně argumentovat tím, že se to stejně dá dohledat, ale síla argumentu je jiná, pokud je to "jedna paní povídala" a pokud je to někde čisté černé na bílém a trvale (?).
Takže závěrem bych se jako správce dat (poskytovatel služby, za kterou považuji i trénování) já ptal sám sebe - a připravil si minimálně pro sebe odpovědi:
Atp.
Uvědomuji si, že každý ze zmíněných bodů se dá rozporovat, bagatelizovat a nebo naopak převést do extrému. No, snad jsem neodbočil moc. Dennodenně se i profesně tímto zabývám po mnoho let, a rovněž tak i soukromě - pro mě je to důležitá oblast při mém rozhodování. Každý ale máme hranice a limity a vnímání rizika jiné. A určitě vnímám za sebe jako hodně zásadní, že v tomto se mluví o dětech... dospělý, ať si dělá co chce, je svéprávný (i když i tam bych měl dle mého názoru být za druhé maximálně obezřetný). Ale u dětí chci být ještě opatrnější. Ať si jednou vyberou tu správnou cestu sami a dle svého. Bez nějakých záznamů někde, které na ně někde jinde v naprosto nečekané souvislosti později vyplujou. Nebo se o to alespoň snažím.
Znáš heslo Quis custodiet ipsos custodes? (ty jo, fakt stárnu, vytahuju citáty :-D - konkrétně aby se to nehledalo tak česky Kdo hlídá hlídače?
Téma správy osobních údajů je tak široké, že se jím dá strávit mnoho několikadenních konferencí a přelévá se od filozofického pohledu, k technickému, zasahují do toho rozdílné morální hodnoty, osobní zkušenosti atd. A určitě to přesahuje rámec tohoto konkrétního případu. Vždycky, když ptáčka lapají - tak hezky mu zpívají (kurňa, už druhé úsloví...)... aneb, jak je to úžasné a co všechno budeš moci a jak ti to ulehčí do budoucna život atp. Měl jsem připravený vcelku obsáhlý argumentační elaborát, ale... raději ne, shrnu to. Současné záměry se sběrem dat mohou jistě být čistě míněny jako přínosy a mohou tak určitý čas i být striktně používány. Dokud se nezmění situace a stejná data se nevyužijí k účelům úplně jiným, třeba i s primarním účelem, za kterým byla kdysi dávno v dobré víře získána, naprosto nesouvisejícím.
Nevím, jaká konkrétní data by měla být sdílena, třeba jen ta evidenční a má argumentace je čistě pak akademická - docházka plus suché počty, složil, nesložil. Pokud i ta, jak si vedl průběžně k jejich získání, kolikrát klopýtnul, kolikrát případně neuspěl... a na základě toho nabídnout možnost nějakého výkonnostního profilu. Mno, nevim. Předpokládám a doufám, že čgf jako správce dat a s k němu náležící kluby k nim přistupují všichni s péčí řádného hospodáře a selským rozumem a uvědomuje si všechna možná případná rizika. Doufám, že tomu tak je a že aktivně se snaží, aby jakákoli data, která někdo vidět nepotřebuje, skutečně neviděl a neměl k ním žádnou možnost přístupu a dělá všechny možné kroky k tomu, aby soukromí svěřence byla co nejvíce zachována. Tahle data jsou dle mého daty svěřence (jeho zástupce) a bez jeho konkrétního vědomí a pokynu ke každému konkrétnímu případu bych je neměl automaticky poskytovat nikam dál. A žádné hromadné zašrktávátko o informačním souhlasu toho moc nemění (ano, právně mě to možná trochu zbavuje případné odpovědnosti za způsobenou škodu, morálně dle mého názoru ne zcela...).
Pro mě jakýkoli vztah zákazníka a poskytovatele služby, v tomto případě tedy dítěte a trenéra je čistě důvěrný. Nedávám své dítě trénovat nějaké "anonymní" federaci, pro které jsem prakticky "jen číslo", rozuměj, jeden z mnoha, ale konkrétnímu klubu, konkrétní osobě. Stejně jako mezi lékařem a pacientem, pedagogem a žákem. A bez urážky k českému golfovému světu - trenéři a kluby co vím žádnou hippokratovu přísahu neskládají, a ano, existuje nějaký morální kodex... ale prostě, všichni jsme jen lidi. Zmíněný benefit, že když přejdu pod jiný klub, bude mít data mého dítěte od nadřazeného orgánu pohromadě je dvousečný. Může to sloužit, ale zároveň to může škodit. Co když původní trenér je teď na černé listině? Nebo co když mé dítě zrovna neměl rád a psal někam do centrálního registru své názory a hodnocení pod čarou? Proč by mé dítě nemělo mít rovnou šanci jen na základě toho, co umí a co konkrétně předvede? Případně, tenhle trenér a tenhle klub - odsud hráči nic neumí, tak ho taky raději neberem. No a podívej, vždyť ani nechodil na tréninky pravidelně... Můžeme vcelku úspěšně argumentovat tím, že se to stejně dá dohledat, ale síla argumentu je jiná, pokud je to "jedna paní povídala" a pokud je to někde čisté černé na bílém a trvale (?).
Takže závěrem bych se jako správce dat (poskytovatel služby, za kterou považuji i trénování) já ptal sám sebe - a připravil si minimálně pro sebe odpovědi:
- a) Jaká data o svém svěřenci k poskytování své činnosti, kterou nabízím nezbytně potřebuju?
- b) Jaká další data by se mi hodila, abych mohl být v nabízené činnosti efektivnější?
- c) Jsou navíc "hodící se" data nezbytná pro všechny nebo jen pro někoho? A nebo jen či především pro mě?
- e) Jsou data a a b dostatečně a co nejvíce mohu zabezpečena, jak před zneužitím mne sama, tak případným (třeba i nepravděpodobným) zneužitím mým libovolným nástupcem nebo nadřazeným orgánem?
- f) Je nezbytně nutné, abych takto získaná data poskytoval kamkoli dál pro poskytování dané služby, nebo je to jen pohodlné?
- g) Nepostačí pro poskytnutí dané služby poskytnout dál i nezbytný výtah dat (anonymizace, zástupné identifikátory, zgrupování, závěrečná zpráva atp.)?
- h) Jsou případné benefity natolik významné, že to za ta rizika pro obě strany stojí? Pomohl by kompromis? Nebo je možná alternativa?
- ...
Atp.
Uvědomuji si, že každý ze zmíněných bodů se dá rozporovat, bagatelizovat a nebo naopak převést do extrému. No, snad jsem neodbočil moc. Dennodenně se i profesně tímto zabývám po mnoho let, a rovněž tak i soukromě - pro mě je to důležitá oblast při mém rozhodování. Každý ale máme hranice a limity a vnímání rizika jiné. A určitě vnímám za sebe jako hodně zásadní, že v tomto se mluví o dětech... dospělý, ať si dělá co chce, je svéprávný (i když i tam bych měl dle mého názoru být za druhé maximálně obezřetný). Ale u dětí chci být ještě opatrnější. Ať si jednou vyberou tu správnou cestu sami a dle svého. Bez nějakých záznamů někde, které na ně někde jinde v naprosto nečekané souvislosti později vyplujou. Nebo se o to alespoň snažím.
