Určitě někteří znáte knihu Čtyři dohody od Dona Miguela Ángela Ruize. Útlá knížka jako průvodce osobní svobodou skze moudrost starých Toltéků. Možná jste i viděli poutavé představení Jaroslava Duška v Klubu Lávka. Pořád se hraje. Neviděli? Zkuste si najít chvilku. Nedávno mi připomněl tuto knížku @Jerry tady na fóru, i nelenil jsem, hrábl do knihovničky a znovu si jí přečetl. Moc času to nezabere, pro ty, co neznají - tak čtyři dohody se dají shrnout do krátkého poselství: Nebudu hřešit slovem, nebudu si nic brát osobně, nebudu si vytvářet žádné domněnky a pokusím se dělat vše, jak nejlépe dovedu.
Snažím se - ne vždy to jde, ale snažím se. Ale proč píšu tento článek - díky opětovné (kolikáte už?) četbě jsem si zformuloval takové 4 golfové dohody pro sebe, osobní, které mi, konečně, dávají smysl. Nemyslím, že jsou pro všechny, ale mě teď jako průvodci pomáhají a věřím, že pomáhat dlouho ještě budou.
Foto: U takového nedávného dokonalého oběda šampiónů se mé 4 golfové dohody poprvé zrodily, prostě labůžo!
Moje první golfová dohoda - Hrát si (věnována s díky @doktordee)
Nevím, proč mám zakořeněno, že musím být dobrý golfista a že prostě musím mít dokonalé všechny údery, značkové hole, umět citovat pravidla, vědět historii od a do zet, že bez toho to nejde. Proč mít magisterský titul z golfu, aby mě okolí bralo. Nemusím. Golf může být i jen koníček, procházka s přáteli a nebo i o samotě parkem, kde každé hřiště je něčím jedinečné a okouzlující. Proč to hrotit na skóre a za každou cenu hrát na co nejmenší počet úderů - a pak zahodit celý zážitek ze hry jenom proto, že jsem zahrál 80/90/100 ran místo 72. Nemusím mít všechny hole, nemusím mít ani půlset. Když jsem viděl na Zbraslavi @doktordee, jak několikrát šel 18tku jen s třemi holemi a užíval si to a neřešil a prostě hrál si, viděl sem spokojeného člověka. Já si taky chci golf hrát. V klidu a po svém.
Moje druhá golfová dohoda - Rozhlížet se
Na golfu jsem venku. Zkusil jsem už několik elektrických pomocníků, od aplikací v mobilu, ke golfovým hodinkám až třeba i k foťáku. Nejde to, já si to neužiju. Nechci být online, když jsem venku a mám šanci se rozhlížet po okolí, být s lidmi, se kterými chci a mít ještě chvíli svobodu z toho, že mě nic neměří, nehlídá, nehodnotí, že prostě dám šanci sám sobě, svému citu, očím, aby zahráli správně ránu. Přirozeně, klidně. Ne třeba dokonale. Nevadí, hrál jsem to já. Chci se rozhlížet, chci si hřiště zapamatovat jako celek, jak na mě působí, jak je zasazeno do krajiny, podobně jako když jsem byl kluk, a jel s rodiči někam na výlet. Užít si to, teď a tady. A mít hezkou vzpomínku.
Moje třetí golfová dohoda - Zkoušet to
Nejde to takhle? Půjde to jinak. Zase se nepovedlo? Nevadí, znovu, zkus to. Přece to nějak musí jít. A že ne takhle? Že se to takhle nedělá? Třeba mají pravdu, zpravidla jí ostatní mají - ale to neznamená, že ta pravda nebyla pravdou v určitý čas a prostor. Že prostě s novými znalostmi, technologiemi, postupy to nemůže být jinak. Jednou něco nevyšlo? Kdo to kdy slyšel, čůrat proti zdi? Přeci to neznamená, že to už zkoušet nebudu. Znovu, lépe, snad chytřeji. Jinak. A že to nebude podle učebnice? No a? Já prostě jednou ten míček odehraju a on poletí, tam, kam chci. Až bude ten správný čas a prostě to "naskočí". Já nechci jen umět hrát golf. Já chci porozumět, poznat, pochopit. Já chci cítit golf.
Moje čtvrtá NEJEN golfová dohoda - Dělat vše tak, jak nejlépe dovedu
Ano, tahle dohoda se shoduje s “originálem”. Myslím, že provází i mé golfové snažení. A myslím, že posiluje předchozí tři golfové dohody. Nejlépe neznamená na tisíc procent, ani plnit plán na 125 procent a dokonce to nemusí znamenat ani na 100 procent, nejlépe neznamená skočit do toho hned po hlavě, nejlépe neznamená s chřipkou jít trénovat na driving, nejlépe neznamená jen golf a každý den, každou volnou chvíli. Nejlépe znamená - dělat to tak, jak v daném okamžiku života jen dovedu. S chutí. Hrát si, užívat si hřiště, přemýšlet si po svém o golfu, být s lidmi z jamky a podporovat a stavět mosty mezi tou úžasnou směsí individualit golfistů. Protože mám golf rád. Miluju ho.
Snažím se - ne vždy to jde, ale snažím se. Ale proč píšu tento článek - díky opětovné (kolikáte už?) četbě jsem si zformuloval takové 4 golfové dohody pro sebe, osobní, které mi, konečně, dávají smysl. Nemyslím, že jsou pro všechny, ale mě teď jako průvodci pomáhají a věřím, že pomáhat dlouho ještě budou.
Foto: U takového nedávného dokonalého oběda šampiónů se mé 4 golfové dohody poprvé zrodily, prostě labůžo!
Moje první golfová dohoda - Hrát si (věnována s díky @doktordee)
Nevím, proč mám zakořeněno, že musím být dobrý golfista a že prostě musím mít dokonalé všechny údery, značkové hole, umět citovat pravidla, vědět historii od a do zet, že bez toho to nejde. Proč mít magisterský titul z golfu, aby mě okolí bralo. Nemusím. Golf může být i jen koníček, procházka s přáteli a nebo i o samotě parkem, kde každé hřiště je něčím jedinečné a okouzlující. Proč to hrotit na skóre a za každou cenu hrát na co nejmenší počet úderů - a pak zahodit celý zážitek ze hry jenom proto, že jsem zahrál 80/90/100 ran místo 72. Nemusím mít všechny hole, nemusím mít ani půlset. Když jsem viděl na Zbraslavi @doktordee, jak několikrát šel 18tku jen s třemi holemi a užíval si to a neřešil a prostě hrál si, viděl sem spokojeného člověka. Já si taky chci golf hrát. V klidu a po svém.
Moje druhá golfová dohoda - Rozhlížet se
Na golfu jsem venku. Zkusil jsem už několik elektrických pomocníků, od aplikací v mobilu, ke golfovým hodinkám až třeba i k foťáku. Nejde to, já si to neužiju. Nechci být online, když jsem venku a mám šanci se rozhlížet po okolí, být s lidmi, se kterými chci a mít ještě chvíli svobodu z toho, že mě nic neměří, nehlídá, nehodnotí, že prostě dám šanci sám sobě, svému citu, očím, aby zahráli správně ránu. Přirozeně, klidně. Ne třeba dokonale. Nevadí, hrál jsem to já. Chci se rozhlížet, chci si hřiště zapamatovat jako celek, jak na mě působí, jak je zasazeno do krajiny, podobně jako když jsem byl kluk, a jel s rodiči někam na výlet. Užít si to, teď a tady. A mít hezkou vzpomínku.
Moje třetí golfová dohoda - Zkoušet to
Nejde to takhle? Půjde to jinak. Zase se nepovedlo? Nevadí, znovu, zkus to. Přece to nějak musí jít. A že ne takhle? Že se to takhle nedělá? Třeba mají pravdu, zpravidla jí ostatní mají - ale to neznamená, že ta pravda nebyla pravdou v určitý čas a prostor. Že prostě s novými znalostmi, technologiemi, postupy to nemůže být jinak. Jednou něco nevyšlo? Kdo to kdy slyšel, čůrat proti zdi? Přeci to neznamená, že to už zkoušet nebudu. Znovu, lépe, snad chytřeji. Jinak. A že to nebude podle učebnice? No a? Já prostě jednou ten míček odehraju a on poletí, tam, kam chci. Až bude ten správný čas a prostě to "naskočí". Já nechci jen umět hrát golf. Já chci porozumět, poznat, pochopit. Já chci cítit golf.
Moje čtvrtá NEJEN golfová dohoda - Dělat vše tak, jak nejlépe dovedu
Ano, tahle dohoda se shoduje s “originálem”. Myslím, že provází i mé golfové snažení. A myslím, že posiluje předchozí tři golfové dohody. Nejlépe neznamená na tisíc procent, ani plnit plán na 125 procent a dokonce to nemusí znamenat ani na 100 procent, nejlépe neznamená skočit do toho hned po hlavě, nejlépe neznamená s chřipkou jít trénovat na driving, nejlépe neznamená jen golf a každý den, každou volnou chvíli. Nejlépe znamená - dělat to tak, jak v daném okamžiku života jen dovedu. S chutí. Hrát si, užívat si hřiště, přemýšlet si po svém o golfu, být s lidmi z jamky a podporovat a stavět mosty mezi tou úžasnou směsí individualit golfistů. Protože mám golf rád. Miluju ho.
Upraveno: