I naprostý golfový neználek ví, že tento sport má specifikum, a tím je hendikep. A tuší, že je to jakési vysvědčení toho kterého hráče. A tento pojem (on se ten nový HI ještě úplně nezabydlel) se ocitne po kratší či delší chvíli i v hledáčku každého začínajícího golfisty.
Snadno pochopitelné je, jak se hendikep získá a v jaké výší. Horší je nalézt srozumitelný návod, jak se upravuje.
Nemyslím teď návod na dobrou hru, myslím pravidla různých výpočtů, přepočtů, úprav a změn.
Mým cílem není je vysvětlit, sama se necítím pevná v kramflecích.
Spíše jen přemýšlím, co pro mě znamená osobně.
Rozhodně mě hendikep hráčů zajímá.
Ať už je to jakkoli, představuje pro mě informaci typu, jestli si sedám do auta s vlastníkem řidičského průkazu na motorku nebo na osobák anebo někoho, kdo umí uřídit náklaďák.
Jaký výkon mám očekávat ale přesně nevím.
Hra sama je obestřená tolika taji, že žádná spolehlivá metodika neplatí.
Možná nespravedlivě, ale symbolicky poslouží patování Alana Babického (z docela malé vzdálenosti vyrobil čtyři paty).
O to složitější je otázka, jaký postoj mám přijmout ke svému (budoucímu lepšímu) hendikepu. Z mých 53 se totiž k zlepšení určitě dopracuji. I kdyby šlo o náhodu.
Je to zajímavý moment, tento hendikepový bezčas.
Zítra mě čeká první turnaj, kde chápu, oč jde. Kdy mám představu o hře a za sebou několik úspěšných pokusů ukočírovat ránu.
Dnes je ještě den, kdy v golfu nic neobhajuji, neposouvám, neklesám a nezvyšuji.
Zítra v podvečer překročím golfový rubikon.
Půjdu na turnaj s úpravou hendikepu.
Překročím rubikon, i když se neposunu ani o píď.
Jen tím, že mám tu odvahu to zkusit.
Tak jako ji musela sebrat řada golfistů v minulosti a tak, jako ji bude muset sebrat řada golfistů v budoucnosti.
"Zítra" se zapíše do mé golfové paměti.
Hezkou každou hru.
Upraveno moderátorem:
