V principu se obecně dá říci, že jsem takovým účelovým jazykostudentem. Když jsem se začal vážně zabývat argentinským tangem, motivovalo mě to k tomu naučit se španělsky. Začal jsem s tím před třemi léty. Samostudiem bych se trápil asi mnohem více, ale šťastnou shodou okolností máme velmi blízkou rodinnou kamarádku, která španělštinu slušně ovládá. S její trpělivou pomocí jsem se dostal do stavu, že jsem si dovolil vloni během golfového pobytu v Alicante poměrně velkou drzost. Po větrné osmnáctce jsme se vrátili do apartmánu, který jme měli pronajatý v odlehlejší části města, převlékli se a vyrazili do bistra na rohu ulice na večeři a pivko. Byl pátek a my neměli nic na zítra k snídani. Do centra bylo daleko a tak jsem se nabídl, že se projdu po okolních uličkách, jestli nenajdu nějakou pekárnu nebo kavárnu nebo něco podobného, co bude mít v sobotu ráno otevřeno. Jak se tak rozhlížím po štítech na domech najednou zahlédnu hned ve vedlejší ulici na jednom domě velké slovo „Tango“. Vrátím se pohledem a čtu celý nápis „Peňa amigos del tango“ , což každý hispanofil bleskově přeloží jako „Parta kamarádů tanga“. Došel jsem až ke dveřím a zjistil, že dnes večer se tančí. Zatajil se mi dech a rozbušilo srdce tou drzou myšlenkou, že bych si vyrazil mezi domorodce na taneček. Pekárnu jsem našel, kamarádům svůj nález nahlásil, ale vyrazit na tah do města jsem odmítl. Myslel jsem už jen na to, jestli v sobě poberu dost odvahy na svou vlastní vzrušující akci. Pobral. A velice překvapivě mi moje španělština stačila. Sice kostrbatě, ale byl jsem schopen z úplně cizími lidmi u stolu konverzovat. Dokonce jsem je i pobavil, když jsem vysvětloval, proč jsem na jejich milongu (tak se říká tangové taneční zábavě) přišel v dost netradičních kostkovaných kalhotách a brčálově zelených teniskách. Tančil bych a bavil se asi až do zavíračky, kdyby mi to nepřerušili opilí kamarádi, vracející se z tahu. Neměli klíče od apartmánu.
Ale zpět k cestě za oceán. Ohledně verbálního dorozumívání naštěstí nemusíme být ve stresu. Jirka umí dobře, dokonce i bez pomoci rukou a nohou. Slyšel jsem ho anglicky telefonovat. Přesto od okamžiku, kdy se stalo nezvratným, že se na Floridu opravdu vypravíme, se téměř denně věnuji samostudiu. Z předchozích pokusů mám doma spoustu anglických dvoujazyčných nebo zjednodušených knih pro různé úrovně znalosti. Čtu, někdy spíš tedy louskám, tyto knihy a pak také novinové články. Poslouchám. Někdo mi poradil ať poslouchám anglicky mluvené zprávy. Zkusil jsem to na CNN, ale místo novými lingvistickými dovednostmi mě to naplnilo pouze frustrací. Fakt to není nic, co by věčnému začátečníkovi dodalo chuť do studia. Umím ale poměrně solidně surfovat po internetu a tak jsem objevil stránky www.anglickyposlech.cz. Zde jsem našel mluvené texty, na kterých mohu s úspěchem aplikovat Komenského princip „od jednoduchého ke složitému“. Vy, kdo jste na tom podobně jako já, mrkněte na ty stránky, je to podle mě velice šikovná aplikace. Jo a na učení slovíček používám flashcard aplikaci „Any Memo“ ( www.anymemo.org ).
I přes značné úsilí, které tomu věnuji, si nedělám iluze, že se tam v té vzdálené zemi s někým plynule dohovořím. Stačí mi, když si nebudu připadat jako úplný tupoun a v případném „dance hall“ dokážu vysvětlit svůj lehce neortodoxní oděv.
Upraveno moderátorem: