Nové
  • Prohlížíte si 19.jamku jako neregistrovaný uživatel s omezeným přístupem.
    Pro vytvoření nových témat, přístupu do neveřejných částí fóra, možností reakcí atp. se zdarma zaregistrujte nebo se přihlašte.

Sáhib v Batávii aneb vzpomínka na golf na Jávě

Oh yes, yes, Kemayoran golf club! Zazní okamžitá odpověď na můj dotaz po nějakém levném golfovém hřišti v Jakartě. Jejím autorem byl majitel obchůdku s golfovým vybavením, nacházejícím se v centru této desetimilionové metropole. Podle středověkých zvyklostí byl krámek umístěn v uličce s mnoha dalšími obchody s obdobným sortimentem. Praktičnost tohoto uspořádání nelze popřít. Představa poptávky po konkrétním zboží, jehož nákup by vyžadoval přejíždění taxíky z jednoho konce města na druhý člověku zkazí radost, nehledě na ztenčení objemu peněženky ještě před nákupem. Kupuju tři míčky značky Nike a směle vyrážím mávnout na taxík k přesunu na hřiště. Poznání naivity mého skromného nákupu na sebe nedalo dlouho čekat…

26-56.jpg


PRVNÍ DOJMY

Hello sir! Usměvavě, byť trochu rozpačitě zdraví slečna v zářivě bílé kombinéze za recepčním pultem klubu Kemayoran. Hned první pohled ukazuje, že se nebude jednat o hřiště s malým rozpočtem a tomu odpovídající kvalitou služeb. Po vyjednání zapůjčení holí a bot jsem poslán do šatny (locker), kde nechávám své potřeby praktického turisty. Lakované dřevěné skříňky, čisté zelené koberce, několik uzavřených sprch a luxusní umyvadla s veškerým toaletním vybavením na mě začínají trochu znervózňovat: Ježíš marjá, na to asi nejsem ještě připraven, vždyť já zatím hrál jen v Libouchci a ve Staré Boleslavi! To bude ostuda až zjistí, že nedám rovnou ránu na 100m! Rozpaky, zároveň úsměv, ale především úžas a fascinace mě od této chvíle provázely po následujících šest a půl hodiny…

25-40.jpg


MUŽI HRAJÍ A ŽENY DŘOU

Dodám si odvahy a vycházím z klubovny do prostoru posledního checkpointu před vstupem na hřiště a tréninkové plochy. Po příchodu k bagu s mým jménem na kartičce, který dozorovala slečna v klubovém tričku jsem s vesnicky selskou samozřejmostí po bagu sáhl s úmyslem odebrat se na cvičné odpaliště. Když slečna jevila značnou neochotu bag pustit došlo mi, že jsem si zaplatil i vlastního caddieho. Stud a rozpaky z náhle nabyté role bílého sahiba, majícího vlastí služku, se mnou ještě dlouho cloumaly, ale přišel jsem hrát a jinak to nešlo. Chudák otrokyně ničím se nesnažící zakrýt nudu a otrávenost ze své brigády musela ještě cestou na tréninkové plochy trpce snést pobavené pohledy náctiletých kolegyň, zračilo se v nich cosi jako: Tys to tedy chytla.

CVIČNÉ PLOCHY A VYBAVENÍ

Drivig range z dálky podobající se tenisovému kurtu překvapil pohodlným posezením pro pasivní spoluúčastníky tréninku, popelníkem u každého odpaliště a bezprostředně blízkým umístěním barového pultu s občerstvením. Zkrátka sport sice ano, ale nic se nemá přehánět. Pro žádné tupé sportovní krveprolití jsme to tu nestavěli. Atleticky ambiciózní snahy s osvětimskou vírou v „Arbeit macht frei“ si nechte v té vaší Evropě. Tady se hraje na pohodu.

Konečně jsem vzal do ruky hůl k řádnému rozcvičení a zjistil, že klub na vybavení rozhodně nešetřil. Profesionální hráčské žiletky Taylormade a wedge Titleist by leckomu zvýšily sebevědomí včetně hráčského výkonu, u mě však tomu bylo spíše naopak. Pár míčů přeci jen šlo do vzduchu a po spěšném tréninku puttování jsme již směle vykročili na první jamku…

JE TO SNAD TRIK?

Když jsme konečně dorazili na první odpaliště, udělal na mě opravdový dojem kontrast opečované přírodní zeleně a hypermoderních mrakodrapů. Ty působí z perspektivy hřiště fantaskně, téměř nereálně a možná i absurdně, podobně jakoby kosmická loď přistála na některým z vrcholů šumavského pohoří. Plakátová kulisa moderní architektury tu nemá daleko od televizních záběrů z velkých turnajů, například v Dubaji.

25-42.jpg


PRVNÍ MLASKNUTÍ

Six iron please! Poroučím na odpališti čtyřparu o 273 yardech. Caddie-slečna, která již má v ruce driver znejistí a překvapeně zdvihne obočí: „Chystá se snad bílý sahib hrát ránu na 250 metů šestkou železem?“ bleskne jí hlavou. Můj rozpačitý a omluvný úsměv nabídne odpověď: „Bílý sahib se ještě necítí být takový ranař, aby si zahrával s dalekonosnou zbraní zvanou driver.“ Hra je zahájena a je to jednoznačně nádhera. Mistrovsky upravená fairway, reliéf terénu jak vymodelovaný z plastelíny, dokonalé a nezáludné greeny, k tomu ta estetika… Nedokážu si představit číslo na scorekartě, které by takový zážitek mohlo pokazit.

26-57.jpg


MYSLELI NA VŠECHNO

Nově koupené míčky jsem však pohřbil hned během prvních třech jamek. Na moji omluvu lze snad dodat, že zejména druhá jamka tu obsahuje více vody než trávy. Nicméně i na to v Kemayoranu mysleli. Hned před čtvrtým odpalištěm stojí stánek s obsluhou, kde si lze pořídit za velmi sympatickou cenu libovolný počet míčků nových i použitých. Podobných stánků je uvnitř hřiště několik a stejné je to i se stánky s občerstvením. Přeci jen hřiště leží v tropickém pásmu, kde vychlazený nápoj hráč uvítá poněkud častěji než třeba v Krkonoších.

26-49.jpg


NEČEKANÝ ÚSPĚCH

Zatímco se čísla na scorekartě množila, se stoustavně pálícím sluníčkem nastal čas zamířit do klubovny. Po cestě byl ještě jeden čtyřpar o 295 yardech. Beru osvědčenou šestku železo a na levém doglegu míček pošlu mírným slicem doprava tak na 130 m. Nic ideálního, ale mohlo to být horší. K jamce odhaduji tak 145 metrů a vzhledem k suchému povrchu beru sedmičku železo. Míček se poslušně dokutálel na pin-high, foregreen vpravo od jamky. Teď byla řada na putteru. Ten zapůjčený měl sice úplně jinou konstrukci, než na jakou jsem zvyklý, ale několikrát během hry dokázal, že ne vždy je třeba k dobré ráně dobrého hráče. A pomohl i tentokrát. Desetimetrovým puttem z foregreegu proměňuji své první birdie na čtyřparu v životě! :) Ačkoliv se moje scorekarta hemžila spíše čísly 7–9, sladká tečka na konec bude stejně nezapomenutelná jako celá zkušenost s golfem v Indonésii.

26-54.jpg


CO ZA KOLIK

Kemayoran golf club je nádherné osmnáctijamkové hřiště, náročné především svojí délkou a rozlehlostí vodních překážek. Málokdy hledáte míček v autu, často ale skončí jako potrava pro ryby. Charakterem je hřiště rovinaté, skloněnou fairway potkáte spíš na jejich okrajích, což často pomůže „tobogánovým efektem“, kdy míč běžící po zemi je bezpečně usměrněn fairwayovými mantinely. Několikrát za hru jste na odpališti postaveni před nutnost zahrát alespoň 120 m dlouhou relativně rovnou ránu, jinak váš míč končí v nekompromisní vodní překážce. Hřiště je skvěle upravené, rough je milosrdný a zejména hráči s HCP 30 a nižším ho mohou plně docenit. Hra na osmnáct jamek, včetně služeb caddieho, vstupu na tréninkové plochy, zapůjčení holí a bot a pronájmu zázemí v šatně, to vše přijde o víkendu na necelých 1600 Kč, což je částka vskutku přívětivá. Pokud jste lepším amatérem a máte zálibu v poznávání exotických lokalit a golfových hřišť, určitě nebudete výletem do Kemayoran clubu v Jakartě zklamaní.

---
Poznámka admina 19.jamky: článek byl napsán v září 2015 pro levnygolf.cz, odkud sem byl přesunut. :)
 

Přílohy

  • 25-39.jpg
    25-39.jpg
    55,9 KB · Zobrazení: 340
  • 25-41.jpg
    25-41.jpg
    37,5 KB · Zobrazení: 329
  • 25-43.jpg
    25-43.jpg
    104,4 KB · Zobrazení: 324
  • 25-44.jpg
    25-44.jpg
    100,5 KB · Zobrazení: 288
  • 25-45.jpg
    25-45.jpg
    92,8 KB · Zobrazení: 318
  • 26-46.jpg
    26-46.jpg
    60,6 KB · Zobrazení: 300
  • 26-47.jpg
    26-47.jpg
    87,4 KB · Zobrazení: 342
  • 26-48.jpg
    26-48.jpg
    68,6 KB · Zobrazení: 340
Upraveno moderátorem:
VELKÝ dík za spolupráci a podporu 19.jamky patří těmto Jamkařům a
Back
Nahoru Bottom