Hradec nad Moravicí je poklidné slezské městečko se zámkem. V tom zámku je restaurace a k ní přilehlý novogotický sál, kde se už několik let zpátky pořádá tangový taneční marathon. Ač jsem vášnivý tanečník, trávit šest hodin v autě by mně asi od účasti odradilo nebýt toho, že se už rok odhodlávám vyrazit na severomoravská golfová hřiště. Jarní termín plánované expedice zhatil koronáč a na letní nesmělou výzvu z 11.8.2020 jsem obdržel 0 (slovy nula) reakcí. Strávil jsem tedy prodloužený víkend na severní Moravě individuálně kombinací tance a golfu. Zatímco ostatní tangueros vyspávali po noční tančírně, já vyrážel hned po snídani na hřiště, abych byl brzo odpoledne zas na tanečním parketu. Bylo to náročné, ale díky pozdně odpolednímu dospávání před nočním zápřahem jsem to zvládl bez jakýchkoliv zdravotních následků. Alespoň myslím ...
První hřiště, co jsem navštívil byla Ropice (alespoň doufám, že je to "TA" Ropice). Jak už jsem psal do hodnocení, byl jsem z celého resortu nadšený, od začátku do konce. Asi to taky znáte. Prostě přijedete na nějaké nové místo a hned na vás dýchne takový ten pocit "tady se mi bude líbit". Klubovna vypadá luxusně, ale přitom z není cítit takový ten VIP smrádek. Všichni se usmívají a jako by říkali : "To jsme rádi, že jsi tady , kámo". Měl jsem sice rezervovaný svůj sólo čas, ale na recepci jsem požádal příjemnou usměvavou slečnu, zda by mně nepřesunula do flightu k nějakým pohodovým domácím hráčům. Kdyby tam seděl Kopčák, asi bych si to netroufnul. Buď by mě "vyfakoval" nebo naschvál přidal k nějakým prudičům, nebo mi alespoň nenápadně plivnul na skórku a okousal tužku. Sympatické děvče jen bleskově mrklo do systému a vybralo mi parťáky. Nezbyl sice čas na driving, ale co, kdyžtak si udělím nějakýho toho Mulligana. Vyrazil jsem tedy s dvěma pohodářema na hřiště ... nebojte nebudu popisovat průběh jamek. Veškeré plochy se mi jevily naprosto ukázkové. Ferveje zelené, šťavnaté bez holin. Rafy též krásně zelené, ale poměrně milosrdné (zaplaťpánbu). Grýny sice rychlé a často tvarované ale s naprosto luxusním konzistentním povrchem. Layout hřiště - takový mi naprosto vyhovuje. Ani placka ani žádné feraty, jamky hezky zvlněné a oddělené. Nejsem ten typ, co si pamatuje, jak která jamka kterého hřiště vypadá, jestli je přes horizont nebo za roh ale pamatuji se jestli jsem se nenudil, občas nudil nebo skoro pořád nudil. Ze zdejšího hřiště mi nezůstal v mysli ani závan nudy. Po hře jsme si dali oběd a točenou kofolu. Jídlo bylo výborné, stejně tak i obsluha. Kdybych to měl zhodnotit jedním výrokem : Do Ropice bych se klidně z fleku odstěhoval.
Druhé hřiště, které jsem navštívil byly Šilheřovice. Tady jsem při příjezdu už nezaznamenal ten "WOW" efekt. Z klubovny sice člověk kouká na rybníček se skromným vodotryskem, ale ta budova, ač mě nijak nepohoršovala, je přímo ve vesnici a hned za ní vede silnice (asi)třetí třídy. Příjemný, usměvavý, potetovaný mladík v recepci mě opět ochotně připsal do flightu mírumilovných domorodců a mohlo se vyrazit. Hřiště celkově nepůsobí takovým dojmem "high kvality" jako Ropice, ale příliš za ní nezaostává. Plochy fervejí i grýnů opět nadstandardně kvalitní, jen rafy byly poněkud přísnější. To spíš ale hodnotím v poměru k Ropici a dost možná to bylo i tím, že Ropici jsem šel za slunečna a sucha, zatímco v noci před návštěvou Šilheřovic poměrně dost pršelo. Layout hřiště parádní. Hřiště je o dost delší než Ropice, což kvituji jako výzvu. A navíc ta panoramata. A až konečně dokončí renovaci té velikánské kašny na ferveji první jamky, bude to z prvního týčka pohled jako z pohádky. Opět musím říct, že jsem se ani chvilku nenudil. Restauraci jsem nezkusil, poněvááádž jsem spěchal na parket. Kdybych tuto návštěvu měl opět pocitově zhodnotit jednou větou : Tady mych mohl chodit hrát pětkrát týdně a furt by mě to bavilo.
Poslední navštívené hřiště byly Kravaře. Odjížděl jsem tam hned po dohrání Šilheřovic abych se ubytoval a vyrazil zpátky do Hradce protočit ještě naposled v kole nějaká ta děvčata. Jedním z důvodů, proč jsem si Kravaře nechal na konec, byla právě možnost ubytování přímo v resortu. Na hřiště půjdu až v pondělí ráno. Tady jsem sice při příjezdu opět nezažil onen "WOW" efekt, ale po vstupu do recepce, se přeci jen pocit příjemnosti a spokojenosti dostavil. Zpoza pultu recepce se na mě usmívala krásná recepční. Dál do budovy pokračuje příjemný otevřený prostor s akorát velkou restaurací a prostornou terasou za prosklenou stěnou restaurace. Hned se mi tu zalíbilo. Ráno byla na recepci jiná, ale také milá a krásná recepční. Opět mě ochotně připojila jednomu k místnímu borcu, jako ubytovaný jsem zaplatil poloviční fee a vyrazil na hřiště. Vzhledem k tomu, že jsem měl za sebou tři dny tance a golfu, ani mi nevadilo, že je hřiště vlastně úplně placaté. Plochy fervejí velmi dobré, ale přeci jen už občas nějakou tu vadu na kráse měly. Grýny výrazně chlupatější a pomalejší než na předchozích hřištích a víceméně ve shodě s hřištěm, tedy placaté. Na druhou stranu ale konzistentní a nezáludné, takže jsem proměnil výrazně více delších patů. Placatost hřiště je zajímavě kompenzována jeho značnou "doglegovostí" a četností struh, potoků a jiných vodních ploch. Opět nemohu říct, že bych se nudil ale bylo to hlavně proto, že jsem měl několik příležitostí pokusit se zahrát své pověstné dróóóčko. A pozor ... dvakrát se mi fakt luxusně povedlo. V restauraci obsluhoval podobně potetovaný mladík, jako byl ten na recepci v Šilheřovicích. Zřejmě stejný tatér. Byl příjemný a ochotný. Večeře byla v pohodě a snídaně servírovaná. A opět jednovětné hodnocení : Ve všední dny bych tam chodil na oběd, dvakrát týdně po šichtě bych si zašel zahrát s chutí a radostí ale o víkend se bych vyrazil vyblbnout spíš na jedno z těch dříve jmenovaných hřišť.
Obecně mě na všech hřištích zaujala vytíženost dopoledních časů i ve všední dny. Inu příjemná obsluha a prostředí, kvalitní hřiště. Prostě tam lidi choděj rádi.
První hřiště, co jsem navštívil byla Ropice (alespoň doufám, že je to "TA" Ropice). Jak už jsem psal do hodnocení, byl jsem z celého resortu nadšený, od začátku do konce. Asi to taky znáte. Prostě přijedete na nějaké nové místo a hned na vás dýchne takový ten pocit "tady se mi bude líbit". Klubovna vypadá luxusně, ale přitom z není cítit takový ten VIP smrádek. Všichni se usmívají a jako by říkali : "To jsme rádi, že jsi tady , kámo". Měl jsem sice rezervovaný svůj sólo čas, ale na recepci jsem požádal příjemnou usměvavou slečnu, zda by mně nepřesunula do flightu k nějakým pohodovým domácím hráčům. Kdyby tam seděl Kopčák, asi bych si to netroufnul. Buď by mě "vyfakoval" nebo naschvál přidal k nějakým prudičům, nebo mi alespoň nenápadně plivnul na skórku a okousal tužku. Sympatické děvče jen bleskově mrklo do systému a vybralo mi parťáky. Nezbyl sice čas na driving, ale co, kdyžtak si udělím nějakýho toho Mulligana. Vyrazil jsem tedy s dvěma pohodářema na hřiště ... nebojte nebudu popisovat průběh jamek. Veškeré plochy se mi jevily naprosto ukázkové. Ferveje zelené, šťavnaté bez holin. Rafy též krásně zelené, ale poměrně milosrdné (zaplaťpánbu). Grýny sice rychlé a často tvarované ale s naprosto luxusním konzistentním povrchem. Layout hřiště - takový mi naprosto vyhovuje. Ani placka ani žádné feraty, jamky hezky zvlněné a oddělené. Nejsem ten typ, co si pamatuje, jak která jamka kterého hřiště vypadá, jestli je přes horizont nebo za roh ale pamatuji se jestli jsem se nenudil, občas nudil nebo skoro pořád nudil. Ze zdejšího hřiště mi nezůstal v mysli ani závan nudy. Po hře jsme si dali oběd a točenou kofolu. Jídlo bylo výborné, stejně tak i obsluha. Kdybych to měl zhodnotit jedním výrokem : Do Ropice bych se klidně z fleku odstěhoval.
Druhé hřiště, které jsem navštívil byly Šilheřovice. Tady jsem při příjezdu už nezaznamenal ten "WOW" efekt. Z klubovny sice člověk kouká na rybníček se skromným vodotryskem, ale ta budova, ač mě nijak nepohoršovala, je přímo ve vesnici a hned za ní vede silnice (asi)třetí třídy. Příjemný, usměvavý, potetovaný mladík v recepci mě opět ochotně připsal do flightu mírumilovných domorodců a mohlo se vyrazit. Hřiště celkově nepůsobí takovým dojmem "high kvality" jako Ropice, ale příliš za ní nezaostává. Plochy fervejí i grýnů opět nadstandardně kvalitní, jen rafy byly poněkud přísnější. To spíš ale hodnotím v poměru k Ropici a dost možná to bylo i tím, že Ropici jsem šel za slunečna a sucha, zatímco v noci před návštěvou Šilheřovic poměrně dost pršelo. Layout hřiště parádní. Hřiště je o dost delší než Ropice, což kvituji jako výzvu. A navíc ta panoramata. A až konečně dokončí renovaci té velikánské kašny na ferveji první jamky, bude to z prvního týčka pohled jako z pohádky. Opět musím říct, že jsem se ani chvilku nenudil. Restauraci jsem nezkusil, poněvááádž jsem spěchal na parket. Kdybych tuto návštěvu měl opět pocitově zhodnotit jednou větou : Tady mych mohl chodit hrát pětkrát týdně a furt by mě to bavilo.
Poslední navštívené hřiště byly Kravaře. Odjížděl jsem tam hned po dohrání Šilheřovic abych se ubytoval a vyrazil zpátky do Hradce protočit ještě naposled v kole nějaká ta děvčata. Jedním z důvodů, proč jsem si Kravaře nechal na konec, byla právě možnost ubytování přímo v resortu. Na hřiště půjdu až v pondělí ráno. Tady jsem sice při příjezdu opět nezažil onen "WOW" efekt, ale po vstupu do recepce, se přeci jen pocit příjemnosti a spokojenosti dostavil. Zpoza pultu recepce se na mě usmívala krásná recepční. Dál do budovy pokračuje příjemný otevřený prostor s akorát velkou restaurací a prostornou terasou za prosklenou stěnou restaurace. Hned se mi tu zalíbilo. Ráno byla na recepci jiná, ale také milá a krásná recepční. Opět mě ochotně připojila jednomu k místnímu borcu, jako ubytovaný jsem zaplatil poloviční fee a vyrazil na hřiště. Vzhledem k tomu, že jsem měl za sebou tři dny tance a golfu, ani mi nevadilo, že je hřiště vlastně úplně placaté. Plochy fervejí velmi dobré, ale přeci jen už občas nějakou tu vadu na kráse měly. Grýny výrazně chlupatější a pomalejší než na předchozích hřištích a víceméně ve shodě s hřištěm, tedy placaté. Na druhou stranu ale konzistentní a nezáludné, takže jsem proměnil výrazně více delších patů. Placatost hřiště je zajímavě kompenzována jeho značnou "doglegovostí" a četností struh, potoků a jiných vodních ploch. Opět nemohu říct, že bych se nudil ale bylo to hlavně proto, že jsem měl několik příležitostí pokusit se zahrát své pověstné dróóóčko. A pozor ... dvakrát se mi fakt luxusně povedlo. V restauraci obsluhoval podobně potetovaný mladík, jako byl ten na recepci v Šilheřovicích. Zřejmě stejný tatér. Byl příjemný a ochotný. Večeře byla v pohodě a snídaně servírovaná. A opět jednovětné hodnocení : Ve všední dny bych tam chodil na oběd, dvakrát týdně po šichtě bych si zašel zahrát s chutí a radostí ale o víkend se bych vyrazil vyblbnout spíš na jedno z těch dříve jmenovaných hřišť.
Obecně mě na všech hřištích zaujala vytíženost dopoledních časů i ve všední dny. Inu příjemná obsluha a prostředí, kvalitní hřiště. Prostě tam lidi choděj rádi.
Upraveno moderátorem:
