Na Vrších

Poprvé Na Vrších. První dojem byl, že je to na konci světa. Hřiště ale není dlouhé ani záludné, na většině jamek i průměrný hráč může uhrát relativně dobrý výsledek. Je třeba hrát hlavou.

Nepříjené je hraní 2 proti směru hry na 1 (nepřepálím první 190 m přes vodu) a hlavně 4, kdy první rána skončí na konci drajvingu (hledat svůj bílý míček mezi bílými drajvingovými je opravdový adrenalin) a pak druhá rána přes val, za který není vidět a kde hrají v protisměru hráči jamku 5.

Odpaliště neposekaná, některá nepříjemně zaoblená, ferveje přehledné ale pomalu vysychající, grýny dnes naopak hodně zavlažené po chemickém ošetření, mokré, v bankrech tvrdý hrubý písek.

Celkově ale v pohodě, ty drobné nedostatky se dají odpustit, je to věcí technologie údržby. Hrálo se mi dobře, všude byl klid, navíc příjemný personál.

Velice příjemné "vesnické" hřiště, které bylo přesně takové jaké jsem čekal.
Každé 3 jamky končí u klubovny - to je zároveň pozitivum i negativum.
Pro nižší hcp je to skórovatelné hřiště - zejména jamky č.2, 8 a 9.
Grýny byly aktuálně proděravěné dutými hroty a zatím nebyly zapískované a uválené, takže trochu skákaly.

Dnes jsem byl na hřišti jako caddy s nejmladším synem na turnaji DTSV. Hřiště bych měl znát protože jsem zde v roce 2010 potají, aby to kamarádi nevěděli, dělal své první golfové krůčky a získal zde zelenou kartu. Bohužel jsem si toho moc nepamatoval. Nejmladší Pepík je dalšími sourozenci trochu zloben, že má zadržený hendikep a tak jsem jej narychlo přihlásil a hodil do vody. Měli jsme štěstí na spoluhráče ve flajtu a tak jsme dostali v první devitce informace o jamkach, které Pepík ve druhé devitce, povětšinou, využil. Na jeho výkonu se podepsal fakt, že nikdy nehrál na hřišti, kde si je možné po 3 jamkách, dát palačinku s nutelou nebo výborný perník s čokoládovým přelivem. Už jsem byl s dětmi na mnoha turnajích v rámci čgf, ale stravování Na Vrších nemá konkurenci. Dlouho na to budu nejen já vzpomínat. Jen doufám, že nebude Pepík požadovat podobný servis na všech hřištích
Určitě se sem rádi, a snad i častěji, budeme vracet. Jó a Pepík měl 41 stb a snižoval. Dříve by šel dolů o 5 stb, dnes v novém systému, pro ty co moc nehrají, to bylo snížení o 1,5 stb, ale to přebil pohár za první místo, diplom a hromada tyčinek T.. X
Moc děkuji osazenstvu golf klubu Na Vrších

Bohužel jsme nemohli ocenit asi to nejlepší, co tohle hřiště nabízí, a to atmosféru. Konala se zde zrovna jakási dětská oslava, u recepce stál boombox a z něj vycházelo něco naprosto úděsného. Všichni tři místní členové personálu za barem se shodli na tom, ze je to fuj.
Hřiště za mě jamky 1-3 a 7-9 ok, 4-6 blbost. Kvalita odpovídá ceně za celodenní fee, ale hrát to celý den bych jako řidič za střízliva asi nechtěl.
Škoda té momentální situace u recepce.

Na hřiště jsem byl zvědavý a to nejen kvůli názvu. Na Vrších, na Vrších... to bude kamzíkárna, ne asi. No a není. Vrch tam je, dokonce chvilku do něj i vozík tlačíte, ale nic dramatického. Asi se to pojmenovalo někdy před dobou Křídového moře - pravda, ta voda to pak trošku vyhladila, ale rozumím, je potřeba si historii trochu hýčkat. No, nebudu geografům kecat do řemesla, ale kdyby náhodou: tak Na Bouli nebo Na Vyvýšince případně na Na Bábovce by bylo přesnější. Nic ve zlém. Samozřejmě

Hřiště se mi moc líbilo pohodovým přístupem. Je seskládáno z 3x3 "polních" jamek, které jdou vždy kolem klubovny. Což je vlastně naprosto parádní a nebo taky ne, záleží, jak to vnímáte. Musíte se nastavit na naprostou pohodu a klid a pak je to v pořádku. Protože myslím, že přirozeně se tu bude leckerý flajt při průchodu hřištěm zastavovat - záchod, občerstvení, pokec atd.

Hřiště - naprosto pohodový areál pro hobby golf - hodně otevřený, polní, ale jednou ty stromky vyrostou. Sportovnější výzvy např. v podobě přestřelu rybníka na dvojce tu jsou - 190 metrů, panečku. Ale naštěstí se dá hrát kratší přestřel přes první jamku. Případně 9j. je už slušný pětipar - jak je hřiště celkově kratší, tak i 404 metrů je prima a potěší. Nejvíce se mi líbily jamky 7-9, tzn. poslední trojice. Takové "nejdospělejší". Průměrná úroveň hracích ploch nijak nevadí, tady to k tomu tak nějak patří a je naprosto dostatečná. Co mě štvalo při první návštěvě, jsou na cedulích chybějící vzdálenosti k překážkám, případně valům v hřišti (jamka 4) a dalším významným prvkům, které pomáhají orientaci. Takže dálkoměr se hodí. Na podruhé ale už to vnímáte, takže věřím, že to je pro místňáky naprosto už nepodstatné.

Líbila se mi i místní akademie, šestice tříparů - tu jsme nehráli, ale musí to být prima na trénink. Btw. málem jsme vlezli na odpaliště akademie 4.jamky místo odpaliště 4. jamky hřiště. Jsou kousek od sebe - ta akademická 4 z přístupové cesty svítí víc. Ale co, nakonec jsme si toho ještě včas díky upozornění kolemjdoucího místního všimli. No a zázemí hřiště - pokud můžete, dejte si nakládaný hermelín. Ten je exkluzivní. Pivo Rohozec potěšilo, dobře pitelné, akorát má vadu - nějak hrozně rychle se vypařuje a furt se musí dočepovávat. Takže resumé - za špičkovým golfem sem asi ne, ale za pohodovým zážitkem s partou obdobně naladěných přátel, nebo rodinou hobby úrovně, proč ne. Prostě Country golf se vším všudy. Zavidím a mrzí mě, že to nemám blíž. Přesně tohle bych chtěl mít za barákem u hospody.

Pojedete-li Na Vrchy s prvotní touhou hrát golf na skvěle připraveném hřišti, budete pravděpodobně zklamáni. Ale budete taky pitomci, protože sem se "jen" za golfem nejezdí. Na Vrchy se jezdí za zážitkem a ten byl v podstatě nepopsatelný. Z části proto, že po 12ti Rohozcích v 40° vedru si toho moc nepamatuju. A z části proto, že zdejší atmosféru a kouzlo místa prostě nelze přepsat na papír.

Ano, greeny se sekaly 3 dny zpátky, na FW je víc jetele než trávy, některé greeny písek neviděli ani když bylo v Čechách ještě moře. Ale zas třeba 2. jamka s možností pálit 200 m přes vodu polechtá ego každého paliče a green na 7ce vás svou rozhlehlostí a členením donutí odevzdat při odjezdu putter.

To nejskvělejší tady je však strategické umístění kouzelné klubovničky s občerstvením strategicky vždy po 3 jamkách. Musí to mít vliv na plynulost hry, protože my těch 9 jamek hráli celý den. Ale ta možnost si v tom pařáku sednout k jedné (2., 3., 4.,...) orosené 12ce, tak je k nezaplacení.

Přes půl světa bych sem nejel, ale kdykoli pojedu okolo, moc rád se zastavím!