Dveře od auta v tom mrazu tak podivně loupou, že se nemůžu ubránit perifernímu pohledu, jestli jsem při tom trhnutí neurval i kus těsnění. Můj čenich velmi neochotně a opatrně opouští vyhřátý prostor v jasném očekávání ledového direktu. Nespletl se. Jako kdyby se McGregor rozhodl mi vymačkat všechny jebáky. V kryokomoře, válečkem na těsto. Mám co jsem chtěl, v zimě trénovat golf...
Elektrické otvírání kufru mne naštěstí zbavuje další nejistoty ze skalpování svého vozu a už mi křupe zmrzlá rohožka pod nohama. Je to jak odpalovat z rozdrobený kokosky. Přemluvil jsem své tělo k zahřívacím rotacím a výkyvům, které víc než snahu o přípravu na sportovní výkon připomínají tanec dervišů. Jen místo transu se dostavuje neodbytný pocit, že tohle nebyl dobrý nápad.
Na chvilku mne zarazí nová reklama na pneumatiky Michelin, než si uvědomím, že jde o odraz v tréninkovém zrcadle. A to, že mám problém ohnout se při protažení ke cvičkám, správně svádím na množství vrstev a nikoliv degustaci včerejší první várky perníčků. V momentě, kdy funím tak, že vydechovaná pára srážející se na brejlích začíná formovat rampouchy, považuji rozcvičku za dostatečnou.
Celý rok skladuji svůj bag v nezateplené kůlně a to z mnoha praktických důvodů, kde hlavním a jediným je lenost. Takové počínání má při zimním tréninku nekompromisně vede ke dvou stavům:
Při hledání pocitově jistého úchopu na ztvrdlém ledovém gripu si připadám, jako bych v palčákách sbíral borůvky. A je zajímavé, jak topnutí na kost zmrzlého balonu, dokáže ten cit do rukou rychle vrátit. Kopanec od koně hadr. S přimrzajícíma slzama v koutcích očí se soustředím na další odpal, hlavně pěkně pod míč...
Výhodou tréninku na ojíněné rohožce je, že poměrně dobře vidíte stopu, kde se hůl dotkla podkladu. A jedině díky tomu jsem dokázal odtušit, co se stalo, když sem znovu nabyl vědomí. Rohožka zbaběle srolovaná na značce 50 m vydala svědectví o ráně, která si cestu k míči hledala nejen skrz arktický vzduch, ale měla v plánu projít i rohožkou, betonovou dlažbou a pozdravit domorodce v Austrálii.
Pocitově jsem utrpěl frakturu obou paží, lopatek, všech žeber a pánve. Vzpomínkou nakonec zůstává jen vymknutý kotník z, v mezidobí zamrzlém, rybníku pod nárazníkem...
Elektrické otvírání kufru mne naštěstí zbavuje další nejistoty ze skalpování svého vozu a už mi křupe zmrzlá rohožka pod nohama. Je to jak odpalovat z rozdrobený kokosky. Přemluvil jsem své tělo k zahřívacím rotacím a výkyvům, které víc než snahu o přípravu na sportovní výkon připomínají tanec dervišů. Jen místo transu se dostavuje neodbytný pocit, že tohle nebyl dobrý nápad.
Na chvilku mne zarazí nová reklama na pneumatiky Michelin, než si uvědomím, že jde o odraz v tréninkovém zrcadle. A to, že mám problém ohnout se při protažení ke cvičkám, správně svádím na množství vrstev a nikoliv degustaci včerejší první várky perníčků. V momentě, kdy funím tak, že vydechovaná pára srážející se na brejlích začíná formovat rampouchy, považuji rozcvičku za dostatečnou.
Celý rok skladuji svůj bag v nezateplené kůlně a to z mnoha praktických důvodů, kde hlavním a jediným je lenost. Takové počínání má při zimním tréninku nekompromisně vede ke dvou stavům:
- golfová rukavice umístěná trvale na rukojeti deštníku (kde větrá a schne v létě), zatvrzele drží tvar nápadně připomínající pacičku Tyranosaura a ani usilovné zahřívání dechem ji nemá šanci přemluvit
- hole přesunuté do vyhřátého kufru mají tendenci vlhnout jako Mič Bjukenen při pohledu na pláž
Při hledání pocitově jistého úchopu na ztvrdlém ledovém gripu si připadám, jako bych v palčákách sbíral borůvky. A je zajímavé, jak topnutí na kost zmrzlého balonu, dokáže ten cit do rukou rychle vrátit. Kopanec od koně hadr. S přimrzajícíma slzama v koutcích očí se soustředím na další odpal, hlavně pěkně pod míč...
Výhodou tréninku na ojíněné rohožce je, že poměrně dobře vidíte stopu, kde se hůl dotkla podkladu. A jedině díky tomu jsem dokázal odtušit, co se stalo, když sem znovu nabyl vědomí. Rohožka zbaběle srolovaná na značce 50 m vydala svědectví o ráně, která si cestu k míči hledala nejen skrz arktický vzduch, ale měla v plánu projít i rohožkou, betonovou dlažbou a pozdravit domorodce v Austrálii.
Pocitově jsem utrpěl frakturu obou paží, lopatek, všech žeber a pánve. Vzpomínkou nakonec zůstává jen vymknutý kotník z, v mezidobí zamrzlém, rybníku pod nárazníkem...
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 46. - Martine viděls to?!
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 44. - Děláme kotrmelce
