Přes vánoční svátky jsem se ponořil do online streamovaného hudebního světa a vylezl ven zcela udiven, jak za symbolických 200 Kč měsíčně je možné zásobit celou svoji rodinu v podstatě neomezenou hudební knihovnou. A vnitřně mne zahřálo, v jak úžasném světě žijeme. Knihy Julese Verna a Arthura C. Clarka se před mýma vlastníma očima stávají pomalu a jistě skutečností.
Když jsem pak narazil na zprávu, že aktuálně populární chytré reproduktory (vybavené hlasovými asistenty jako vaše mobily a citlivými mikrofony) si mezi sebou dokáží povídat, klesla mi brada pod moje manažerské břicho. Fascinující doba.
A pak se rozhlédnete kolem a koukáte, jak všichni držkujou. Drahý máslo, neshrabanej chodník, zlitej Zeman a voda je taky nějaká moc mokrá. S vajíčkama bych ani nezačínal. Maruna ve frontě u Herejka to přece říkala jasně. Má to tu drahý a hnusný, lepší jezdit do Lidlu.
A tak z dlouhý chvíle přemýšlím - jak moc se ty naše virtuální golfový kluby lišej od těch Lidlů a Penny? Vlastně vůbec. Ne každej je má uplně u nosu, ale maj tam skoro všechno, ve slušný kvalitě a za rozumný peníze. Je kde zaparkovat, málokdy něco nemaj, vozíky se blištěj, ráj konzumu!
No jo, jenže Herejk mě zná jménem. Ví, co mám rád a mnohdy to mám připravený ještě dřív, než otevřu pusu. Když si zapomenu peníze doma, není to problém, zaplatím příště. Poradí mi, co má dneska spešl a na čem si rozhodně smlsnu. A drahej rozhodně není, protože vím, co kupuju a od koho.
Vrátil jsem se v myšlenkách k letošní iniciativě o potírání virtuálů a jedna věc mne zaujala. Naprosto drtivá většina tradičních klubů a hřišť nabízí určitou formu startovacího členství. Za poplatek kolem 1 000 Kč nakoupíte členství v klubu i v ČGF, nějaké to fee či slevu na něj a přidají vám i reciproční slevy u svých spřátelených hřišť. Takže Lidl převlečenej za Herejka.
Jak se tohle vlastně liší od tolik propíraných virtuálů? Není to vlastně to samé jen nalakované na růžovo? Nehoní se tyto kluby jen za umělým udržováním vysokých čísel členské základny kvůli dotacím? A co si o tom myslíte vy? Hrajete radši v Lidlu nebo u Herejka?
Nějak mnoho otázek na přelom roku, lamte si s nimi hlavu až zítra. Nebo raději pozítří. Takže pravou nohou napřed, přátelé...
Když jsem pak narazil na zprávu, že aktuálně populární chytré reproduktory (vybavené hlasovými asistenty jako vaše mobily a citlivými mikrofony) si mezi sebou dokáží povídat, klesla mi brada pod moje manažerské břicho. Fascinující doba.
A pak se rozhlédnete kolem a koukáte, jak všichni držkujou. Drahý máslo, neshrabanej chodník, zlitej Zeman a voda je taky nějaká moc mokrá. S vajíčkama bych ani nezačínal. Maruna ve frontě u Herejka to přece říkala jasně. Má to tu drahý a hnusný, lepší jezdit do Lidlu.
A tak z dlouhý chvíle přemýšlím - jak moc se ty naše virtuální golfový kluby lišej od těch Lidlů a Penny? Vlastně vůbec. Ne každej je má uplně u nosu, ale maj tam skoro všechno, ve slušný kvalitě a za rozumný peníze. Je kde zaparkovat, málokdy něco nemaj, vozíky se blištěj, ráj konzumu!
No jo, jenže Herejk mě zná jménem. Ví, co mám rád a mnohdy to mám připravený ještě dřív, než otevřu pusu. Když si zapomenu peníze doma, není to problém, zaplatím příště. Poradí mi, co má dneska spešl a na čem si rozhodně smlsnu. A drahej rozhodně není, protože vím, co kupuju a od koho.
Vrátil jsem se v myšlenkách k letošní iniciativě o potírání virtuálů a jedna věc mne zaujala. Naprosto drtivá většina tradičních klubů a hřišť nabízí určitou formu startovacího členství. Za poplatek kolem 1 000 Kč nakoupíte členství v klubu i v ČGF, nějaké to fee či slevu na něj a přidají vám i reciproční slevy u svých spřátelených hřišť. Takže Lidl převlečenej za Herejka.
Jak se tohle vlastně liší od tolik propíraných virtuálů? Není to vlastně to samé jen nalakované na růžovo? Nehoní se tyto kluby jen za umělým udržováním vysokých čísel členské základny kvůli dotacím? A co si o tom myslíte vy? Hrajete radši v Lidlu nebo u Herejka?
Nějak mnoho otázek na přelom roku, lamte si s nimi hlavu až zítra. Nebo raději pozítří. Takže pravou nohou napřed, přátelé...
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 18. - Hasta la vista baby
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 16. – Pavarottiho tenor
