Otevírák

Aby bylo hned na úvod jasno: jde o můj prvý "opravdový" turnaj. Ale nechtěla jsem tu mít v blogu název, jak z povídek Šimka a Grossmana.
Byl to turnaj k zahájení sezóny. Konal na mém domovském Hazlovském hřišti. A šlo o Texas Scramble.
Předestírám, že naše hřiště není doménou zelenáčů. Kolují pomluvy, že jsme seniorský klub. Na to já říkám: "mladí jsme duchem a celkově tak vůbec" a významně se u toho tvářím.A Němci, kterých tam máme většinu, stejně česky neumí a tak jim tyhle řeči nevadí.
Ale zpět k turnaji.
Pečlivě a dlouho jsem zvažovala, jaký zvolím outfit. Pokud šlo o boty, měla jsem jasno. Do úvahy přicházely jen jedny. U ostatního oblečení jsem se hodiny a hodiny ztrácela v úvahách a modelování možných situací včetně stavu hřiště. Přiznám se, chtěla jsem se i trochu blýsknout. Šlo přeci o Otevírák.
Nemá smysl popisovat, co jsem si nakonec navlékla. Nejdůležitějším doplňkem byly sluneční brýle, které jsem nesundala z nosu. Zaručují, že v případě osobní konfrontace, mohu bez uzardění popřít, že ta rozcuchaná osoba v neuvěřitelně křiklavých kalhotách, v modrém pólu s růžovým límečkem, ze kterého čouhají bílé rukávy (pozor-ladily s botami), jsem já.
Nechtěla jsem nic v zákulisí ovlivňovat a tak jsem se přiřítila na klubové parkoviště tak nějak akorát. Znala jsem z klubu dva členy. Standu a jeho ženu. V chumlu automobilů, vozíků, e-cartů a lidí nebyli Standa ani jeho žena k nalezení.
Zatáhla jsem za záchranou brzdu, nastoupila na recepci a všechny zdržela tím, že se mi všechno dopodrobna dvakrát vysvětlilo.
Náš čtyrčlenný flight se skládal ze mě, z Klause (namakaný čtyřicátník s nějakým super hendikepem), Standy (no sláva) a Tonyho (je součástí managementu a já Hazlovské podezírám, že ho na mě nasadili, aby se turnaj dohrál).
Za chvíli naše čtveřice vyrazila na hřiště.
Už na prvním odpališti mi bylo jasné, že kalhoty bez kapes nebyla dobrá volba.
Zbytku flightu bylo zase jasné, že já nejsem dobrá volba.
Ale to jsem netušila a k jejich cti nutno říct, že mi to nedávali okatě najevo.
Hazlovské hřiště je náročné, častá terénní převýšení vyžadují dobrou fyzičku. Tu jsme měli všichni čtyři.
Přesto jsme se Standou začali postupně ztrácet dech.
Klaus s Tonym se s německou tvrdostí hnali se svými vozíky vpřed. Kopec nekopec, jejich rychlost byla pozoruhodně stejná, bez zarudnutí, bez zadýchaní. Bylo jasné, že ve flightu máme dva alfasamce.
Houbelec, měli elektrické vozíky.
Co pány šlechtilo bylo, že jak jsme došli ke grýnu, měla jsem vždy přednost. "Prý Ladies first." Teď už vím, že jsem dělala volavku. Zkoušela jsem jim grýn.
V polovině turnaje jsme se občerstvili a od 15 jamky jsem z určitých důvodů vyhlížela poslední jamku.

Turnaj jsme došli. A nakonec jsme všichni byli docela v pohodě. Klaus si dal dvě česká piva a začal mluvit anglicky, Standa se vypařil za manželkou, Tonyho jsem lámanou němčinou ujišťovala, že určitě neodmítnu, abychom se zase sešli v jednom flightu (smál se a dělal, že nerozumí).

Řekněte sami, kdo se může pochlubit s takovými soutěžními začátky?

Komentáře

Zatím tu nejsou žádné komentáře.
WebGolf.cz

Info

Autor
NaBednu
Zobrazení
200
Aktualizace

Více v Ostatní

Více z NaBednu

Sdílet článek

Velký dík za spolupráci a podporu 19.jamky v roce 2020 patří (více info):
Nahoru Bottom